I hate you Lucas! [l.h.]

12.část

12
"Jsme doma!" křikl Luke.
"Ashtone! Můžeš sem prosím!" křikla jsem.
"Co potřebuješ?" přišel.
"Vím o vašem zpěvu," řekla jsem.
"Kim, zlobíš se na mě, že jsem ti to neřekl?" zeptal se.
"Nezlobím, ale nechápu, jak jsi mi to mohl tajit, tak dlouho," zakroutila jsem hlavou.
"Luke už ti říkal, co se bude dít?" začal opatrně.
"Ne, chci vědět co se děje," řekla jsem.
"Myslím, že by to měla vědět i Suzi," naznal Ash.
"Suzi! Pojď sem! Důležitá věc!" křikla jsem.
"Hned jsem dole!" neochotně odpověděla.
"Jestli okamžitě nesejdeš ty zasraný schody, tak si mě nepřej," naznala jsem.
"Vždyť jsem tu," po chvíli se objevila ve dveřích obýváku.
"Fajn, takže to že zpíváme už vy dvě víte," začal Ash.
"No a co s tím? Jste štastní, nechceme vám do toho zasahovat," pousmála se Suzi.
"Jenže ono to spíš zasáhne samo," začal Luke.
"Pokračuj," naznala jsem.
"Holky, my pojedeme turné po Austrálii a Novém Zélandu, je to na měsíc, od půlky září. Zvládnete to bez nás?" zeptal se Luke.
"Mně napadlo, že by tu Suzi mohla bydlet s tebou, když budeme pryč, aby jste nebyly sami, na začátku října vám začíná škola," řekl Ash.
Obě jsme mlčeli.
Hodně mě to šokovalo, jen tak mi po dvou letech řekne, že má kapelu, že zpívají a skládají vlastní písničky a že budeme měsíc bez nich.
"Zlato? Jsi v pohodě?" zamával mi Luke před obličejem. Suzi už pohotově objímala Ashtona.
"Já nevím, musím se z toho vzpamatovat," zakroutila jsem hlavou.
"Promiň jestli jsem tě zklamal," řekl a zvedl se ze sedačky. Pomalu šel po schodech nahoru, až se mi ztrácel z dohledu.
Necítila jsem uvnitř sebe zklamání, ale spíš jsem se bála, toho, že tu budu sama, co když tu nebude, zrovna když ho budu nejvíc potřebovat?
Vyběhla jsem rychlostí světla z obýváku za ním.
"Nezklamal si mě, jen, bojím se toho," objala jsem ho.
"Zvládneš to i beze mě jsi silná a budeš tu se Suzi," přitáhl si mě k sobě ještě blíž.
"Hlavní je aby jsi byl šťastný ty," naznala jsem.
"My oba," opravil mě.
"Strašně mi budeš chybět," pošeptala jsem.
"Ale teď tu ještě jsem a budu tu s tebou hodně dlouho, kdo ví, třeba i napořád," usmál se.
"Musíš, už si nedokážu představit život bez tebe," pousmála jsem se.
"Miluju tě Kim, nic nás nerozdělí," políbil mě.
"I já tebe," také jsem ho políbila. Nakonec jsme skončili nazí a štastní v posteli. Milovali jsme se, poté jsme sledovali filmy a prostě jsme si užívali jeden druhého.
Tenhle den byl výjimečný, asi jsem konečně zjistila, že ho potřebuji i když to tak první dny nevypadalo.
Spokojeně jsem usnula v jeho objetí.
+++
Vzbudila jsem se celkem později, než obvykle. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale Luke nikde nebyl.
Na posteli ležel papírek: 'Lásko, strašně mě to mrzí, ale museli jsme do studia, nahrávat, přijedeme co nejdřív to bude možné, miluju tě, včerejšek byl úžasný. Chybíš mi. Luke' pomalu jsem se vyhrabala z postele, nebylo kam spěchat, když tu není.
V Lukovo triku jsem šla do kuchyně, kde už seděla Suzi a četla si noviny.
"Dobré ráno, byla dlouhá noc?" pousmála se.
"Dobré, tak trochu," naznala jsem.
"Udělala jsem nám snídani," řekla Suzi.
"Suzi děkuju, ale já si dám jen čaj, není mi nějak dobře," odpověděla jsem.
"Jasně, chápu," zazubila se.
"Co dnes podnikneme?" zeptala jsem se po chvíli mlčení.
"Já nevím, co se ti chce dělat?" zvedla zrak od novin ke mně.
"Nic, udělal bych si filmový den, v pyžamu a objednala bych pizzu," usmála jsem se.
"Jo, to by šlo," naznala.
"Fajn, takže se přesuneme vedle k televizi," rozhodla jsem. Suzi se jen zasmála.
Většinou jsme si jen tak povídaly nebo jsme lenošily, ani ani si nepamatuju, jak je to dlouho co jsme byly spolu nakupovat.
"Zlato, za chvíli nám odjedou, už je skoro konec srpna," naznala Suzi.
"To mi ani neříkej, nechci být bez Luka, konečně jsem našla nějaké štěstí a odjede mi?" zakroutila jsem hlavou, nechci na to teď myslet.
"Budeme tady spolu a užijeme si to," pousmála se.
"Já vím, že jo," zazubila jsem se.

Děkuju za přečtení, líbí se vám příběh? Vylepšili/změnili by jste něco? => napište kdyžtak do komentářů :3
Mám vás ráda ♡ ily