I hate you Lucas! [l.h.]

2.část

2
"Neřešte to," pousmála jsem se pro sebe, řekla jsem jen když a oni z toho dělají vědu, zajímalo by mě to, co by se dělo a také jak by se k tomu Ashton postavil. Šla jsem di dát na talíř kousek pizzy.
"Kim, nechceš se mi s něčím svěřit?" zeptal se Ashton.
"Um, ani ne," řekla jsem.
"Fajn, tak to je asi všechno," pousmál se Ash.
"Tak co? Modrý nebo hnědý?" zeptal se Cal.
"Jsi blbej," zakroutila jsem hlavou.
"Můžu se tě na něco zeptat?" pousmál se Ash.
"Proč bys nemohl," odpověděla jsem.
"Protože vím, že ti do ničeho nemůžu kecat, ale jsem tvůj bratr," řekl.
"Jsi můj bratr, to jo, kecej si co chceš," usmála jsem se.
"Fajn. Můžu teda?" zvedl obočí.
"Jasně," řekla jsem.
"Tobě se líbí Luke?" zeptal se.
"Šílíš? Jak tě to napadlo?" vykulila jsem oči.
"Nevím, stydíš se před ním," odpověděl.
"Zlato neboj, s ním bych nebyla ani kdyby byl na světě on jedinej chlap," objala jsem ho.
"Fajn," usmál se.
Vešli jsme do kuchyně. Luke mlčky prošel kolem nás, bez jediné blbé připomínky. Asi nás slyšel. Co když se ho to nějak dotklo. Sakra, co to se mnou je? Nechci aby mi ho bylo líto.
"Fajn, kdo mu odnese pozdní oběd?" zeptal se Michael.
"Já jdu," řekla jsem a vzala jsem talíř.
+++
"Co tu chceš?" zeptal se, když mě viděl ve dveřích. Válel se na posteli.
"Nesu ti jídlo," odpověděla jsem.
"Ani nemám chuť," naznal.
"Ani na pizzu?" zeptala jsem se.
"Fajn. Dám si, když si dáš se mnou," podíval se do země.
"Myslela jsem, že jsem jiná liga," odpověděla jsem.
"Nejsi, asi bych se ti měl omluvit?" zeptal se.
"To není nutný," pousmála jsem se.
"Ale jo, nevím co to do mě vjelo," řekl.
"Zítra to bude beztak zase jiný, radši půjdu, zatím," odpověděla jsem.
Mířila jsem zpátky do kuchyně, vzala jsem si svůj talíř s pizzou a sedla jsem si na postel v mém pokoji.
"Co se stalo, že to tu nevybouchlo?" šťouchl do mě Cal.
"Nevím," pokrčila jsem rameny.
"Co kdybych ti řekl, že tě miluju?" zeptal se.
"Neblbni, Ashton by tě zabil," odpověděla jsem.
"No a? Tvůj bratr mě neodradí," objal mě.
"Jsi jen kámoš, já myslím, že mě ještě tak dobře neznáš," řekla jsem.
"Taky nepoznáš srandu," zasmál se.
"Víš co? Jsi debil," odpověděla jsem.
"Co? Něco s Hemmingsem?" pousmál se.
"Možná, ale ne, nic," řekla jsem.
"Okej, tak čau," odpověděl a odešel.
+++
Ráno mě probudily sluneční paprsky v mé tváři. Byla jsem si jistá, že jsem žaluzie zatáhla, protřela jsem si oči a zaregistrovala jsem obrys, protřela jsem si oči a viděla jsem Luka.
"Co tu sakra děláš?" vykulila jsem oči.
"Nemohl jsem kvůli tobě spát a uvařil jsem ti snídani," odpověděl.
"Proč jsi nespal?" posadila jsem se.
"Nevím, myslel jsem na ty hádky a na ten tvůj rozhovor s Ashtonem," řekl.
"Zlobíš se?" zeptala jsem se.
"Ne, jen jsem nevěděl, že mě tak moc nemáš ráda," odpověděl.
"Ale ne, tak si to neber," zakroutila jsem hlavou.
"Proto jsem přišel, chtěl jsem jen něco navrhnout," řekl.
"Co?" pousmála jsem se.
"Jestli bychom nezačali znovu, mám z toho blbý pocit," podíval se do země.
"Kimberly Irwin," podala jsem mu ruku.
"Luke Hemmings," usmál se. Poprvé jsem ho viděla jak se usmívá. Bylo to roztomilé.
"Taky jsem o tom přemýšlela, ale předběhl jsi mě," řekla jsem.
"Jsem rád, že jsi mi dala šanci," odpověděl.
"Jestli zase začneš být protivnej, další už nedostaneš," zvedla jsem ukazovák.
"Dobře, dám si pozor a dobrou chuť," pousmál se.
"Děkuju," řekla jsem. Mířil ven z pokoje.
"Hemmingsi, ty blbečku, co jsi tam dělal?!" vyjel na něj Ashton. A přiletěl do mého pokoje.
"Ashtone, nech ho být," řekla jsem.
"Co tu dělal?" zvýšil hlas.
"Jen se mi omluvil, moc jsme si nepadli do oka," odpověděla jsem.
"Nelžeš mi?" zeptal se.
"Proč bych ti lhala?" nechápala jsem.
"Nevím," řekl.
"Nemám důvod ti lhát," odpověděla jsem.
"Spíš by ses měla omluvit ty jemu, za ten včerejšek," naznal.
"Já vím, je mi ho líto, vypadal tak zničeně," řekla jsem.
"Kim?" zeptal se.
"Hm?" pousmála jsem se.
"Vážně k němu nic necítíš?" chytil mě za ruku.
"Ne," odpověděla jsem. I když dnes jsem si tím tak jistá už nebyla.

Děkuju za přečtení. Mám vás ráda!! Další díl očekávejte asi ve středu. ♡ ily.