I hate you Lucas! [l.h.]

38.část

38

"Způsob jak se na mě díváš je děsivý," uchechtl se.
"Promiň," začervenala jsem se, jen se pousmál a věnoval se dál pánvičce.
"Snad to bude poživatelný," odpověděl.

Na talíř dal palačinku, kterou vyplnil ovocem a šlehačkou.

"Vypadá to skvěle," řekla jsem.
"Vypadá, teď jestli to tak bude chutnat," naznal a podal mi talíř.
"Děkuju," usmála jsem se a počkala jsem na něj.

"Kim, jsi se mnou šťastná?" posadil se vedle mě Luke.
"Co to je za otázku?" nechápala jsem.
"Tak jsi?" zeptal se.
"Miluju tě a nikdy jsem nebyla šťastnější," chytila jsem jeho ruku.
"Vážně Kim?" pousmál se.
"Proč se mě na to ptáš, když sám dobře víš jak to je," nadzdvihla jsem obočí.
"Protože jsem paličatý a žárlivý," odpověděl.
"Luku, nikoho jiného ani nechci," pohladila jsem ho po tváři.
"Doopravdy?" chytil mou ruku.
"Jo," pousmála jsem se.
"Miluju tě, strašně moc," pošeptal a políbil mě.

"Dobré ráno," pousmál se ode dveří Ashton.
"Ahoj brácha," řekla jsem.
"Pojď za mnou," objal mě.
"Copak?" zeptala jsem se.
"Ani jsem ti včera nestihl pořádně popřát, už jsi moje velká sestřička," odpověděl.
"Moc velká," řekla jsem.
"Ale pořád tě budu chránit a jestli ti udělá děcko, tak si mě nepřej te, oba," naznal.
"Co když je udělám?" zeptal se Luke.
"Váš problém, už se do smrti nevyspíte, vím o čem mluvím," odpověděl.
"Ashi, děkuju za všechno brácha," řekla jsem.
"Kim, není zač," dal mi pusu na čelo.
"Ale je," usmála jsem se.

"Dáš si taky?" zeptal se Luke.
"To je vaše snídaně," bránil se Ash.
"Stejně jsem toho udělal hodně," odpověděl Luke.
"Tak snad jen jednu," pousmál se.
"Kim, nechceš nakupovat? Dobrovolně se hlásím, že půjdu s tebou," naznal Luke.
"Hele, taky jsem přemýšlela nad nákupy," odpověděla jsem.
"Tak za chvíli půjdeme," usmál se.
"Dobře," zazubila jsem se.
"Domluveno," odpověděl.

"Tak v tom případě já se jdu nachystat, protože mi to vždycky trvá strašně dlouho," naznala jsem.
"Nemám jít s tebou Kim?" zeptal se Luke.
"Proč? Bojíš se, že si něco udělám?" nadzdvihla jsem obočí.
"Jo, mohla by jsi spadnout nebo tak něco," odpověděl.
"Luku, jsou to jenom schody," řekla jsem.
"Kim já vím, ale i na těch schodech se ti může něco stát," pohladil mě po tváři.
"Nemysli tak černě, nic se mi nestane," usmála jsem se.

"Radši si tě ohlídám zlato," chytil mě do náruče a odnesl mě do pokoje.
"Luku, to nemusíš," řekla jsem.
"Kim, musím," políbil mě.
"Dobrý, ten kousek už dojdu," usmála jsem se.
"Tak dobře, ale pozor," odpověděl.
"Nejsem invalida," řekla jsem.
"Jsi moje princezna," pousmál se.
"Luku, vážně to zvládnu, nemusíš mě přidržovat, v pohodě," naznala jsem.
"Kim, já chci," odpověděl.
"Ale zvládla bych to sama," řekla jsem.
"To asi jo, ale stejně, miluju tě," jeho ruce sklouzly z mých ramen až k mému pasu, "a vyčítal bych si, kdyby se ti něco stalo," dořekl.
"Jenže mně se nic nestane, víš?" pousmála jsem se.
"Kim," zamračil se.
"Nemyslela jsem to špatně," pohladila jsem ho po tváři.
"Já vím, jen se o tebe bojím," odpověděl.
"Taky tě miluju," objala jsem ho.

Děkuju za přečtení! :) Poslední část bude v pátek ;) Myslíte, že už bude vše v pohodě? :3
Přečtěte si prosím Believe me a Letters to Luke. Děkuju, mám vás ráda. ♡