The Last Hero

Část 28.

Everybody:

Všichni se začnou smát této příhodě a všude nyní panuje pozitivní energie. Hrdinové se sami sobě více otevírají a všem to připadá normální. Jako by všichni byli dlouholetí přátelé.

"Fajn, Louisi," usměje se Zayn a kývne na bruneta, kterého nyní přejde smích a snaží se vzpomenout na nějakou příhodu, ale pořád myslí na polibek s Harrym. Nejlepší věc, která se mu zatím stala.

"Bylo mi asi sedm a začal jsem se bavit s Harrym. Už jsme se dost znali a já ho chtěl navštívit, protože měl nějaké problémy. Ale měl jsem domácí vězení, jelikož jsem neumyl nádobí. Nedivte se, matka byla tvrdá. Vylezl jsem oknem a po stromě došplhal za Harrym do pokoje. Vklouzl jsem do jeho pokoje, ale zrovna si povídal s mámou. Chtěl jsem utéct, protože jsem se ještě neznal s jeho rodiči, ale oni mě přivítali a řekli: "Jsi člen rodiny." hodně mě to potěšilo." usměje se hrdina při té vzpomínce.

"To je úžasné. Vaše přátelství je strašně pevné." řekne obdivně Liam a podepře si hlavu rukama. Všichni ostatní na to přikývnou a sledují je.

"Když už jsme byli starší, dokonce mě považovali za Harryho sexuálního přítele," dodá Louis a začne se smát se zbytkem týmu, i když mu to vtipné nepřijde. Prohrábne si své vlasy a zádívá se na Harryho.

"Já?" udiveně vykulí oči Harry, když zjistí, že je řada na něm. Ani si nestihl nic připravit. Když ostatní přikývnou na souhlas, začnou se mu nepříjemně potit ruce. Neví proč, ale hlavně Louisův pohled ho uvádí do rozpaků.

Dříve sebevědomý Harry, kterému víra v sebe samotného rozhodně nechyběla, byl na holičkách netušil co říct.

"Takže?" promluvil Zayn. "Vypadne z tebe něco, nebo se zeptáme Louise? Myslím, že ten toho o tobě ví celkem dost. Určitě nám bude schopen vybrat dobrou historku." začal popichovat. Louise by se samozřejmě nezeptal, to by překročil jistou hranici. Pokud Harry nebude chtít nic říct, holt se s tím budou muset spokojit.

"Já moc vtipných historek nemám." posmutněle hrdinovi klesne hlava, jako by se už předem vzdal.

"Ale noták, určitě jsi s kamarády zažil v dětství něco skvělého." začal Niall s úsměvem. Zayn se nepříjemně mračil a kroutil hlavou. Popadl Nialla za rameno a jemně ho stáhl od Harryho trošku dál, protože byl k němu hodně nakloněný.

Lehce zakroutil hlavou na znak toho, že to nemá dělat. Zayn měl tu jedinečnou šanci, se kouknout Harrymu do hlavy. A moc pěkné to nebylo. Jestli si dobře pamatuje, shořel mu v raném věku dům, kde málem zůstal a školní kolektiv nebyl zrovna přívětivý.

Jenže Niall jeho pokyn nepochopil a pokračoval. "Něco vtipného, něco o tvých přátelích. Neříkej, že jsi žádné neměl."

Harrymu ukápla slza. Líně se začala válet po jeho tváři dolů až dokápla na tvrdou zem. Tu následovala druhá a třetí, dokud svůj skelný pohled neobrátil pryč ode všech.

"Žádné kamarády jsem kromě Louise nikdy neměl." zašeptal zlomeně. Zayn si povzdechl a věnoval Niallovi pohled ala 'už jsi spokojený'?

Louis tohle vzal jako příležitost, a tak to za Harryho dokončil. "Byl v dětství šikanován. Ale nemluvím tu o... Jakémsi urážení a pokřikování..." na chvíli se odmlčel a povzdechl si. Ani pro něj to nebylo vůbec lehké. "Mluvím tu o skutečném násilí, o ranách, o tom, že ho házeli do vody a zkoušeli jak dlouho vydrží nedýchat." Louisovi se najednou zlomil hlas. Nikdo si nebyl jistý, jestli taky začal brečet. Rozhodně měl na krajíčku, to bylo jisté. Ostatní hrdinové sledovali Louise jako kapku vody uprostřed pouště. Nedokázali uvěřit jeho slovům.