I hate you Lucas! [l.h.]

26.část

26
O týden později.
"Zlato, já se bojím," přišel Luke.
"Sluší ti to," vyskočila jsem z postele.
"Ty ještě nejsi oblečená?" zeptal se.
"Nene," usmála jsem se.
"Jedeme už za hodinu," sedl si ke mně.
"Já vím, vážně vypadáš úžasně," objala jsem ho.
"Myslíš, že mě budu brát?" pousmál se.
"I kdyby ne, nic s tím nezmůžou," rozepla jsem mu poslední knoflík na jeho červené košili.
"Vážně?" zeptal se.
"Po tom všem bych se tě nevzdala," dala jsem mu pusu na tvář.
"Co si vezmeš ty?" pousmál se.
"Ještě nevím," odpověděla jsem.
"Něco ti vyberu," přešel k mé skříni.
"A co by sis představoval?" zeptala jsem se.
"Já ti to tričko nedal, jak je to možné?" letěl do svého pokoje.
"Cože?" smála jsem se.
"Snad ti bude," podal mi krabici.
"Luku?" nadzdvihla jsem obočí.
"V tom zmatku jsem ti to zapoměl dát," řekl. Vytáhla jsem corp top s nápisem 'Luke Hemmings is my bae'.
"Děkuju," objala jsem ho.
"Vezmeš si ho?" pousmál se.
"Vždyť já do toho nemám postavu," řekla jsem.
"A to kde?" zeptal se.
"Všude," naznala jsem.
"Alespoň si je zkus," pousmál se.
"Dobře," řekla jsem a šla jsem do koupelny. Cestou jsem se zastavila u skříně a vzala jsem z ní červenou sukni nad pas, dokonale by se k triku hodila a i k Lukové košili. Nasoukala jsem se do toho a překvapivě jsem se sama sobě líbila.
"Kim? Pojď se mi ukázat," ťukal Luke.
"Není to tak hrozný, ne?" otevřela jsem mu.
"Sluší ti to zlato," objal mě.
"Myslím, že si k tomu dodělám líčení a jinak je to dobré," vytáhla jsem ze skříně bílé páskované lodičky, které jsem si obula.
"Ani to líčení si dělat nemusíš," usmál se Luke.
"Kecko," řekla jsem, zapojila jsem žehličku a vlasy jsem si narovnala a rozčesala. Na oči jsem použila pouze řasenku a dál jsem na to kašlala.
"Kim, Luku! Jedeme!" křikl Ashton.
"Jsi připravený?" pousmála jsem se.
"Jo, jdeme," odpověděl.
+++
Dojeli jsme před vilu, kde bydleli naši.
"Mami," objala jsem jí.
"Dcerko," usmála se.
"Ashi, neříkal jsi, že s sebou bereš Luka," nadzdvihl obočí otec.
"Uhm, Luke je tady se mnou," naznala jsem a propletl si se mnou prsty.
"Aha, tak dobře," proměřoval si mě otec pohledem.
"Asi bych vám měl představit Suzi," usmál se Ashton.
"Pojďte dovnitř," pobídla mě a Luka máma.
"Díky mami," řekla jsem.
"Nevypadá to se mnou dobře," pošeptal Luke.
"Ale, to neříkej," usmála jsem se.
"Sedněte si ke stolu," řekla máma.
"Ashtone, ty s tím souhlasíš, aby Kim chodila s Lukem?" začal otec.
"Je to její život tati," odpověděl.
"Co ty na to říkáš?" zeptal se směrem k mámě.
"Fletchere, nech toho, je šťastná," řekla máma.
"Jestli míníš Luka urážet, nemusíme tu vůbec být," naznala jsem.
"Jak to se mnou mluvíš Kimberly?!" zvýšil hlas.
"Tak, aby jsi mě pochopil," odpověděla jsem.
"Tak snad abychom jedli, dobrou chuť," řekla máma.
+++
"Kim, pojď prosím na chvíli za mnou," usmál se otec, když jsme jedli v obýváku dezert.
"Co potřebuješ? Ještě nějaké připomínky ohledně Luka?" zeptala jsem se.
"Chci se ti omluvit, nemyslel jsem to tak a Luke je hodný a má tě rád," odpověděl.
"Mně se neomlouvej, mně ne," řekla jsem a mířila jsem za ostatními.
"Pojď za mnou," usmál se Luke.
"Luku, eh, promiň mi to, asi se tě to dotklo, jen se bojím o svou dceru, chci aby byla v dobrých rukou," přišel otec.
"Já, chápu vás," řekl Luke.
"Tak strašné to nakonec nebude, ne?" objala jsem ho.
"Snad ne," pousmál se.
"A co vy dva Ashtone? Jak jste vůbec daleko?" zeptala se máma.
"No, ugh, jak se to vezme," začal Ashton a já měla sto chutí se začít smát.
"Synu?" nadzdvihl obočí otec. Ashton chytil Suzi a zhluboka se nadechl.
"My, eh, budeme rodiče," řekl Ashton.
"Vidíš jak nám rychle vyrostli?" zeptala se máma a objala Ashe.
"Až moc rychle," pousmál se otec.

Tududuu zde máte část, co myslíte? Jak to bude dál?
Děkuju za přečtení! ♡ ily