I hate you Lucas! [l.h.]

27.část

27
O víc než půl roku později.

Nervózně jsem postávala na chodbě v mé škole a čekala jsem, než dostanu výsledky z maturit, popřípadě ten papír.
Jsou tu mí rodiče a Luke. Ti už seděli ve velkém sálu, kde se mělo vše dokončit.
Za dva týdny se Ashton žení a já chci udělat všem radost. Doufám že prolezu, je mi jedno s jakými známkami, ale snad jsem to zvládla.
"Kdo tu za tebou přišel?" vyrušila mě z přemýšlení spolužačka Mon.
"Rodiče a přítel," pousmála jsem se.
"Nepochlubila ses, že někoho máš," odpověděla.
"Díky Ashtonovi mám," řekla jsem.
"Nojo, brácha má známosti, jsou dobří," usmála se.
"Ty jsi fanynka? Nikdy jsi mi nic neřekla," odpověděla jsem.
"To by si ostatní říkali, že jsem s tebou jen, protože jsi Ashtonova sestra," řekla.
"Jenže já vím, že to tak není," usmála jsem se.
"Tak se pochlub, kdo je ten šťastný," pobídla mě.
"Umm. Luke. Luke Hemmings," řekla jsem.
"Cože?" vykřikla.
"Pšt prosimtě," zasmála jsem se.

"Pojďte prosím všichni do sálu," pokynul nám ředitel školy.
"Ahoj, dlouho jsem tě neviděla," objala mě Suzi.
"To víš, učila jsem se," naznala jsem.
"Už máme malou Charlotte," usmála se.
"Já vím, volal mi Ash," řekla jsem.
"Ty nejsi šťastná? Vadí ti to?" zeptala se.
"Jen, jsem nervózní z těch maturit," odpověděla jsem.
"Jo, to já taky," pousmála se.
"Zvládneš to," řekla.
"Ty taky zlato," objala jsem jí.
"Víš, mám na tebe prosbou," naznala.
"Pohlídali by jste nám s Lukem o svatební noci malou?" zeptala se.
"Když nám dáš instrukce, tak klidně," usmála jsem se.
"Je strašně klidná, budete to mít lehký," odpověděla.
"Jestli vůbec Luke bude chtít," řekla jsem.
"Hodně štěstí, já už jdu támhle ke své třídě," usmála se. Ona chodí do béčka a já jsem v áčku.
"Tak zatím pa," naznala jsem.

"Slečna Kimberly Irwin," řekl jeden z profesorů. Udělala jsem dva kroky dopředu a třídní mi dal ten papír, byla jsem šťastná. Snažila jsem se najít Luka. Seděl vedle mé mámy a usmíval se.
"Děkuju," usmála jsem se.
"Gratuluji, vaše práce byly jedny z nejlepších," odpověděl.
"Moc děkuju," řekla jsem a stoupla jsem si zpátky do řady, byla jsem ráda, že jsem to zvládla.

"Kim," objal mě Luke.
"Já, mám ten papír," usmála jsem se.
"Jsem na tebe hrdý," pošeptal.
"Zlatíčko," objala mě máma.
"Pojďte to oslavit, zvu vás na oběd," řekl táta.
"Tak dobře," pousmála jsem se.
"Jdeme," propletl si se mnou Luke ruce a mířili jsme do restaurace.

"Konečně tě mám jen pro sebe," plácl sebou Luke na sedačku a objal mě.
"Kim! Pojď za mnou!" křikl Ashton z dětského pokoje.
"Myslím, že nemáš," pousmála jsem se.
"Ahoj," objal mě.
"Čau brácha, co chceš?" zeptala jsem se.
"Nechce se ti hlídat malou? Ona šla Suzi nakoupit něco do ledničky a tak," zazubil se.
"Ty to nezvládáš?" zeptala jsem se.
"Ne, pořád řve," odpověděl.
"Víš, musíš ji přebalit, pak ti řvát přestane zlato," usmála jsem se a šla jsem za Lukem.
"Děkuju," odfrkl si.
"Jsem doma!" křikla Suzi.
"Jdeš akorát na čas," zasmála jsem se.
"Copak?" zeptala se.
"Ashton si neví rady," naznala jsem.
"Nojo, co jinýho se dá čekat," zasmála se a mířila nahoru.
"Teď už tě mám pro sebe," objal mě.
"Myslíš?" zeptala jsem se.
"Doufám," usmál se.
"Miluju tě," řekla jsem.
"A pusu nedostanu?" zeptal se.
"Jestli chceš být růžový od mé rtěnky, tak proč ne," naznala jsem.
"To mi nevadí," natáhl se ke mně a spojil naše rty.

Děkuji za přečtení! Další díl bude zítra! Co myslíte? Bude to už všechno dobrý? A bude miminkoo? Nebo ne? A svatba Kim a Luka?
Af af, mám vás ráda strašně moc <3