Bonusovky

42| Leo & Alessandro X.

Leo šel na operaci.

A Alessandro... pokoušel se předstírat, že vůbec není hysterický, byl přece světová špička, jeden z nejlepších pediatrických chirurgů, věděl, že slepé střevo je rutinní záležitost a sám těchto operací vedl nespočet na mnohem menších tělíčkách.

To byl možná ten problém. Byl rodina. Nemohl na sál kvůli střetu zájmu. Takže to měl teď předat život svého manžela do rukou průměrného doktora?

Bylo to od něj nefér. Samozřejmě věřil všem doktorům v jeho nemocnici, jen tak mohla poslední roky růst a růst. Ale ten den? Jako by na to zapomněl.

Nemohl na to nasadit ani Simona, samozřejmě. Nemohl to svěřit ani Mellorsovi, kterému věřil mimo rodinu snad nejvíce, protože jak si mohl dovolit vzít dovolenou zrovna, když se Leovi potvrdilo slepé střevo? Nehorázné. A tak, když přišel do nemocnice, jako první našel Rosse. Jeho další volba.

Našel ho zrovna, když vycházel z pokoje pacientky a něco zapisoval do papírů. "Potřebuju, aby sis na odpoledne vyčistil rozvrh."

"Proč?" zeptal se bez toho, aby vzhlédl.

"Potřebuju někoho na operaci slepáku."

Ross se uchechtl, zastavil se a otočil se na něj. "To vážně? Na to vezmi stážistu. Vždyť to zvládnou i oni. Proč bych měl já ztrácet čas nad takovou banalitou."

Alessandro nepřerušoval oční kontakt, když řekl: "Jde o Lea."

Ross lehce zamrzl. "Jakože tvůj manžel? Má slepák?"

"Ano."

"Uhm, víš, mám tam odpoledne jednu velice důležitou operaci-"

"Dneska v rozpisu nemáš žádnou operaci. Kontroloval jsem to."

"To ale neznamená, že dobrovolně skočím do jámy lvové," odvětil Ross.

Alessandro naklonil lehce hlavu. "Co tím myslíš?"

"To, že je to tvůj manžel. A předhodíš mě lvům, jestli něco podělám."

Alessandro se uchechtl. "Tak ještě, že jde o takovou banalitu, že?" zopakoval jeho slova a otočil se. Dal se do chůze pryč. "Dneska v jednu. Sál tři. Buď tam nebo máš vyhazov."

Přešel jeho oblíbené pediatrické oddělení, které kontroloval každé ráno, i když samozřejmě věřil Leovi, jeho vedoucímu, že je všechno v pořádku. Místo toho zamířil na dospělé oddělení, přímo k těm lepším, samostatným pokojům. Samozřejmě by Lea nenechal na náhodném pokoji se dvěma sousedy.

Dveře do jeho pokoje byly otevřené, lehce zaťukal, když vcházel, aby si získal Leovu pozornost. Ten zrovna stál u postele a vyskládával si věci z tašky. Pousmál se, když Alessandra uviděl, ale na jeho očích bylo znát, že je v bolestech.

"Tak co?" zeptal se. "Na škále od jedné do deseti, jak moc jsi v bolestech?"

Leo se uchechtl. "Netahej na mě tyhle doktorský blbosti, když jsem sám doktor."

A ještě k tomu sakra dobrej doktor, pomyslel si Alessandro. Došel k němu a políbil ho, protože to bylo přece jen poprvé, co se dneska viděli. To včera večer se rozhodli přece jen zajet do nemocnice, aby si jejich podezření na slepák potvrdili pořádně. Takže si Lea nechali přes noc v nemocnici, Alessandro odjel domů a připravil Hazel s Viv na neplánované prázdniny u babičky, ráno je zavezl k Leovým rodičům a po sestřičce poslal Leovi jeho věci, zatímco šel na hon po chirurgovi.

"Sehnal jsem ti Rosse, povede tu operaci," oznámil mu.

"Takže jsi ho donutil?"

"Nedonutil," odfrkl si. "Samozřejmě dobrovolně souhlasil."