Bonusovky

43| Atlas & Henry

ALTERNATIVNÍ KONEC

Nejprve to ucítil. Ten smrad spálených gum, ten kouř, tu pohromu. Až pak uviděl karbonové úlomky, které pokrývaly asfalt, auto kromě kokpitu zdemolované jako plechovka od limonády. Henry lehce zalapal po dechu. Vyznal se v autech, vyznal se v těchto autech. A aby závodní auto dopadlo takhle, musel to být opravdu škaredý náraz.

Nikde Atlase neviděl, což mu zrovna na klidu nepřidávalo. Přece nebyl ještě v autě, přece už ho museli vytáhnout, přece-

"Henry."

Tikl pohledem. A sice to vypadalo, že sotva stál, ale stál a to bylo to hlavní. Takový kámen ze srdce mu snad nikdy nespadl jako v tu chvíli, co uviděl Atlase, jak se opírá o stěnu tunelu kousek od jeho rozmašírovaného auta, zdravotníci u něj.

Rozběhl se k němu a bylo mu jedno, jestli mu mohl nějak ublížit, zkrátka ho objal. "Panebože," vydechl. "Jsi v pohodě?"

"V rámci možností," zamumlal Atlas, jeho stisk zpátky ne tak pevný. Henry se mu ani nemohl divit, když měl právě snad tu nejvážnější nehodi jeho kariéry.

A tím pádem se neměl ani divit, když se Atlas v jeho náruči zhroutil. 

Vyděšeně se podíval na zdravotníky. "Pomoc," křikl na ně, aby získal jejich pozornost, zatímco se snažil zvolnit Atlasův pád na zem.

Zdravotníci k nim přiběhli a Henry ustoupil. Možná si měl ale zacpat i uši, protože ho ani trochu neuklidnilo, když jeden z nich promluvil na toho druhého. "Jde na něj infarkt."

"Cože?" vyjekl.

Druhý zdravotník se ho téměř lekl. Pak se ale na něj v klidu podíval. "Bude v pohodě. Máme ho."

Přetížení, došlo mu. Při té nehodě muselo být velké přetížení a to zkrátka na srdce nebylo dobré. Jen doufal, aby nebylo opravdu tak velké, aby mu vzalo život a jeho srdce kompletně selhalo. Měl totiž pocit, že to by naprosto nezvládl. 

A tak tam jen stál a vyděšeně sledoval, jak záchranáři Atlase připravují do sanitky. Celý závod se zastavil, protože jeho auto bylo zkrátka pro ostatní jezdce v této části trati nebezpečné. Bylo vůbec štěstí, že všichni stihli zareagovat včas předtím a buď zabrzdit úplně, nebo zpomalit natolik, aby se vyhli. 

Vyděšeně tam stál i ve chvíli, kdy přijela sanitka. Byl vlastně naprosto zmražený, nedokázal se pohnout, nedokázal nic říct. 

Ale mluvil s ním, uklidňoval se. Objal ho. Cítil jeho dotek. Bude v pořádku. 

Nasucho polknul. A pak ho někdo popadl za paži. "Pojedeme hned za ním, pojď."

Henry pohledem trhl k Brooksovi, který ho bez otázek začal táhnout pryč, Henry se mu ale vyvlékl. "Jak jsi mohl být tak neopatrný?" vyjel na něj. Protože byl to jeho hlas v rádiu. "Atlas o tom neměl tušení."

Brooks se zastavil, evidentně v šoku. "Nevěděl to?"

"Ne. Měl se to dozvědět teď po závodech. Od jeho táty." Frustrovaně vydechl.

Brooks párkrát zamrkal. "Netušil jsem, že je ten mikrofon zapnutý. Bavil jsem se jen s hlavním mechanikem, nebyl jsem ani u mikrofonu, ten nový mechanik to musel- "Odmlčel se. "Omlouvám se, Henry. Vím, že ho to rozhodilo a ponesu za to následky, jestli bude třeba. Ale teď mi nedá spát, dokud nebudeme u něj a myslím, že ty jsi na tom stejně."

Henry ho ani nedokázal vinit. Vždyť Brooks byl pro Atlase jako druhý otec, takový ten ideální, kterého se mu nikdy nedostalo. A tak to nechal být a jen přikývl. Potřeboval být u Atlase co nejdřív.