I hate you Lucas! [l.h.]

31.část

31

"Kim, pojď jedeme," usmál se Luke.
"Kam? Nemám se převléct?" zeptala jsem se.
"To ti neřeknu. A ne, jsi krásná," odpověděl.
"Luku," zamračila jsem se.
"Ano?" zeptal se.
"Já, jen si nahoru dojdu pro mikinu," usmála jsem se.

Běžela jsem po schodech do svého pokoje. Převlékla jsem se do modré sukně, černého croptopu a na  to jsem hodila šedý svetřík. Řasy jsem párkrát přejela pro jistotu voděodolnou řasenkou.

"Nemusela jsi se převlékat kompletně," řekl Luke.
"Ale musela," naznala jsem.
"Kim, jsi krásná i kdyby jsi šla v pytli," usmála se a na záda si opatrně hodil tašku.
"Tak kam jdeme?" zeptala jsem se. Byl skoro večer, netušila jsem kam mě chce vytáhnout.
"Pojď," usmál se a vedl mě ulicí směrem k pláži.

"Co to táhneš v té tašce?" zeptala jsem se.
"Deku a jídlo," zasmál se.
"Jsi úžasný," pousmála jsem se.
"Mám tu hodně dobrých věcí," odpověděl.
"Tak se předveď," pobídla jsem ho.
"No, je tu tiramissu, jahody v čokoládě, kebab a k tomu víno," usmál se.
"To zní všechno skvěle," políbila jsem ho.
"Víš, vzal bych i svíčky, jen jsem bál, že by se nám mohly vymknout kontrole," zasmál se.
"Jsi úžasný," řekla jsem.
"Tak jdeme jíst," odpověděl a začali jsme se vzájemně krmit.

Obě dvě flašky vína už byly prázdné a oba jsme byli plní jídla.
"Kim, jsi úžasná," usmál se Luke.
"Nekecej nesmysly," zazubila jsem se.
"To nejsou nesmysly," odpověděl.
"Ale ano," řekla jsem.
"Pojď Kim," chytil mě do náruče a šel se mnou směrem k vodě.
"Co chceš dělat?" zeptala jsem se.
"To se uvidí," usmál se.
"Luku," zděsila jsem se.
"Nepustím tě, ano?" zeptal se.
"Dobře, věřím ti Luku," naznala jsem.
"Jsem rád, že mi věříš," pousmál se a oba nás potopil.
"Neříkal jsi, že si jdeme zaplavat," řekla jsem.
"Já vím, překvapení," políbil mě.
"Ty jsi samé překvapení," usmála jsem se.
"Samé ne," zazubil se.
"Víš, jsem ráda, že tě mám, i když jsi někdy šílený, tak tě miluju," prohrábla jsem mu vlasy.
"Hodně pro mě znamenáš Kim," políbil mě.
"J-je mi trochu zima," začala jsem drkotat zuby.

Přece jen začátek června, voda ještě nebyla nějak teplá.

"Tak pojď, sbalím věci, zabalím tě do deky a jdeme," usmál se.
"Dobře," řekla jsem.

"Pšt, ať nevzduíme ty dva," zahihňal se Luke.

Je roztomilý, když je opilý.

"Tři zlato," opravila jsem ho.
"Dobře, tak tři," řekl.
"Pojď, nech to tady a pojď spát," naznala jsem.
"Ty chceš spát?" zeptal se.
"Je po půlnoci, co by jsi chtěl Hemmings?" zasmála jsem se.
"Rozhodně spát ne," pousmál se.
"Tak to máš blbý," naznala jsem.
"Kim, pojď dáme si spolu vanu," zahihňal se a tváře si schoval do dlaní.
"JEN vanu, nic víc," vztyčila jsem ukazovák.
"Dobře zlato, jen vanu," snažil se vyšlapat schody.
"Co vy dva tu děláte bordel?!" vyšel z pokoje Ashton.
"Trochu jsme se opozdili, huh promiň," řekla jsem.
"Dýchněte na mě," naznal.
"Cože?" zeptala jsem se.
"Radši nic, kolik jste toho vypili? Z něj to táhne, jako by vypil celou hospodu," odpověděl Ash.
"Moc ne, ale ráda bych si lehla, dobrou," pousmála jsem se.
"Dobrou ségra," řekl a s Lukem jsme mířili do koupelny v mém pokoji.

"Jsi krásná," zahihňal se.
"Už s tím přestaň Luku," řekla jsem.
Pořad se smál jak debil, i když to bylo roztomilé, tak mi to pro dnešek stačí.

"Kim, co ta svatba?" odpověděl.
"Nevím," položila jsem si hlavu na jeho hruď.
"Nechci na tebe spěchat babe, ale chci aby jsi byla jen moje," objal mě.
"Luku, já ti nikam neuteču," usmála jsem se.
"Nikdy nevíš co se může stát Kim, vím, že jsme toho už zvládli hodně, když jsem byl já na dně, ty jsi mě podržela a naopak, vím, že to bylo těžký, není to tak, že bych ti nevěřil, jen se bojím budoucnosti Kim a nechci, aby moje budoucnost byla bez tebe," pošeptal.
"Věř mi, neopustím tě, jen když budeš chtít," odpověděla jsem.
"Nechci, nikdy," pousmál se.
"Já taky ne," políbila jsem ho.

Snad se vám příběh líbí.
Reklama time: prosím přečtěte si Letters to Luke a také Believe me oba příběhy najdete u mě na profilu.
Co myslíte? Jak svatbu rozdýchají rodiče?
Ily ♡