5
Večer jsem nemohla usnout. Seděla jsem na posteli v tureckém sedu a přemýšlela jsem. O Lukovi. Třeba to doopravdy myslí vážně, ale kdo ví jak to je.
Už jsem nechtěla jen sedět a topit se v mých myšlenkách. Mířila jsem do kuchyně, nalila jsem si do sklenice pití. Zdálo se mi, že jsem slyšela televizi.
Vešla jsem do obýváku, kde Luke spal na gauči. Byl strašně roztomilý. Přikryla jsem ho dekou a televizi jsem vypla.
Rozhodla jsem se jít na zahradu. Sedla jsem si do houpací sítě a pozorovala jsem hvězdy.
Nikdy bych si nepomyslela, že budu myslet na Luka a lámat si s ním tolik hlavu. Já ani sama nevím co chci. Teď, když jsme začali znovu, tak je jiný. Takový milý, hodný a pěkný. Líbí se mi na něm jeho modré oči, které jako drahokamy odráží sluneční paprsky.
"Co tu děláš Kim?" objevil se Luke na zahradě.
"Nemůžu spát," pousmála jsem se.
"Nechceš prášek?" zeptal se.
"Ne, díky," řekla jsem.
"Já si jdu lehnout, taky se prospi," odpověděl.
"Dobrou," naznala jsem.
"Dobrou noc Kim," usmál se a odešel.
Chtěla jsem mu říct, že ho mám ráda, ale nestihla jsem to a stejně by to nebral vážně, teď, když je rozespalý.
+++
Už mě nebavilo se houpat v síti, tak jsem se po hodině vrátila do pokoje. Bylo kolem třetí ráno. Nemohla jsem usnout, ani jsem nechtěla. Musím tu záhadu vyřešit. On je skvělý, cítím se u něj v bezpečí, nevím proč. Možná mi Ash zakázal s nimi něco mít, ale obávám se, že tenhle zákaz bude porušen.
+++
V půl čtvrté jsem spokojeně usnula, ale ne na dlouho.
Venku začalo hřmít. Strašně se bojím bouřek. Přitáhla jsem si k sobě polštář a doufala jsem, že to zvládnu.
Nakonec jsem vstala a vyšla jsem na chodbu. Čtvery dveře. Za kým jít?! Mikey není doma, odjel už večer. Calum, ten je jen kamarád. Zbývali dva.
Rozhlédla jsem se a mířila jsem k Ashtonovi, bála jsem se, že by se mi jiní kvůli mému strachu smáli, Ash věděl, že nesnáším bouřky a horory. Pokoj byl prázdný a z postele nebylo slyšet jeho obvyklé mlaskání ze spaní. Na stole ležel papírek 'Kdyby jste mne hledali, jel jsem do baru. Ash x' díky brácha, vážně díky.
Nezbývalo mi nic jiného, než jít za Lukem, jenže co si o mně pomyslí? Když mu řeknu, proč tu jsem, umře smíchy. Sedmnáctiletá holka a bojí se bouřek. Nakonec jsem šla za ním, protože sama jsem být vážně nehodlala.
"Luku spíš?" pošeptala jsem.
"Ne, co potřebuješ?" otočil se ke mně.
"Já, prosím, nemůžu tu zůstat s tebou, já, no, víš bojím se bouřek," vykoktala jsem ze sebe.
"Pojď Kim," pousmál se. Sedla jsem si vedle něj na postel.
"Mně je to strašně trapný, promiň," řekla jsem.
"Neomlouvej se, každý se něčeho bojí," objal mě.
"Děkuju," vdechovala jsem jeho vůni. Už zase ten pocit bezpečí, když jsem s ním, jako by už vše bylo v pohodě.
"Jsem tu vždycky pro tebe Kim," pohladil mě po zádech a povalil mě do jeho prostorné, široké postele.
+++
Pomalu jsem se probouzela, cítila jsem kolem sebe obmotané ruce, už mi docházelo kde jsem. Protřela jsem si oči a rozhlížela jsem se kolem sebe. Na kluka tu měl Luke až moc uklizeno, ale bylo to tu pěkné. Útulné.
Otočila jsem se k němu a pozorovala jsem ho jak spokojeně spí. Jeho blonďaté vlasy mu trčely na všechny strany.
Chtěla jsem se dostat z jeho sevření a jít uvařit snídani.
"Já tě nikam nepustím Kim," zamumlal ze spaní. Jeho objetí bylo moc silné. Nezbylo mi nic jiného, než to tak nechat. Znovu jsem usnula.
+++
"Kimberly, co tu děláš?!" křičel Ashton.
"Jdi někam, já chci spát," odpověděla jsem.
"Tak to ne, víš co? Konec, koupím ti vlastní byt a můžeš si tam dělat co chceš, sama!" řekl.
"Ne, to ne," křikla jsem.
"Sama si o to říkáš, když si začínáš s takovým ubožákem, který tě dřív nebo později opustí," byl vzteklý, bála jsem se ho. Vytáhl pistoli a mířil s ní na Luka.
"Ashtone, ne!" křikla jsem.
"Kim! Kim!" až teď mi došlo, že to byl jen sen.
"Ty žiješ," objala jsem ho.
"Zlato, byl to jen sen," hladil mě po zádech.
"Luku, jsem ráda, že tě mám," usmála jsem se.Děkuju vám za všechno. ♡ chtěla bych vám doopravdy strašně moc poděkovat, protože na všech mých povídkách je strašně moc reads a votes a to jen díky vám. Oh my gosh. Mám vás strašně ráda ♡
Prosím přečtěte si nový příběh Letters to Luke jsem strašně hrdá, jak se mi povedl obal
DĚKUJU ZA VŠECHNO ♡ ILY
ČTEŠ
I hate you Lucas! [l.h.]
Fanfiction"Co oči?" zeptal se. Zamyslela jsem se. Nikdy jsem si jeho oči nevšímala. Nevím jaké jsou. A ani to vědět nechci, i když Calum mě donutil přemýšlet. Jsou modré nebo hnědé? Ještě jsem neměla tu čest ho víc pozorovat. Prostě namyšlený podprůměr. "Neví...