Ztraceni v moři

40. Jak jsi krásná!

"Mami," Eriččin hlas zněl směrem z terasy, přes kterou se šlo ze zahrady do kuchyně. Oběd se konal opět venku, protože byla škoda zůstávat vevnitř, když bylo tak krásné letní poledne. Nebylo nijak horko, aby se to nedalo přežít. Adam přitiskl Sid k lince a líbal jí na krku, když zaslechli Eriku. Sid chytila Adama za lokty a snažila se ho odstrčit, ale byl silnější, pořád jí držel a dál jí líbal. Sid sklopila hlavu a opřela čelo o jeho rameno, zatímco Adam se neměl k tomu přestat. Pak na malou chvíli odtrhl rty od její kůže, aby jí políbil na tvář. Jeho prsty držely její bradu a nutily jí se mu dívat do očí. Sid ho objala rukama kolem krku a znovu ho políbila, ani ona se nedokázala odtrhnout, Erika se ale svými malými krůčky blížila.
"Už... dost,... Adame, prosím," říkala mezi polibky. Adam přestal a zavolal směrem na terasu.
"Zlatíčko, zůstaň venku, my tu máme s maminkou něco na práci," Sid se neudržela a rozesmála se. Schovala obličej do jeho náručí a snažila se, aby Erika neslyšela její smích.
"Mojí panence upadla hlavička," volala na ně Erika. Sid zvedla hlavu a stále cítila Adamovy ruce kolem jejího pasu. Ruce měla na jeho ramenou a přes jedno z nich se podívala směrem ke dveřím vedoucí na terasu: "Tatínek tam za chvíli přijde a opraví ji, běž za babičkou a dědečkem, ano? My tam hned budeme."
"Tak jo," zavolala Erika a Sid slyšela, jak se její krůčky zase vzdalovaly. Ještě chvíli si užívali svou romantickou chvíli, dokud Adam sám uznal, že je čas jí pustit.
"Musíme se vrátit," řekla Sid a pohladila ho po tváři. Adam jí chytil za ruku a vedl jí k terase, než ale stihl vejít do dveří, Sid ho pustila. Adam pochopil, že nechce, aby šli k ostatním ruku v ruce a trochu ho to mrzelo. Otočila si ho čelem k ní a podívala se mu do očí: "Nechápej to špatně, ale musíme si o tom ještě promluvit. Náš vztah není jednoduchý a pro spoustu lidí to bude dost obtížné. Ne, že by mi nějak záleželo na tom, co si myslí ostatní, ale moje rodina..." Sid stočila pohled přes terasu do zahrady, kde přes skleněná okna viděla rodinnou sešlost. Všichni se smáli a bavili se mezi sebou: "myslím, že si zaslouží, abychom jim to řekli nějak rozumně."
"A Ondřej?" Adam jí stále hypnotizoval pohledem a když se nervózně zeptal na toho kluka, podívala se na něj mírně vyčítavě: "To je ten poslední člověk, který mě teď trápí." Sid se opatrně dotkla jeho pravého loktu, aby si toho nikdo zvenčí nevšiml a vřele ho stiskla: "Není nutné žárlit, Adame, je to kamarád... A jestli mu na mě opravdu záleží tak, jak tvrdíš, bude šťastný i za mě."
Adam měl chuť jí znovu políbit, ale byli na dohled a tak se na ní jen usmál a přikývl. Sid si povzdechla a znovu stočila pohled do zahrady: "Musíme jít."
"Ještě počkej," řekl najednou a pravou rukou se mírně dotkl jejího boku, také velice opatrně, aby si nikdo nevšiml, kdyby náhodou stočili pohled k nim: "Chci Ti ještě něco říct. Jsem s Tebou šťastný a ano, máš pravdu, že si o tom ještě budeme muset promluvit, protože musím hodně bojovat, abych si získal Tvou důvěru a lásku... aby si mě milovala jako dřív. Vím, že to co se teď stalo, je jen začátek... Jen chci, abys věděla, že..." Adam se celou dobu vyhýbal jejímu pohledu, který visel na jeho tváři a až nyní se jí podíval do očí: "Bože..." řekl najednou: "jak si krásná." Pohladil jí konečkem prstů po tváři a Sid se jen usmála: "Nemusíš už dělat vůbec nic," řekla a opatrně stáhla jeho ruku ze své tváře: "Já Tě miluju jako dřív a jisté je, že jsem nikdy nepřestala," pošeptala a oba se na sebe zamilovaně usmáli. Adam už nepotřeboval vědět nic, otevřel jí dveře a nechal jí jako první vstoupit na terasu a přes ní pak do zahrady k rodině. Drželi si od sebe odstup, aby to nikomu nebylo podezřelé. Sid si sedla zpět k Ondrovi a Adam šel k Erice. Usadil si jí na klín a začal opravovat její panenku. Sidonie je sledovala zvědavýma očima už když stáli ve dveřích a bylo jí jasné, že mezi nimi k něčemu došlo. Minimálně si promluvili tak, jak to zamýšlela, když je v kuchyni nechávala samotné. Adam s paní Novotnou na malou chvíli navázali oční kontakt a Adam se na ní šťastně usmál a přikývl. Bylo to jasné. Sid se také tvářila uvolněně a velice šťastně a Sidonii najednou napadlo, jak by bylo krásné, kdyby se udobřili a konečně tvořili opravdovou rodinu. A pak jí z ničeho nic došlo, že vlastně vůbec nechápala, proč proti němu tak brojila. Ano, zachoval se jako zbabělec. Na druhou stranu po tom, čím si v životě prošel, to docela chápala. A najednou strašně litovala, že Sid proti němu očkovala. Ona je tím hlavním aktérem, který donutil Sid k chladu a nepřístupnosti ke každému kromě její úzké rodiny. Začala si to vyčítat. Pokud se ti dva udobří, bude to ta nejšťastnější babička na světě. Pro Sid a Eriku je Sidonie zkrátka ochotná pohřbít i svou hrdost.