I hate you Lucas! [l.h.]

21.část

21
"Synku," hrnula se k posteli blonďatá žena. Byla tu v noci, vím to, její hlas. Musela se o mě strašně bát, ale je mi cizí.
"Um, promiňte, nic si nepamatuji," řekl jsem, zase ten můj chraplák, jako bych mluvil po ránu. Nesnáším svůj hlas.
"Já vím, ale neboj, brzy si vzpomeneš," pousmála se.
V rohu místnosti stála holka a kluk, byli si hodně podobní, žeby sourozenci? To je gól Hemmingsi.
"Kdo jste?" otočil jsem se směrem k těm dvoum. Kluk stiskl holce ruku a ona si zakrývala tvář.
"Jsem Ashton, tvůj kamarád, bydlíme spolu a máme spolu kapelu kámo," odpověděl kluk.

*"Lucasi, nech mě být, co na mě saháš!" vypískla holka.
"Kim, já vím, jak moc mě nesnášíš," zasmál jsem se a bez milosti jsem jí hodil do bazénu na zahradě.
"Máš pravdu, nesnáším tě! Co si to o sobě sakra myslíš, že mě chytneš a hodíš mě do bazénu! Jsi šílenec!" křikla. Jo jsem šílenec, do ní, jen takovým způsobem se můžu držet dál.*

"Ty jsi Kim?" zeptal jsem se.
"J-jo, j-ak to víš?" podívala se na mě. Její oči byly červené od pláče. Třeba z těch hádek něco bylo. Co já vím? Já nevím vlastně vůbec nic.
"Pojď ke mně, prosím," ukázal jsem na židli vedle mé postele.
"Ty si na mě nepamatuješ nebo snad jo?" zeptala se. Taky tu byla. Ztrácela tu se mnou čas. Musí být úžasná. Natáhl jsem se a chytil jsem její ruku.
"Možná si tě nepamatuju, ale vím, že tě miluju," pousmál jsem se.
"Luku," objala mě.
"Ughh," zaskuhral jsem bolestí.
"Promiň, promiň," omlouvala se.
"V pohodě, um Ashtone? Kdo je sakra Betsy?" zeptal jsem se. Tahle otázka mě trápila už od dnešního rána.
"Betsy? Co to plácáš?" nadzdvihl obočí.
"Ne nic, promiň," odpověděl jsem.
"Ashtone, odvezeš mě prosím už domů, přijedu zítra," usmála se moje matka.
"Dobře, jak si přejete Liz, Kim, pak pro tebe přijedu," řekl Ashton a odešli. Zůstali jsme sami.
"Řekni mi něco o nás, vím že jsme se hádali, ale nic víc v té vzpomínce nebylo," otočil jsem se k ní. Oči se jí rozzářily.
"Hádali jsme se, pak přišel Ashton s tím, že žádný z vás si se mnou nesmí nic začít a já začala s tím, že bych s tebou nebyla ani kdyby jsi byl poslední chlap na světě. To tě urazilo, teda alespoň to tak vypadalo. Um no další den jsme začali od začátku. Byli jsme si hodně blízcí a já si začala uvědomovat jak moc tě potřebuju. Taky jsme hráli flašku a ty jsi dostal za úkol mě políbit, Ashton to rozdýchával strašně špatně," zasmála se.
"Muselo to být krásné," přerušil jsem jí. Pousmála se a dál pokračovala.
"Prožili jsme toho strašně moc, čekala jsem s tebou i dítě, jenže osmnáctiletá holka s děckem a přítelem na turné, to nebyl moc dobrý nápad. No a nedávno jsem se pořezala žiletkou, protože mi Calum poslal fotku tebe s nějakou čůzou, myslela jsem, že je všechno krásný pryč, proto jsem to udělala, radši bych byla mrtvá, než živá a bez tebe," usmála se přes své slzy.

*"Úkol," pousmál jsem se.
"Fajn, takže, co třeba, hm, dej Kim pusu," zazubil se Michael.
"Michaeli!" vybouchl Ashton.
"Jestli ti to vadí, klidně si sundám mikinu," naznal jsem.
"Nepotřebuju vás tu mít za chvíli nahé," odpověděla Kim.
Pousmál jsem se a natáhl jsem se k ní. Své ruce položila do mých vlasů, já ty své obmotal kolem jejího pasu. Pomalu jsme se k sobě přibližovali. Naše rty se spojily a ve mně byly smíšené pocity. Byl jsem šťastný, že jsem konečně udělal, to co jsem chtěl tak dlouho, ale na druhou stranu mi teď může Kim nebo Ashton vlepit facku. Po delší chvíli jsme se od sebe odtáhli.
Všichni měli pusu otevřenou do kořán.*

"Nedokázal bych být bez tebe Kim," stiskl jsem její ruku.
"Ani mě neznáš, přiznej si, že ti to je všechno jedno," odpověděla. Je paličatá, já jsem taky.
"Není mi to jedno, dlouho jsem se musel přemáhat, abych ti odolal, proto jsem ti nadával, jenže potom jsi mě zlomila, proto jsme se udobřili," řekl jsem.
"Máš amnézii Luku," pohladila mě po tváři.
"Ano, mám, ale ta amnézie je dočasná Kim, mám v hlavě útržky, ale musím je brzy poskládat, říkali že do dvou týdnů bych už měl vše vědět," naznal jsem.
"Jsi úžasný, že se takhle snažíš kvůli mně," pousmála se.
"Kvůli nám," odpověděl jsem.
"Děkuju," řekla.
"Kim, pojď jedeme," koukl do dveří Ashton.
"Přijedeš zítra za mnou?" zeptal jsem se.
"Určitě," usmála se a dala mi pusu na čelo.
"Děkuju a jeďte opatrně, ne jak já," odpověděl jsem.
"Čau kámo!" mávl Ashton.

Dobře dobře, původně jsem vás chtěla trochu mučit a část vám dát až v úterý, ale prostě JEDENÁCTÉ MÍSTO V ŽEBŘÍČKU FANFICTIONS? JAKO VÁŽNĚ?! (viz obrázek)
Bez vás by tohle nebylo a o můj bože! Děkuju, děkuju strašně moc :')
Co myslíte? Půjde to dál hladce? Nebo se tam ještě nějak přisere Michael s Betsy? Wooo ♡ ily