The Last Hero

Část 2.

Mladý brunet se probral jako první a to jen díky tomu, že do pusy vlivem prudkého nádechu nabral hlínu. Počkat hlínu? Ihned se prudce zvedl.

Kde se tu ksakru vzala hlína? Pomyslel si zelenooký Harry. Byl si jistý, že ještě před chvílí ležel doma ve spodním prádle, na své měkké posteli. Ale teď, teď byl oblečený do nějakého uplého červeno-fialového obleku a ležel na hlinité zemi, která vůbec nechutnala dobře, spíš naopak. Nutilo ho to plivat všude dokola, dokud někomu nechtěně neplivl do obličeje.

"Co si myslíš, že děláš?" vyjel na něj neznámý hnědovlasý chlapec, kterého v životě neviděl. Harry se na něj koukal jako na zjevení, dokud nezačal opatrně couvat.

"Au!" vykřikl někdo další, když mu pomatený Harry šlápl na nějakou končetinu. To už byla vzhůru celá posádka. Neboli 25 mladíků, kteří právě všichni propalovali Harryho pohledem. Harry, vicítíc že už je situace opravdu zlá, využije své schopnosti. Zmizí. Zneviditelní se a s tím i bič, který se mu objeví v ruce.

Všichni rázem stanou. Kam ten kudrnáč zmizel?

Celou arénou se nese chaos. Může být kdekoli. Pár zkušenějších v čele se Zaynem a několika dalšími lidmi se chopí šance a využívají své schopnosti naplno. Liam popadne nejbližšího člověka vedle sebe-Nialla Horana-jenže ten včas zareaguje a spustí elektrické pole, čímž nebohého Liama odmrští kamsi dál. Tak tohle nečekal. Blonďák je celý zmatený a jen se soustředí na to, aby kolem sebe udržel elektrické pole, které mu možná v tuhle chvíli chrání holý život. Další výkřik. Neznámý ryšavý chlapec padá k zemi. Někdo ho škrtí, ale nikdo dotyčného nevidí. Dokud nepadá k zemi mrtev. Pak se objeví Harry, který v ruce drží bič a odmotává ho z chlapcova hrdla. První mrtvý.

Už všem došlo proč tu jsou. A co musí udělat. Ale nejhorší je, že není cesty pryč. Obkrouhlá aréna drží všechny pohromadě. Není tu nic, než jen osamělý potok uprostřed.

"Harry!" vykřikne zničehonic na smrt vystrašený Louis, který stojí o pár metrů opodál, když se po kudrnáčovi začne sápat další z protivníků.

Vysoký brunet, který se Harryho snaží zabít, díky svým schopnostem se usmívá a děkuje bohu, že si toho kudrnáč předtím nevšiml. Jenže než ho stačí zabít někdo ho pomocí tajemné síly odhodí. Chlapec padne na zem a než si vše pořádně uvědomí Louis se pomocí své rychlosti k němu dostane a jediným trhnutím mu zlomí vaz. Koukne se na místo, kde stojí Harry a za ním černovlasý chlapec, kterému oči doslova svítí fialově.

"Dávej si pozor." sykne Zayn a potom rychle zmizí a snaží se být nenápadný. Nechce bojovat. Chce se jen dobře skrýt a využívat své schopnosti a slabiny ostatních, aby přežil. Nechápe, proč zelenoočkovi zachránil život. Asi mu ho bylo líto. Sice vypadá jako bojovník, který zabije kohokoliv na potkání, ale pravda je jiná.

Mezitím, co se Louis s Harrym uklidňovali, se Liam snažil bít všechny kolem. Vzal nějakého kluka a hodil ho někam do prázdna. Poté se otočil vyhledávajíc další oběť, ale kluk, kterého předtím odhodil proletěl zpátky kolem něj. Liam vykulil oči a koukl se na místo za sebe, odkud byla Liamova oběť odhozena. Uviděl bloňďáka, jehož pole nejspíš odhodilo toho chlapce zpátky. Liam se od té minutky, co stihl zažít co to pole vlastně umí, rozhodl, že se mu bude nejvíce vyhýbat. Rozběhl se na opačný směr od Nialla, aby si zachránil život. Měl na svém těle už dost nepěkných škrábanců od toho předešlého útoku.

