I hate you Lucas! [l.h.]

1.část

1
"Lucasi, můžeš se prosím alespoň chvíli chovat normálně? A ne jako nějakej malej, hnusnej puberťák?!" křikla jsem.
Bydlím tu se svým bráchou Ashtonem, s Calem, Mikeym a tímhle debilem.
"A víš co? Nemůžu!" odpověděl.
Takhle jsme po sobě křičeli pořád, ale jen když Ashton vypadl. Prostě jsme si nepadli do oka. A bylo to zřetelně znát.
"Jsi strašný blbeček," zakroutila jsem hlavou. A mířila jsem do kuchyně.
"Hlavně, že ty jsi dokonalá!" křikl mým směrem.
Vážně ho už nemůžu vystát. Kdyby rodiče neměli plnou hlavu své skvělé práce, nemusela bych tu s nimi vůbec ztrácet čas. Bráchu mám ráda, i Cala a s Mikeym se to dá přetrpět, ale Lucas? To fakt ne.
Šla jsem do předsíně a obula jsem si své černé vansky.
"Kam si jako myslíš, že jdeš?" přišel Lucifer.
"Pryč od tebe, nehodlám tu s tebou ztrácet čas," odpověděla jsem.
"Tak to teda ne, nikam nejedeš, mám tě hlídat," zamkl mi dveře před nosem a klíče si odnesl s sebou.
"Co se tu zase děje?" přišel rozespalý Calum.
"Zeptej se tady bručouna," zakroutila jsem hlavou a šla jsem po schodech nahoru, do svého pokoje
"Jí to přejde," ozval se Lucas.
Co si o sobě sakra myslí?! Chová se jako malé drzé děcko. Nesnáším ho.
"Víš čemu se divím?" objevil se ve dveřích Cal.
"Ne?" zeptala jsem se.
"Že Ash ještě nezaregistroval, jáký máte s Lukem vztah," přisedl si ke mně.
"A ty mu nic neřekneš, protože ho nechci zbytečně otravovat," pousmála jsem se.
"Spolehni se, ale mělo by se to řešit," odpověděl.
"To neříkej mně, kdyby nebyl on tak hnusný na mě, tak to je vše v pohodě," řekla jsem.
"Přece to nemůže být tak strašný," zakroutil hlavou.
"Vždyť on mě ani nenechá jít ven, nemůžu ho vystát," padla jsem na postel. Jsem tu teprve čtyři posrané dny a mám dost.
"Jsi silná, zvládneš to," usmál se.
"No to nevím, už mě to fakt štve, namyšlený blbeček," odpověděla jsem.
"Hádám, že je řeč o mně, jen otázka, bude něco k obědu?" přišel onen člověk.
"Něco si najdi, já nejsem tvoje služka Hemmings," řekla jsem.
"Co není, může být Irwinová," odfrkl si a odešel.
"Vidíš? Já už na to nemám, nechci toho blbečka ani vidět," zavřela jsem oči.
"Oba jste těžký případ, zkus si na něm najít něco pěkného," pousmál se.
"Vždyť to ani nejde," řekla jsem.
"Jo, eh, tady jsou ty klíče, klidně si zdrhni srabe," ještě se vrátil a hodil je po mně.
"S radostí, s tebou tu nehodlám být ani minutu," ušklíbla jsem se.
"Fajn," odpověděl a šel, teď už snad na dobro.
"Pojď, jdem na něm hledat něco pěknýho," zavřel dveře.
"Cale netrap mě," řekla jsem.
"Co třeba jeho vlasy?" zeptal se.
"Kdo by stál o kluka, co má na hlavě pochcanou slámu?" nadzdvihla jsem obočí.
"Někdo určitě jo," odpověděl.
"Cale, vzdej to, na nic nepřijdeme," zasmála jsem se.
"Co oči?" zeptal se. Zamyslela jsem se. Nikdy jsem si jeho oči nevšímala. Nevím jaké jsou. A ani to vědět nechci, i když Calum mě donutil přemýšlet. Jsou modré nebo hnědé? Ještě jsem neměla tu čest ho víc pozorovat. Prostě namyšlený podprůměr.
"Nevím jaké má oči," řekla jsem.
"Nevšimla sis?" zasmál se.
"Ne, a ani si všímat nechci," odpověděla jsem.
"Máte společné to, že jste oba strašně nesnesitelně paličatí," zakroutil hlavou.
"To jo," zazubila jsem se.
+++
"Jsem doma! S pizzou!" křikl Ashton.
"Ashi!" objala jsem ho.
"Proč bylo zamčeno?" zeptal se.
"My jsme si jen tak hráli," usmála jsem se.
"Hej kluci!!" křikl Ash.
"Hm?" vykoukl Lucas z kuchyně.
"Lenoši, nástup! Porada!" křikl Ash ještě jednou.
"O co jde," přišel Michael.
"Asi jsme všichni," došel Cal.
"Fajn, mám na vás všechny, prosbu, můžete to brát jak chcete. Budete se od Kimberly držet dál, snad mě chápete. Nechci, aby jste si s ní cokoliv začínali," řekl Ashton.
"Toho jsi mě mohl ušetřit," nafoukl se Lucas.
"Sory, jestli ti pár minut naruší tvůj plán," nadzdvihl Ash obočí.
"Mám otázku?" pousmála jsem se.
"Co je Kim?" otočil se na mě Ash.
"Eh, a co když se zamiluji já?" zeptala jsem se.
"Kim?" všichni se na mě otočili. Podívala jsem se na Lucase, jeho krásné modré oči měl vykulené a nechápavě se na mě díval.

Doufám, že vás první část moc neodradila.. děkuju za přečtení! Vidíme se u další části! ♡ :)