I hate you Lucas! [l.h.]

32.část

32

"Dobré ráno," usmívala jsem se na Luka.
"Jak jsem se sem dostal?" zeptal se.
"Překvapivě po svých," řekla jsem.
"Strašně mě bolí hlava Kim," zaskuhral, když s ní pohl.
"Tomu se ani nedivím zlato," pousmála jsem se.
"Řekni mi, jestli jsem vyváděl nějaký kraviny," podíval se na mě.
"Nic důležitého, bylo to celkem pěkný, potopil jsi mě do vody, pak jsme se doma společně umyli a šli jsme spát i když jsi se snažil, abych se s tebou vyspala," odpověděla jsem.
"Strašně se omlouvám Kim," zakroutil hlavou.
"Vždyť v pořádku," políbila jsem ho na nos.
"To není v pořádku, cítím se jako debil," odpověděl.
"Neber si to tak, měli jsme dost vína," zakroutila jsem hlavou.
"Ještě něco?" zeptal se.
"Říkal jsi, že se bojíš, že tě opustím a budoucnosti a taky že nechceš, aby byla tvoje budoucnost beze mě," objala jsem ho.
"Já se bojím, ale nevím co s tím, vždycky se bojím, že o tebe příjdu, protože bez tebe už bych to nebyl já," pousmál se.
"Miluju tě a budu tě milovat ještě dlouho Luku," pohladila jsme ho po tváři.
"Já vím, že ano, taky tě miluju," odpověděl.
"Proč se bojíš, já nikoho jiného nechci," řekla jsem.
"Toho se nebojím, bojím se, že by se mohlo něco stát, já vážně nevím, třeba by tě přejelo auto nebo by jsi mohla dostat rakovinu, strašně se bojím, že by se ti něco mohlo stát," přitáhl si mě k sobě.
"Myslíš strašně černě, máš být rád, že jsem tu s tebou a nezabývat se zbytečnostma," usmála jsem se.
"To nejsou zbytečnosti, jen se bojím, nemám ve vztazích štěstí," řekl.
"Radši se vzpamatovávej z toho alkoholu zlato," naznala jsem.
"Ty na to nemyslíš?" zeptal se.
"Nikdy jsem na to špatný nemyslela, jsi pro mě jen ty a s tebou i štěstí," usmála jsem se.
"Obdivuju tě, jak myslíš pořad pozitivně," odpověděl.
"Nechci myslet na špatné věci, zkus na to nemyslet, zkus myslet na něco jiného, třeba, že budeme mít časem rodinu, budeme štastní, budeme mít děti, nikdo nám nebude řídit život, bude to skvělý," řekla jsem.
"Jsi úžasná, ani si tě nezasloužím," políbil mě.
"Taky jsi mě podržel, když mi bylo nejhůř," pousmála jsem se.
"Jenže ty mě držíš pořád Kim," odpověděl.
"Držíme se navzájem, kdyby mi tenkrát Ashton neřekl pravdu o tom co se v tom baru dělo, tak bych si myslela, že jsi s ní něco měl a zabila bych se nebo bych se odstěhovala, jenže bez tebe by to bylo strašný," řekla jsem.
"Jsem rád, že se to všechno vysvětlilo," usmál se.
"Já jsem ráda, že nás Ashton podporuje, že už není nafouklej," odpověděla jsem.
"Jo, to jsem taky rád, asi bych se zcvoknul, kdyby jste se kvůli mě pohádali," naznal.
"Přestaňme se hrabat v minulosti a soustřeďme se na to co je teď, dojdu ti udělat kafe, ať tě ta hlava až tak moc nebolí," usmála jsem se.
"Děkuju," zazubil se a zahrabal se pod peřinu.

"Lucasi! Co to tady necháváš za sračky uprostřed chodby?!" křičel Ashton.
"Neřvi tak sakra," okřikla jsem ho.
"Co je, tak ať si to uklidí," odpověděl.
"Počkej," řekla jsem, boxy se zbytky jídla jsem vyprázdňila a hodila jsem ty věci do popelnice, už bych to radši nejedla. Boxy jsem dala do myčky a deku jsem dala do prádelního koše.
Teď už jsem mohla Lukovi udělat kafe.

"Spokojenej Ashtone?" zeptala jsem se.
"Jo, i když to udělat Lucas, co ten dělá?" přišel.
"Leží, je trochu mimo," usmála jsem se.
"Tak to jo," zasmál se.
"Chceš taky kafe?" zeptala jsem se.
"Ano prosím," zazubil se.
"Co Suzi, kde ji máš?" řekla jsem.
"Spí, malá v noci trochu vyváděla, takže to potřebuje," odpověděl.
"Tak to jo," řekla jsem.
"Díky za to kafe," usmál se.
"Hádám, že jsi toho taky moc nenaspal," naznala jsem.
"No, nespal, netušil jsem, že je to s prckem tak těžký," povzdechl si.
"Vy to zvládnete, jste skvělá rodina," objala jsem ho.
"Myslíš?" zeptal se.
"Ze začátku to je vždycky nejhorší a ten začátek už budete mít za sebou," pousmála jsem se.

"Mám to kafe," přišla jsem do pokoje.

Luke spal. Sedla jsem na křeslo a dívala jsem se na něj.

Nechápala jsem, jak jsem mohla mít takové štěstí, i po tom všem tu byl se mnou, za to jsem byla ráda.
On je pro mě všechno, vždycky mě podrží, jsem ráda, že ho mám.

Po hodině se začal vrtět.

"Kim?" pošeptal.
"Copak zlato?" zeptala jsem se.
"Ta hlava mě strašně bolí, nemáš nějaký prášek?" pousmál se.
"Vypij si to kafe, jdu se podívat," odpověděla jsem.

Děkuju za přečtení. :')) teď to začíná být hoden nudné :'D
Přečtěte si prosím Letters to Luke a také Believe me oba příběhy najdete na mém profilu. :3
Mám vás ráda ♡