The Last Hero

Část 19.

Louis:

"Ne, ne, ne," začal šeptat dokola Louis, který viděl scénku před ním. Chtěl se rozběhnout a obejmout Harryho, zlíbat ho a říct, že ho už nikdy neopustí. Ale teď? Začal se ho bát. Nad svou naivitou si povzdechl a ucítil slzy v očích. Rychle si utřel nějaké kapičky, které mu stékaly po tvářích a rozběhl pryč. Toto nebyl jeho přítel. Toto nebyl kluk, kterého měl odmalička rád.

Niall:

"No tak, musíš tu být," zamračil se Niall, který lezl doslova po zemi a sledoval podlahu. Musí ho sakra najít! On musí, chce vyhrát a to se mu podaří jen s ním.

Když zvednul pohled uviděl Liama, a tak se rychle schoval za strom. Dal si ruku na pusu a čekal, kdy odejde, aby mohl dále hledat.

"Kdo je tam?" zvolal hrdina, i když věděl, že rozumný člověk mu neodpoví.

"Viděl jsem tě." dodal a doufal, že to dotyčného vyžene z úkrytu. Vlastně ho neviděl, ale chtěl aby si to on myslel.

Když se ani po chvíli nic neozývalo, rozhodl se pokračovat v cestě. Třeba se mu to jen zdálo. Nemohl si být jistý.
Niall mezitím ani nedýchal. Nevydával žádný zvuk, který by ho mohl prozradit. Bedlivě si počkal, dokud mu Liam nezmizel ze zorného pole. Chtěl si být jistý.

Až pak teprve vylezl zpoza stromu a pokračoval v cestě. Něco mu říkalo, že už je blízko.

Harry:

"Počkej, Louisi!" křikl po svém příteli, který běžel pryč od něho. Zahlédl ho, a tak moc dobře věděl, že viděl to co neměl.

"Ach bože." zaúpěl a zajel si rukama do vlasů. "To jsem posral." zanadával. Věděl, že Louise už nedoběhne. Nejenže měl náskok, ale měl i superschopnost, nebo-li rychlost. A bičem se po něm ohnat nechtěl. Zaprvé, ho ještě neměl a zadruhé, mu nechtěl ublížit.

A tak upustil ze svého předešlého plánu a celý zarmoucený s tím nejskleslejším výrazem na světě, se odebral opačnou stranou než Louis.

Louis:

Louis po chvíli běhání zastavil na jednom místě a se slzami v očích padnul na zem. Slané slzy mu stékaly po tvářích a vzlyky se draly z jeho úst. Pořád tomu nemohl uvěřit. Nemohl uvěřit, že jeho kamarád zabil dalšího člověka.

"Proč?!" vyjekl po chvíli, skrčil se a hlavu si schoval do dlaní. Nechápal proč to udělal. Člověka kterého celý život chránil a miloval. V jeho hlavě byl totální zmatek, ale jediné co věděl bylo to, že ho nechce vidět. Samozřejmě, že bylo občas nutné někoho zabít, abyste si v téhle hře zachránili život, ale ten ryšavec Harrymu nic neudělal. Nic.

Harry:

Nepřítomný výraz na jeho tváři se za tu celou dobu ani jedinkrát nezměnil. Chodil sem a tam, sunul jednu nohu sklesle před tou druhou a bylo mu jedno, jestli ho náhodou někdo nesleduje. Momentálně ho nic nezajímalo.

Po chvíli se písek pod jeho nohama změnil na hlinitou půdu, kde sem tam rostl nějaký ten keř nebo tráva. Kolem bylo plno stromů a kudrnáč tušil, že se pomalu, ale jistě dostává do středu.
V hlavě stále dokola přemítal, co by se stalo, kdyby tenkrát na toho hrdinu nezaútočil. Zaútočil by místo toho on na něj? Nebo ne? Mohli by být třeba přátelé? Nebo budoucí spojenci? Vydali by se společně hledat Zayna? To nevěděl.

