I hate you Lucas! [l.h.]

14.část

14
V den odjezdu:
"Budeš mi chybět," pohladil mě po tváři.
"Ty mně taky," pošeptala jsem.
"Zlato neplakej," objal mě.
"To jinak nejde," naznala jsem.
"Pozítří se uvidíme," podal mi obálku se vstupenkami a taky s propustkami do zákulisí.
"Určitě," usmála jsem se.
"Jsem rád, že tě mám," políbil mě.
"Chtěla jsem ty své narozeniny strávit s tebou, asi to nevyjde," naznala jsem.
"Oslavíme to jak přijdete, ano?" usmál se.
"Dobře," řekla jsem.
"Tak pa," políbil mě.
"Ahoj," naposledy jsem ho objala.
+++
"Co tu sedíš jak hromádka neštěstí?" přišla Suzi.
"Bojím se," naznala jsem.
"On se vrátí," usmála se.
"Já vím, že jo, ale toho se nebojím," zakroutila jsem hlavou.
"Tak čeho?" zeptala se.
"My jsme spolu spali a já se bojím jestli," začala jsem.
"Pojď, jdeme do nemocnice," naznala.
"Nech mě se obléct," řekla jsem.
"Můžeš jít takhle," usmála se.
"Jasně, asi půjdu v teplákách," poťukala jsem si na čelo.
"Jo," zasmála se a odešla.
+++
"Slečno Irwin, ano jste těhotná, ve třetím týdnu, do pěti týdnů by jste teoreticky mohla na potrat, domluvte se s otcem dítěte a kdyžtak mi zavolejte," podal mi vizitku.
"No, tak to vám pěkně děkuju," naznala jsem.
"Těšilo mne, nashledanou," usmál se.
"Naschle," odpověděla jsem a vypadla jsem.
"Tak co?" zeptala se .
"Musím to Lukovi říct co nejdřív," zakroutila jsem hlavou.
"Takže jsi těhotná?" vykulila oči.
"Jo," odpověděla jsem.
"Pojď jdeme na Bubbleology, musím to rozdýchat," naznala.
"Jo, jdeme," řekla jsem.
+++
*Ahoj, momentálně si s vámi nemůžu popovídat, protože jsem zaneprázdněn, hned jak to bude možné, zavolám vám zpět*
"Ahoj zlato, to jsem já, potřebuju s tebou nutně mluvit, spěchá to, prosím ozvi se hned, jak budeš moci," hovor zůstal v hlasové schránce.
Pomalu jsme došli domů. Lehly jsme si k televizi.
"Zvedni ten mobil!" křikla Suzi.
"Ahoj Luku," usmála jsem se na mobil.
"Zlato, co se stalo?" zeptal se.
"Je to důležité, potřebuju s tebou nutně mluvit," řekla jsem.
"Mám přijet?" zeptal se.
"Nechci tě rušit od práce," naznala jsem.
"Ty máš přednost, dneska máme už stejně volno, hned jsem u tebe," zavěsil.
"Řekla jsi mu to?" vynořila se z kuchyně.
"N-ne, on přijede,"řekla jsem.
"Hlavně klid," objala mě.
"Co když mě teď už nechá?" šílela jsem.
"Nenechá," usmála se.
+++
"Já to nezvládnu," řekla jsem.
"Už je tady, hlavně klid," usmála se.
"Budu se snažit," naznala jsem.
"Kim," objal mě.
"Promiň, prosím, promiň mi to," držela jsem se ho jako klíště.
"Všechno je v pohodě nebo snad ne?" usmál se.
"Asi ne," naznala jsem.
"Kim, co se stalo," hladil mě po zádech.
"Zlato promiň mi to, já jsem těhotná," vydechla jsem. Přitáhl si mě k sobě.
"Kim, to je skvělý," pošeptal.
"Jenže ty budeš pryč a já budu maturovat," naznala jsem.
"Zlato, já bych to klidně zrušil, ty jsi pro mě důležitější," objal mě.
"Ještě můžu do dvou týdnů na potrat, jenže já nevím," zakroutila jsem hlavou.
"Udělej si to jak chceš, ty by jsi toho špunta nosila ty měsíce v břichu," naznal.
"Jenže ty jsi otec sakra," odpověděla jsem.
"Já vím, chtěl bych mít s tebou rodinu, jenže je to brzy," pohladil mě po tváři.
"Děkuju, že jsi přijel," pousmála jsem se.
"Pro tebe cokoliv," řekl.
"Hned zítra půjdu na potrat," naznala jsem.
"Takže jo?" zeptal se.
"Co jinýho chceš dělat? Nemůžu jít maturovat s břichem," odpověděla jsem.
Nic, uděláme si je později, ano?" usmál se.
"A Ashtonovi ani slovo," zvedla jsem ukazovák.
"Ještě by mě zabil," naznal.
"To ne, nezabil," pousmála jsem se.
"Zlato... jo, Luke tady je.. cože?... ne, nic nutného... jo Kim je v pohodě... co by s ní mělo být?... ne, vážně je ok... jo, vyřídím... pa.." telefonovala Suzi.
"Zítra prej máš být v deset ráno v hotelu," usmála se.
"Takže tu s tebou můžu být do zítřka," objal mě.

Co myslíte, dozví se to Ashton? A jak to bude mezi Kim a Lukem?
Děkuju za přečtení, votes, komentáře,.. ♡ ily