Bonusovky

36| Marco, Carter & Isak

Marco se probudil.

Byl v tu chvíli naprosto mimo, protože jak si uvědomil... on se přes noc probudil jen jednou. Jednou? Vážně? To byl snad rekord. To vážně mel za sebou čtyři hodiny nepřerušovaného spánku?

Zapřel se o lokty a rozhlédl se. Hned uviděl důvod jeho klidného spánku. Carter po jeho levici ležel s polštáři nacpanými pod jeho zády, aby byl výš, a malý Archer mu klidně oddechoval na hrudi. Oba spali, i když jak si Marco dokázal představit, pro Cartera to byl spíše jen takový polospánek.

Posadil se čelem k nim a dovolil si chvilku, kdy na ně jen koukal. Na jeho celý svět.

Pak se podíval na hodiny. Bylo šest ráno, což znamenalo, že Carterovi zbývala hodina, než musel nejpozději vstát, aby se vydal do práce. A tak se k nim lehce přiblížil, lehce pohladil Cartera po paži, čímž ho probudil, a zašeptal: "Dej mi ho. A ještě se pořádně vyspi, máš hodinu."

Carter, tak trochu mimo, nepatrně přikývl, a Archera mu předal. Ten kupodivu jen zamlaskal, a pak spal dál, tak to alespoň vypadalo. Marco opatrně slezl z postele a vzal malého do vedlejší místnosti.

Archerovi byl jeden měsíc. Jeden měsíc neprospaných nocí, protože jak to tak vypadalo, Archer měl tendenci se probouzet snad každých třicet minut, aby jim oznámil jeho přítomnost. Jako by snad mohli zapomenout.

Chodil po obýváku, zatímco ho choval. Dokud spal, nechtěl ho vyloženě probouzet, aby mu dal najíst. Počká, až se probudí sám od sebe.

Pak si sedl na sedačku, kolena si přitáhl na půl cesty k tělu a Archera si položil do klína. A tak tam jen seděl v tichu rána a koukal ne svého syna, na jejich syna, který už teď měl barvu očí jako Carter. Musel se pousmát. "Dobré ráno, brouku," řekl potichu. Chytil ho za ty malé, roztomilé ručičky. "Máš hlad? Dáme snídani?"

"Nachystám mu to." Ozvalo se od dveří a Marco stočil pohled na rozespalého Cartera, který vcházel do místnosti s rozcuchanými vlasy, bez trika a tepláky, které mu skoro padaly a taky obrovským zíváním.

Marco se enjprve lehce uchechtl. "Mohl jsi ještě dvacet minut spát."

"Nějak mi to nejde," zamumlal. Opřel se o kuchyňskou linku a koukl na ně na sedačce. Archer zrovna začal rozhazovat ručičkami kolem sebe, jako by opravdu reagoval na Carterův hlas.

"Pojď sem," vybídl ho Marco. Carter se zatvářil lehce zmateně, ale poslechnul ho. Marco vždy vtipkoval, že Carter po ránu by i zabil člověka, kdyby mu to někdo řekl, protože to vždy vypadalo, že nemá vlastní smysl pro rozhodování.

Sedl si vedle. A Marco mu předal Archera zpátky.

"Chtěl jsem mu udělat-"

"Já to udělám," přerušil ho Marco. "Já s ním budu celý den. Ty ne. Tak s ním buď, dokud můžeš. Na snídani udělám lívance, co ty na to."

Carter se vděčně usmál. "To by bylo skvělý. Děkuju."

Marco tedy přikývl, zvedl se a ještě se sklonil pro rychlý polibek, než se vydal do kuchyně.

K jejich rozhodnutí, kdo zůstane s Archerem doma, dospěli celkem rychle. Jedním faktem bylo samozřejmě to, že Carter vydělával více. Druhým skutečnost, že Marco byl přece jen řádový hasič, stále, a moc flexibility neměl, ani co se plánování směn týkalo. Carter byl ředitelem centra. Nikoho neměl nad sebou, a tak si mohl určovat vlastní pravidla. Což taky vedlo k tomu, že jeden a půl dne v týdnu začal už pár týdnů zpátky pracovat z domu. Bylo tak zkrátka rozhodnuto, že jestliže někdo má oželit práci, aby byl s Archerem, bude to Marco.