I hate you Lucas! [l.h.]

35.část

35

"Zlato, obleč si na sebe něco na oslavu," usmál se Luke.
"Myslela jsem, že mi uděláte překvapení," zamračila jsem se.
"To jsem původně chtěl," odpověděl.
"Jenže jste stejně byli divní, že mi to bylo podezřelé," usmála jsem se.
"Nojo, jsme chlapi, nevíme jak na to," objal mě.
"To nevadí, i tak už se těším," odpověděla jsem.
"Snad si to užijeme," řekl Luke s úsměvem.

"Nemůžu být radši tady s tebou, jen lenošit?" zeptala jsem se.
"Čekají na nás," odpověděl.
"Řekni, že by ti takový malý zdržení vadilo," nadzdvihla jsem obočí.
"No, když o tom tak přemýšlím," pousmál se a políbil mě.

"Luku, neblbni," řekla jsem.
"Přece mi nedáš košem," zasmutnil.
"A co když dám," usmála jsem se.
"Měl to být dárek k narozeninám, Kim, miluju tě," pošeptal a skousl mi ušní lalůček.
"V kolik tam máme být?" zeptala jsem se.
"Za dvě hodiny," odpověděl.
"To máme spoustu času," usmála jsem se.
"A k tomu prázdný dům," pohladil mě po tváři.
"To má taky nějaký výhody," řekla jsem.
"Já vím Kim," pyšně se usmál.

"Ještě jednou, všechno nejlepší zlato," políbil mě.
"To byl ten nejkrásnější dárek," usmála jsem se a hlavu jsem si položila na jeho hruď.
"To jsem rád, že se líbil," odpověděl.
"Zatím byl nejlepší, který jsem kdy dostala," řekla jsem.
"Doufám, že ho nic nepřekoná," pohladil mě po tváři.
"Miluju tě," pošeptala jsem.
"I já tebe," objal mě.
"Chci být s tebou už napořád," řekla jsem.
"Budeme, slibuju, nic a nikdo nás nerozdělí," políbil mě.

"Luku, jsi úžasný," naznala jsem.
"Je hezký to slyšet, zrovna od tebe," pousmál se.
"Nikdo jiný ti to říkat nebude, protože jsi jen můj," odpověděla jsem.
"Jen tvůj zlato," věnoval mi další polibek.

Tentokrát naši společnou úžasnou chvilku vyrušilo zvonění Lukova mobilu.

"Ashtone?...sakra..kolik je hodin?...cože?..jo jasně...jo...hned dojedeme...hm...promiň..jo..zatím.." Luke odložil mobil.

"Co je?" nechápala jsem.
"Trochu jsme zapomněli na čas, Kim," zasmál se Luke.
"To je trochu trapas," naznala jsem.
"Trošku," odpověděl.
"Musí si počkat," zvedla jsem se a šla jsem si dát sprchu.

Nejsem zvyklá se v koupelně zamykat, neviděla jsem žádný důvod.

"Můžu za tebou?" pohladil mě po zádech Luke.
"Co mám s tebou dělat?" zakroutila jsem hlavou.
"Půjč, namydlím tě," sebral mi z ruky mýdlo.
"To bych si nechala líbit častěji," usmála jsem se.
"To by si mě musela do té sprchy s tebou pouštět častěji," odpověděl.
"Ještě si to pomyslím," řekla jsem.
"Víš, že jsi krásná?" pousmál se.
"Ne," zakroutila jsem hlavou.
"Tak už to víš," přitiskl si mě k sobě.
"S takovou na nás budou čekat dlouho," zasmála jsem se.
"Jestli jim to vadí, ať jdou pryč, chci tě jen pro sebe," odpověděl Luke.
"Až potom Luku," řekla jsem.
"Já vím," políbil mě.

V ručníku jsem běhala po pokoji a nevěděla jsem co na sebe.
"Kim, pohni trochu," zasmál se Luke.
"Nemůžu, už mám líčení, teď oblečení," řekla jsem a stála jsem před skříní.
"Vem si tohle, nikdy jsem to na tobě neviděl," ukázal na odvážné černé šaty.
"Jestli chceš, abych ulovila někoho jiného, tak dobře," naznala jsem.
"To nechci, tak tyhle, ty jsem vybíral s Ashem, dal ti je před dvěma lety na narozeniny," pousmál se Luke.

A ukázal na černé šaty s ramínky a krajkou. Byly krásné a vážně mi je dal Ashton.

"Jak to víš?" zeptala jsem se.
"Miluju tě, žádná věda," odpověděl.
"Tak dobře," řekla jsem. Vzala jsem si je a oblékla jsem je na sebe.
"Jsi krásná," objal mě.
"Ještě chvilku Luku," běžela jsem do koupelny, kde jsem si pročesala vlasy.

"Kim, tohle mi nedělej, jinak tě zase brzy svléknu," pošeptal mi do ucha.
"Jenže to už bychom nestihli," řekla jsem.
"Já vím, tak pojď," pousmál se.
"Těším se," odpověděla jsem.

Děkuju za přečtení! Už se blížíme ke konci :)
Přečtěte si Believe me a Letters to Luke! Děkuju!