I hate you Lucas! [l.h.]

37.část

37

"Miluju tě," slyšela jsem Luka a cítila jsem polibky na své tváři.
"Luku," pošeptala jsem.

"Kim? Co se stalo?" zeptal se po chvíli Luke.
"Nech mě spát," odpověděla jsem.
"Kim, myslím, že se nám to nějak vymklo z rukou," řekl.
"Co tu strašíš?" začala jsem si protírat oči.
"Myslíš, že jsme spolu spali?" zeptal se.
"Um, jo," řekla jsem.
"Tak to je v prdeli," odpověděl.
"Luku, sakra, co je?" nechápala jsem ho.

"Možná, že budeme mít malé mimino," naznal.
"Co?" vykulila jsem oči.
"No, nebylo by to hezký?" zeptal se.
"Já ti nevím Luku," řekla jsem.
"Teď už s tím nic neuděláme," odpověděl.
"Kdyby jsme to mimčo měli, musel by jsi mi pomáhat," usmála jsem se.
"O vás oba bych se postaral," pohladil mě po tváři.
"Miluju tě," objala jsem ho.

"A víš jak by se ta malá jmenovala?" zeptal se.
"Ne?" pousmála jsem se.
"Sydney nebo Summer," zazubil se.
"A co kdyby to byl kluk?" nadzdvihla jsem obočí.
"To nevím, ale byli bychom štastní, všichni tři," pohladil mě po břiše.
"Ještě ani nevíme, jestli tam to malé je po tom všem, třeba už ani dítě mít nebudu po tom potratu," odpověděla jsem.

"Kim, dojdu ti koupit těhotenský test," zvedl se a oblékl se.
"Luku, to nespěchá," usmála jsem se.
"Ale jo, chci vědět na čem jsme," odpověděl.
"Jsi paličatý," řekla jsem.
"Já vím, tak pa, hned jsem zpátky," usmál se a zmizel.

"Kim?" vešla do místnosti Suzi.
"Copak?" usmála jsem se.
"Kam Luke zmizel?" posadila se na postel.
"Do lékárny," řekla jsem.
"Co tam?" zasmála se.
"Včera jsme to nějak přehnali nebo spíš se nám to nějak vymklo," odpověděla jsem.
"Jako že jsi v tom?" zeptala se.
"Nevím, třeba to ani není možný po tom všem, bojím se," naznala jsem.
"Zvládnete to," pousmála se.
"Víš, přemýšlím, pořád, kdybych už nemohla nikdy mít dítě, co bude dál," zakroutila jsem hlavou.
"Pořád budeš mít Luka, mě a Ashtona, společně ti pomůžeme," objala mě.
"Děkuju," pousmála jsem se.

"Jsem zpátky!" vlétl do pokoje Luke.
"Tak mi to ukaž," odpověděla jsem.
"Tady to je," předal mi krabičku.

Šla jsem na záchod a nechala jsem to tam ležet, vrátila jsem se do pokoje.

"Já se bojím, se na to podívat," řekla jsem.
"Já tam jdu," odpověděla Suzi.
"Jestli jsem v tom, tak mi to ani neříkej," naznala jsem.

"Ty nechceš mít mimčo?" zeptal se Luke.
"Chci, jen, bojím se toho všecho," řekla jsem.
"Tak co, mám vám to říct?" přišla zpátky Suzi.
"Jo," přikývla jsem.
"Dvě čárky," odpověděla.
"Takže to znamená..." začal Luke.
"Že budeme mít prcka," naznala jsem.
"Kim," objal mě.
"Strašně se toho bojím Luku," pošeptala jsem.
"Budu tu s tebou, zvládneme to," odpověděl.
"Ale co když budou komplikace a všechno," řekla jsem.
"Pšt, na to nemysli, mysli jen na to hezký," pousmál se.
"Zítra zajdeme na gynekologii, budeme vědět víc," naznala jsem.
"A asi bychom to měli říct Ashtonovi," odpověděl.
"Na to je brzy, vždyť ještě ani nevíme, jestli se to narodí," řekla jsem.
"Dobře, fajn, dneska zůstaneme v posteli," políbil mě.
"Já nechci," řekla jsem.
"Ale chceš, jen o tom nevíš," usmál se.
"No, to teda vážně nevím," odpověděla jsem.

"Počkej tady, na mě, dojdu nám pro něco," řekl Luke a já zase zůstala v posteli sama.

Rozhodla jsem se vstát a jít si dát po ránu sprchu. Přešla jsem ke skříni, kde jsem si vytáhla černé volnější triko a šedé tepláky, které jsem si překvapivě oblékla na sebe.

Ustlala jsem postel a šla jsem do kuchyně, předpokládala jsem, že je Luke tam.

Dělal palačinky.

"Kim, to měla být snídaně do postele," zamračil se.
"Ještě by se to dalo zvládnout, ale do té postele se mi už nechce," posadila jsem se na barovou stoličku a pozorovala jsem ho.

Děkuju za přečtení a děkuju za #9 místo v žebříčku fanfictions!!! Jste boží omfg :')) pláču štěstím :') ily ♡
Jinak čekají nás poslední 2 díly :( ♡
A leťte si prosím přečíst Letters to Luke a Believe me! Děkuju ♡