I hate you Lucas! [l.h.]

29.část

29

V půl osmé jsem šla do pokoje, kde jsem se po sprše a odlíčení převlékla do tepláků a Lukovo volného trička.

Luke po chvíli přišel a v patách měl Suzi s malou.

"Tady máte malou, věci jsou tady v tašce, kdyby brečela, zkontrolujte plenu a kdyžtak jí namočte dudlík do vody, pak by měla přestat, tady vám strčím chladicí box, je v něm mlíko, jedno měla teď a toto ji dejte kolem páté ráno, kdyby řvala moc, klidně i dřív, ohřívám to na padesát, já vím, že to zvládnete. Přijdu pro ní v osm nebo devět. Pa," usmála se a zmizela.

"Aha," zasmál se Luke.
"Pojď za tetou broučku," vrhla jsem se k postýlce s kolečky.
"Jsi jako profík," hladil ji po tváři Luke.
"To ne," pousmála jsem se.

"Jsi šťastná?" zeptal se.
"Cože?" zvedla jsem k němu hlavu.
"Jestli jsi šťastná, se mnou," usmál se.
"Jsem zlato," sedla jsem si k němu na postel s malou Char v náručí.
"Kim, vzala by sis mě?" objal mě.
"Cože?" vykulila jsem oči.
"Vzala by sis mě?" vytáhl z kapsy krabičku s prstýnkem.
"J-já? Luku?" nevěděla jsem co říct.
"Znam tě skoro rok, ale už jsem stihl pochopit, že ty jsi pro mě smyslem života, nikdo jiný pro mě není tak důležitý," pohladil mě po tváři.
"Luku, miluju tě," objala jsem ho.
"Pozor na malou," zasmál se.
"Vždyť už spí," dala jsem jí zpátky do postýlky.
"Takže ano?" zeptal se.
"Ano," přikývla jsem.
"Jsem ten nejšťastnější," navlékl mi na ruku prstýnek.
"Nevidím důvod," řekla jsem.
"Ale já jo," usmál se a políbil mě.
"A potom už budeš pořad jen moje," odpověděl.
"Jenom tvoje," objala jsem ho.
"Kimberly Hemmings, to je pěkný, ne?" usmál se.
"Není to nejhorší," řekla jsem.
"Kim, nesnaž se mě naštvat," povalil mě na postel.
"Přestaň se smát," naznala jsem.
"Já se směju tvé kráse zlato," objal mě.
"Ale i tak přestaň," pousmála jsem se.
"Snad to s tím prckem nebude zlý," odpověděl Luke.
"Měla by být hodná," naznala jsem.
"A ty budeš zlobit?" políbil mě.
"To ještě nevím," usmála jsem se.
"Kimberly," zazubil se.
"Něco chceš?" zeptala jsem se.
"Ano, tebe," pošeptal a skousl mi lalůček.
"Hemmings, ovládej se, je tu malý mimino," řekla jsem.
"Ale ty jsi tu taky," pousmál se.

Vzbudil mě budík v šest ráno, malá Charlotte si klidně spala a Luke vedle mě taky. Možná teď vypadá jako anděl, ale někdy je jiný a líbí se mi to. Přitulila jsem se k němu blíž.

"Kimberly, kolik je hodin?" pošeptal Luke.
"Šest, musím nakrmit malou," řekla jsem.
"Ta chvíli počká," zazubil se.
"Ty klidně ještě spi zlato," usmála jsem se.
"Dobře," zamumlal a obmotal si ruce kolem mého pasu.
"Ale já musím za Char," řekla jsem.
"Ještě ne Kim," usmál se.
"Zlato, notak," pohladila jsem ho po tváři.
"Ta noc byla kouzelná," otevřel oči.
"Kdyby Suzi viděla, jak hlídáme její dítě," nadzdvihla jsem obočí.
"Vzorně," zasmál se.
"Jo, to určitě zlato," věnovala jsem mu pusu na nos a hodila jsem na sebe tričko a tepláky, dál jsem mířila pro mléko, které jsem ohřála, probudila jsem malou a ta rychle vypila celý obsah láhve.
Poté zase usnula, tak klidné dítě bych taky chtěla.

"Kdy budeme mít tu svatbu?" zeptal se Luke.
"Není na to trochu brzo?" usmála jsem se.
"Myslíš?"nadzdvihl obočí.
"Nevím, to, že jsem ti řekla ano, neznamená, že se musíme brát hned," řekla jsem.
"Vždyť jo, hlavní je, že mi nedáš košem," políbil mě.
"To nedám," pousmála jsem se.

"Kim! Luku!" klepala na dveře Suzi, pomalu jsem se zvedla a šla jsem otevřít.
"Co je? Vždyť je sedm," řekla jsem.
"Už jsem si přišla pro malou, snad vám nepřekážela," pousmála se, Luke se hrabal z peřiny.
"Nepřekážela," odpověděl Luke.
"Ten je krásnej, ten jsi včera neměla," prohlížela si Suzi můj prstýnek.
"Děkuju," usmála jsem se.
"Je ode mě," ozval se Luke.
"K jaké příležitosti?" zeptala se.
"Um, no, je to rok, co se známe," řekla jsem.
"Myslela jsem, že to bylo na začátku července a teď je červen," nadzdvihla obočí.
"To jí nemůžu dát prsten jen tak?" zeptal se Luke.
"Něco mi tajíte," řekla Suzi.
"Tak to není," usmál se Luke.
"Pomlč hvězdo, lhaní ti nejde," vetřela se do pokoje a posadila se na sedačce.
"Suzi,.." začala jsem.
"Jen mi řekněte, co se děje, jinak dnes pryč nepůjdu," řekla Suzi.
"Chceš jí to říkat?" zeptal se Luke.
"Já nevím zlato," objala jsem ho.
"Počkej, vy, neudělal ti zase děcko, že ne?" vykulila Suzi oči.
"To ne," odpověděl Luke.
"Tak co?" nechápala.

Už jen přesně 10 částí a bude konec příběhu :( aweeh mám vás ráda lidi a btw. Nový příběh Believe me na mém profilu, tak jestli se vám bude chtít číst, tak šup ♥