Ale jednou věcí si jistý byl. Louis by se ho teď nebál.

A to Harryho mrzelo nejvíc. Mrzelo ho, jak se změnil. Mrzelo ho, že vzal život nevinnému člověku na úkor nějaké blbé hry. Mrzelo ho, že jeho nejlepší kamarád se na něj nechce ani podívat.

A možná, že je to dobře, pomyslel si.

Takového přítele si nezaslouží, navíc... Až moc dobře si pamatuje na předminulou zkoušku, kde ho málem zabil. Nebýt Jaka. Co kdyby se to stalo znovu? Ale tentokrát by tu nikdo takový nemusel být.

Na to nechtěl kudrnáč raději ani pomyslet.

Louis:

Po chvíli se mladý hrdina vzpamatoval a postavil se. Cítíl své slabé končetiny, ale bylo mu to jedno. Chtěl se jen vrátit k rodině. Povzdechnul si a rozešel se jako tělo bez duše více ke středu. Jeho oči byli opuchlé od pláče a břicho ho bolelo od vzlyků.

Možná to byla až moc přehnaná reakce. Ale takto to Louis cítil. Znal mírumilovného Harryho plného štěstí a spokojenosti. Neublížil by ani mouše.

Změnil se. A Louis chtěl taky. Nechtěl být ten slabý střed týmu. Chtěl se o sebe umět postarat. Nechtěl trpět. Znovu už ne.

Ale co má udělat, aby se z něj stal hrdina snů?

Harry:

Stál opodál a nepřítomně koukal na špičky svých bot. Když zvedl pohled vzhůru, zachytil pohyb před ním.

Stál tam Louis a byl k němu zády. Nemohl ho vidět. Vedle něj se z keře pomalu vynořoval další soupeř z Niallova týmu. Taktéž nevěděl o koho se jedná.

Harry ihned zpozorněl a v rukou si připravil bič. Ale k tomu, aby jím švihl se neodhodlal. Nevěděl jak na to Louis bude reagovat. A navíc ho už ani nechtěl používat. Už jen kvůli tomu zrzkovi, kterého utopil.

Jenže mladý hrdina se k Lousovi začal přibližovat a nevypadalo to, že by si s ním chtěl přátelský zahrát na pikanou.

Harry jen tak stál, vše pozoroval z dálky a netušil, jestli má zasáhnout nebo ne. Co když nemá nic za lubem? Ale co když zase má a než se rozhodne, tak bude pozdě?

Už nemohl déle čekat. Raději bude nenáviděn jediným přítelem, než aby ho viděl mrtvého.

Rozkročil se, znovu napřáhl a bičem mrsknul po oběti. Ta se nestihla ani otočit a už se zmítal v jeho sevření.

Kudrnáč si připadal jak Indiana Jones. Zatáhl za konec a tím si protivníka zkušeně dostal až k sobě.

Na nic nečekal a dal mu pěstí do hlavy. Nezabil ho - jen omráčil.

Až teprve pak se setkal s Lousovým vyděšeným pohledem.

Louis jen stal a sledoval Harryho. Nestíhal reagovat, nestíhal mluvit, nestíhal se mu dívat do očí. Cítil jen strach. Strach ovládl jeho tělo a doslova ho paralyzoval. Jeho celé tělo ovládl menší třes a husí kůže vystoupla na jeho těle.

Opravdu se bojí svého přítele?

Bič v jeho ruce byl zastrašující, nemluvě o jeho tvrdém pohledu. Bál se, že na něj zaútočí. V hlavě si přehrával všechny možné scénáře, které mu mohl Harry udělat. Ale ani jeden z nich se mu nelíbil.

Chtěl utéct tou největší rychlostí, přeplavat oceán a třeba i proběhnout celou krajinu. Jen aby se nemusel dívat do zelených očí Harryho Stylese.