The Last Hero

Část 3.

Liam utíkal co nejdále od kudrnáče. Měl v plánu jasno. Vyhýbat se jemu a mladému bloňďákovi. Kdyby přišlo na nejhorší byl si jist, že někoho z nich se musí pokusit zabít, ale to si raději ponechá až na konec.

Pomalu se dopotácel k nějakému lesíku. Dřepl si pod strom a začal nahlas oddechovat. Ulomil si kus klacku a začal kreslit plány. Musí se tu zorientovat. Vylezl na strom a začal se koukat po okolí. Tohle vyhraje.

***

"Měli bychom najít nějaký úkryt." navrhne mezitím Zayn dvoum svým společníkům. Zavře oči a začne vnímat jen zvuky přírody.

"Zkusíme jít támhle!" ukáže na jeden směr odkud slyšel potůček a šum lesa. Rozejdou se tam.

"Co vlastně máš za schopnosti?" zeptá se stále trochu vyděšený Louis. Věděl samozřejmě jaké měl Harry, ale Zayn vypadal tak tajemně, nemohl si být ničím jistý. A ty jeho fialově plápolající oči doslova vyvolávaly strach a temnotu, které nikdo neuteče.

"Jsem hypnotizér a jasnovidec. Dokážu se ti dostat do hlavy a během pár sekund se zblázníš a nebo zemřeš v psychických mukách." uchechtne se Zayn a pokračuje v cestě. Koukne se do dáli a uvidí malý lesík.

"A vy?" Koukne se na dva své společníky a jde k lesu. "Jak se vlastně jmenujete? Já jsem Zayn. Zayn Malik." koukne ještě na ně, usměje se svým zářivým úsměvěm, který byl okouzlující jako jeho oči a zase se koukl na cestu.

***

Mezitím mladý bloňďáček běhal sem a tam. Snažil se utéct kudrnáčovi, který ho sice nehonil, ale bál se ho. Bál se jeho biče, že může stát za jeho zády, ale on o tom neví, protože je určitě neviditelný. Nechtěl si to přiznat, ale také se bál silného bruneta s hnědýma očima, který ho napadl hned na začátku. Nebýt jeho blesků a pole, tak už určitě leží mrtvý. Niall už padl k zemi vyčerpáním a lapal po dechu. Jeho úkol byl jasný. Najít vodu.

***

"Ale noták, Zayne, vypadáš jako chytrý člověk, neříkej že si to nepamatuješ. Protože si jsem jistý, že všichni ostatní to ví moc dobře." protáhl s úšklebkem kudrnáč a podíval se dopředu tam, kde se už před nimi otevíral mohutný les. Byl na sebe hrdý, věděl, že teď si ho všichni označí jako toho, kterému se nechcou připlést do cesty.

"No promiň, ale když jsem byl na prahu smrti, tak jsem asi moc nevnímal, co ta tvoje zasraná zelná hlava umí." zvýšil hlas Zayn. A ač to nechtěl, jeho ústa opustila pár nadávek.

Právě přemýšlí, jestli nebylo lepší kudrnáče nezachraňovat, nýbrž ho nechat zemřít, protože by se aspoň ušetřil té nejstrašnější zdejší osiny v zadku. Harry se zdál velice egoistický a namyšlený. Jen kvůli tomu, že možná vystrašil půlku arény na míle daleko. A to on neměl rád.

Ale to by tě pak nezachránil, promluvilo na něj jeho svědomí a tak jen tiše sklopil pohled, jakoby se bál, že jeho myšlenky někdo slyšel.

A taky že jo. Ani jeden z mladíků bohužel netušil, že za stromy se skrývají dva útočníci, z nichž jeden dokáže číst myšlenky.

"Měli by jsme znovu pokračovat v cestě," promluví po chvíli ticha Louis a oba mladíci vedle něj přikývnou.

Zayn si jen povzdechne. Bojí se, že jednou neudrží svoji moc a prostě vybouchne. Takové věci nejsou vůbec hezké. Bojí se, že neudrží tu temnotu v něm a všichni kolem se pod náporem vibrací zblázní.

"Jdeme." zavelý Zayn a rozejde se přesně směrem k dvoum útočníkům za stromy. Ti měli jasno. Musí zaútočit. První vzal svoji ohnivou tyč a druhý párkrát silně udeřil do vratkého stromu, což způsobilo, že spadl přesně na místo, kde stál Louis. Ten se podíval nad sebe, a věděl, že je pozdě. Strom ho rozlomí na cucky. I kdyby použil svoji rychlost, nedokázal by se pohnout. Prostě jen stál, paralyzovaný strachem ze smrti. Zayn a Harry se na to jen rychle koukli, ale vše běželo v sekundách, takže ani jeden včas nezareagoval. Louis zavřel oči a čekal na příšernou bolest. Místo toho se ozvalo šustění a ticho. Louis opatrně otevřel jedno oko, a když zjistil, že není mrtvý otevřel obě oči v překvapení.