Ztraceni v moři

37. Právo na lásku

Erika usnula prakticky hned, Adam jí ještě chvíli četl, po chvíli ale potichu vstoupila Sid, která už byla taky převlečená do pyžama. Po celém pokoji zavoněl její šampón a Adam si zase vzpomněl na doby, kdy s ní byl šťastný. Pomalu zavřel dětskou knížku a potichu jí položil zpět na stolek. Vstal a naklonil se k dceři, aby jí políbil na čelo a upravil peřinu. Sid k němu přistoupila, také jí políbila a společně se na chvíli zadívali na své spící dítě. Adam to nakonec nevydržel a chytil Sid něžně za ruku. Propletl jejich prsty a čekal. Neudělala nic, stiskla mu ruku a nic neříkala. Do pokoje ale po několika minutách vstoupil Ed a tak se rychle pustili a otočili se ke dveřím.
"Není už trochu pozdě? Měl bys jít," řekl drze a Sid protočila panenky.
"Ede, buď hodnej," varovala ho šeptem, aby nevzbudila Eriku, Adam to ale chápal: "Nech ho, má právo cítit ke mě nevraživost. Snad se to časem zlepší," mírnil ji taktéž šeptem.
"No to úplně nevim,... Potom co si ségře udělal, Tě logicky ani rád mít nemůžu," odpověděl mu puberťák: "Radši už běž." Adam přikývl a pak se jen krátce podíval na Sid: "Uvidíme se v práci," řekl a odešel. Sid se velice vyčítavě podívala na Eda, který jen pokrčil rameny, čímž naznačoval, že je v právu a odešel do svého pokoje. Chvíli tam stála sama, pak si ale uvědomila, že musí s Adamem mluvit a tak seběhla schody, vyběhla z domovních dveří a zastavila ho u branky.
"Adame, počkej," zavolala na něj. Otočil se k ní a počkal, až k němu doběhne. Batoh měl přehozený přes jedno rameno a zmateně sledoval, jak k němu běží.
"Co se děje?" Zeptal se, když k němu doběhla. Chvíli jí nechal, než popadne dech.
"No... já bych s Tebou chtěla něco probrat a nechci čekat do pondělí, až Tě zase uvidím, víš?"
"A co bys potřebovala probrat?" Zeptal se jí zmateně.
"Eriku samozřejmě," odpověděla mu: "já jsem o tom dost přemýšlela a potom dnešku jsem se přesvědčila, že..." Sid se na chvíli odmlčela a Adam jen trpělivě čekal: "Prostě jsem si uvědomila, že jsem udělala chybu, když jsem Ti jí upírala. Takže... Jestli o to stojíš, tak se můžeme domluvit na nějakých návštěvách nebo by sis jí klidně mohl brát na víkendy, jestli chceš. To záleží na Tobě. Jen... Je to taky Tvoje dítě a máš jako otec určitá práva, takže jsem se rozhodla, že už Ti nebudu bránit. Máš právo na její lásku, tak jako já. Nehodlám Ti to odepřít." 
Adam nevěděl co říct. Měl hroznou radost, ale také byl hodně překvapený. Nakonec se na ní zářivě usmál a velice nečekaně jí obejmul. Sid to šokovalo, nicméně mu obejmutí vrátila. Položila ruce na jeho záda a nechala se chvíli pevně držet v objetí. Po pár chvílích se pustili a Adam se omluvil: "Promiň, jen... udělala si mi radost." Sid se na něj chápavě usmála.
"Jo, v pohodě, tak se domluvíme pak dál," řekla a promnula si paže. Její pyžamo bylo kalhotové, ale horní část byla na ramínka a i když byla letní noc, bylo chladno.
"Měla bys jít dovnitř, ať ještě neonemocníš," řekl Adam a krátce jí pohladil po paži, Sid přikývla a ještě naposledy se na něj podívala.
"Tak ahoj v pondělí," rozloučila se a běžela zpátky dovnitř. Adam se za ní celou dobu s úsměvem díval a i když se za ní zaklaply dveře, ještě pár minut tam stál a sledoval dům. Eduard Novotný celou scénu sledoval z okna a pevně věřil, že je tohle první krok k tomu, aby Sid Adamovi odpustila. Když Adam odešel, zatáhl záclonu a vrátil se k Alici. Sid spala po dlouhé době velice klidně, Adam naproti tomu nespal skoro vůbec. Měl sice strašnou radost, že mu Sid konečně dovolí vídat Eriku, na druhou stranu pořád si nedokázal vyhodit z hlavy toho zazobaného kluka, co se kolem ní celou oslavu motal. Musel uznat, že vůbec není ošklivej. Adam z toho neměl dobrý pocit. Pořád myslel na to, jak jí nadbíhal, neustále byl u nich. Pokaždé, když se Sid přiblížila k Adamovi s Erikou, tak jí byl v patách a bylo evidentní, že si jí hodně hlídá. Není možné, aby to Sid neviděla. Pořád o tom přemýšlel a nakonec usnul nad ránem. Sid byla na rozdíl od Adama ve větší pohodě. Cítila hroznou úlevu, dokonce začala věřit v lepší časy, nejen co se týkalo Eriky nebo Adama, ale také co se jejích psychických problémů týkalo. Sid šla v neděli s Erikou ven na hřiště, chtěla s ní strávit trochu času. Vedla malou za ruku po chodníku směrem do centra, kde bylo hned několik dětských hřišť. Byly obě sportovně oblečené a Sid měla mimo jiné batoh se svačinami a pitím. Když dorazily, zjistily, že hřiště praskala ve švech. Rozhodla se proto, že půjdou do jejich ZOO jako návštěvníci. Konec konců proč ne? Taky tam nemusí pořád jenom pracovat. Zaplatila vstup a chodila s Erikou od jednoho pavilonu k druhému. Malá byla ze zvířat nadšená jako vždy a Sid pojala podezření, že bude po svých rodičích.