Po pár minutách ukrutného boje zbylo jen pár bojovníků, kteří jako hladové bestie bojují o svůj život. V hlavách se jim honí různé myšlenky, zda přežijí nebo ne, zda se mají vyhýbat boji a počkat až se ostatní zlikviduje, anebo bojovat. Všichni už pomalu vyčerpáni padali k zemi s očekáváním smrti.

Přesně tak na tom byl Zayn. Padl k zemi a snažil se vnímat jen vibrace kolem. Nevnímal vysokého chlapce, který se k němu řítil. Vnímal jen sílu a napjetí která kolem panovala.

Ještě než se chlapec, který chtěl útočit na Zayna, stihl přiblížit o další krok, Harry mrsknul svým bičem jeho směrem. Ten ohavný zvuk nejenže trhal uši, ale způsoboval i příšerná muka. A to se právě Harrymu líbilo. Chtěl toho nebohého chlapce, který chtěl vzít život tomu, jenž mu ho pro změnu daroval, trápit. Musel zaplatit.

Harry po něm mrsknul znovu. Chlapec bolestně zavyl a zkácel se k zemi. Totéž se opakovalo, dokud rudá krev neprosakovala skrze jeho oblečení a chlapec už snad ani nedýchal. Nebezpečný kudrnáč se k němu přiblížil a zakončil to tím, že mu obrovskou silou dupl na místo u krku, kde se mu už rýsovali rány bičem a tím mu zlomil vaz.

Zbývalo už jenom 20 protivníků. Měli by bojovat. Ale místo toho všichni upřeně hleděli na mladého Harryho. On sám si nebyl jistý, zda-li to byl sen nebo realita. Jen věděl, že tohle by starý Harry nikdy neudělal. Dané okolnosti všechny do sekundy změnili. Bylo opravdu zajímavé, jak rychle jste se dokázali v těchhle podmínkách změnit. Ale bylo to potřeba. Musel se předvést v co nejlepším světle, aby ostatním ukázal s kým si nemají zahrávat. Byl si jistý, že pokud by ho viděla rodina, tak by z něj byla zklamaná. Takovéhle chování se u nich nikdy nepodporovalo. Naštěstí se ale záběry z arény nefilmovali.

Rozhlédl se kolem a když viděl, že ho všichni pozorují naposledy se rozmáchl bičem do prázdna a tím zpustil další vlnu chaosu. Všichni utíkali pryč od něj.

Vtom už měl ale místo v Lousově náruči. Chvějící se chlapec taky nedokázal uvěřit, že právě někomu vzal život. Oba dva tam jen tak stáli v pevném objetí a bylo jim jedno, že na ně právě někdo mohl zaútočit. Stejně by to byla malá pravděpodobnost. Všichni se rozutekli jinam. Momentálně byli neskutečně rádi, že se znovu shledali.

Nakonec byl Harry ten, kdo se z objetí vymanil. Přistoupil k Zaynovi se stále planoucíma fialovýma očima, které ale se už ale pomalu vraceli k normálu. Podal mu ruku, kterou černovlasý přijal a dostal se znovu na nohy.

"Myslím, že si budeme rozumět." řekl zelenooký.

"Tím si můžeš být jistý." odpověděl ten druhý. A to se už taky objímali. Ostatní to mohli nazvat slabošským chováním, ale tihle dva si právě navzájem zachránili životy. A to se nikdy nezapomene.

A bylo to tady... První aliance byla utvořena. Ti tři udělali trojúhelník. Každý měl jednu stranu. Nyní si na ty tři jen málokdo troufl.

Najednou se ale stala velice nečekaná věc. Mělo být sice zabito ještě několik hráčů, ale prostory arény se stejně otevřeli. Nikdo pravidla hry přesně neznal, a tak si nemohl být jistý tím, co se děje. Soutěž se za celou historii Dalbilionu opakovala snad jen třikrát. Proto všem připadalo jako hloupost se je učit. Teď by to byla výhoda.

Všem se naskytl pohled na šíři arény. Byla opravdu obrovská. Rozprostírali se všude kolem vysoké lesy, které vyhlíželi jako dobrý úkryt. Konečně se dalo někam utéct.