Bonusovky

40| Flavio & Isak

Flavio se zvedl ze židle ten moment, co se sálem rozezněl potlesk, zatímco, samozřejmě, sám tleskal. Vlastně, možná se mu chtělo i lehce brečet, ale dojetím. 

Vyslovil několik omluv, když se začal prodírat kolem lidí na okraj sálu, jen rychlým pohledem zkontroloval Isaka vepředu místnosti. Nějaký muž ho začal odvádět pryč a Flavio se sám pro sebe musel uchechtnout. Na to bude Isak stoprocentně nadávat, protože nesnášel pomoc cizích, když si o ni neřekl.

Samozřejmě, jako první si ho všimla Poppy, která se tak otočila od Isaka a rozešla se směrem k němu, Isak celý zmatený, kam mu pes utíká. Poppy přece jen nebyla plnohodnotný vodící pes. Někdy se jí to zkrátka nepovedlo.

"To jsem jen já," oznámil Isakovi a podrbal ji za ušima, než udělal těch posledních pár kroků ke svému manželovi a objal ho. "Byl jsi naprosto, ale naprosto skvělej."

Byla to jeho první... dalo by se říct přednáška. Poprvé mluvil před veřejností o své zkušeností s jeho nemocí, s jeho oslepnutím. A že šílel, doslova šílel ještě deset sekund před tím, než ho moderátor přizval do diskuze. 

Isak se najednou uvolnil, jako by z něj zničehonic spadla veškerá nervozita. "Říkal jsem tomu týpkovi, že pomoc nepotřebuju a on mě stejně odvedl jak malé dítě. Jak pak musela vypadat všechna ta moje slova o samostatnosti?"

Flavio stáhl rty do úzké linky a podíval se na toho muže, který stál jen dobré tři kroky od nich. "Ten pán je stále vedle nás," zamumlal.

Isak zvedl pohled, ale otočil se na špatnou stranu, ne na muže. "To je dobře. Říkal jsem vám, že pomoc nepotřebuju."

Nevyspalý Isak byl zajímavý Isak. Flavia to dodnes nepřestávalo překvapovat. Podíval se na muže. "Omluvte nás."

Vydali se trochu stranou, Flavio se ujistil, aby Isaka jen navedl směrem a jinak mu nepomáhal, aby mu ještě nepřidal do kotle. Když se zastavili, Isak vydechl. "Promiň. Jen jsem měl doteď pocit, že se pozvracím nervozitou a vím, že jsem zbytečně nepříjemnej."

Flavio mu položil ruku na rameno, lehce mu ho promasíroval a pousmál se. "V pohodě. Vím, jak ti na tomto záleželo a myslím, že nebudu jediný, když ti řeknu, že jsi byl upřímně dobrý a-"

"To bylo naprosto skvělý, Isaku!"

Oba se otočili za hlasem, který nebyl nikdo jiný jak Marco. Šel směrem k nim, za ním Carter, Adrian a Hazel s kočárkem s malým Archerem. Často ho takhle kradla a neuvěřitelně ho rozmazlovala. 

Flavio se k Isakovi ještě rychle naklonil. "Jdou sem všichni," zamumlal, aby ho informoval. Jejich klasika. Flavio se tak přirozeně naučil Isaka informovat o každé maličkosti.

Marco ho samozřejmě smáčkl v objetí hned taky. Doslova smáčkl, až Isak musel pobaveně zamumlat, že nemůže dýchat. "Tvůj hlas uspal Archera," oznámil mu Marco. "Opět."

Isak se tlumeně zasmál. "Říkám, že jsem jeho nejoblíbenější táta."

Flavio se uchechtl. Vždy, když byli u Marca s Carterem do večerních hodin, Isak začal Archera uspávat pohádkami na dobrou noc. Vymýšlel si příběhy, až se Flavio sám někdy divil, kde na ně chodí, a pomalým a klidným hlasem mu vyprávěl. Marco to ocenil z toho pohledu, že neměl trpělivost na čtení pohádek a nikdy si neodpustil ty banální dětské příběhy komentovat. Takže to většinou byla Carterova práce - kterou rád přenechával Isakovi, když se šance naskytla.

Takže Archer byl více než zvyklý na zvuk jeho hlasu a Flavio měl vždy podezření, že Isak se svým hlasem uměl zkrátka něco, co je spojovalo i jinak. Možná malého neviděl, měl ale vlastní způsoby, jak se s ním sblížit.