The Last Hero

Část 31.

Niall:

Niall vešel do zámku a všude kolem něj se rozblyštil křišťál a led. Vypadalo to tady jako hrad z pohádky Kráska a zvíře, akorát byl celý z ledu. Hrdina byl uchvácen celou místností kolem něj, až se musel několikrát štípnout do paže, aby se přesvědčil, že je to reálné. Poté se malými kroky rozešel k velkému schodišti, které vedlo do horního patra. Bál se, aby na tom ledu neuklouzl. Došel až nahoru, kde se koukal kolem sebe a divil se té kráse.

"Wow," zamumlal Niall a podíval se na svůj odraz v ledu. Rozešel se dále do hradu. Všude kolem něj byly dveře. Dveře z lesknoucího křišťálu vypadaly tak nereálně. Došel až k posledním dveřím, které otevřel a vešel dovnitř. Hned je ale znovu zavřel, když uviděl uprostřed místnosti dva své protivníky.

"Musíme je najít dřív než Horan. Poté je získáme a můžeme to vyhrát," ozval se hnědovlasý, přičemž v ruce držel svou hůl, o kterou se opíral.

"Fajn, ale co když se vrátí?" zeptal se ten s červenými vlasy a podíval se kolem sebe, jako by měl podezření, že ho někdo sleduje.

"Kdo? Monstra nebo Niall?" optal se nazpátek hnědovlasý a rozešel se směrem k nějakému sklepu. Vypadá to, že jsou tu i podzemní chodby, napadlo Nialla, který celou situaci sledoval z povzdálí.

"Oba," pokrčil ten druhý rameny a rozběhl se za svým společníkem, který už byl o pár metrů dál.

"Velká monstra sem nevejdou, je to něco jako 'posvátný' palác. A ti malí také ne. Tvůrci to asi udělali tak, že sem můžeme jen my." řekl hnědovlasý a praštil holí o zeď tak, že se celý hrad otřásl a následně málem shodil Nialla na zem.

"A Horan? Tomu tady síla stejně nebude fungovat. A na to aby někoho zachránil je moc velký sobec." zasmějou se oba dva a zmizí v podzemí.

Nialla zničehonic přepadl celkem bodlavý pocit. Chtěl jim to vyvrátit. Nedokázal ani uvěřit svým očím, když slyšel, jaké strašné plány proti němu kují a co si o něm vůbec myslí. Měl skoro pocit, že mu slelhávaly smysly.

Jak tohle mohli říct? Ovšem, nebyli to bůhvíjací dlouholetí přátelé, ale měli mezi sebou přeci jen nějaký vztah, který je držel pospolu už od začátku zkouškek. Nebyl to žádný týmový svaz, ale Niall si myslel, že to ve všech aspoň zanechá dostatek úcty na to, aby se tomuhle mohli vyhnout.

Hrdinovi se rozpálily tváře a v tu chvíli mohl přísahat, že i miniaturní ohýnek uvnitř něj začal sálat. Chtěl všem dokázat, že se v něm zmýlili. Možná takový byl, ale nehodlal už ani o sekundu déle pokračovat ve svých dřívějších stopách.

S ještě větším odhodláním se vydal po ledové chodbě, dál od jeho dvou protivníků, přičemž dbal na to, aby neuhýbal z cesty, ale stále šel stejným směrem jako oni. Akorát za několikati zdmi. Určitě věděli, kam jdou.

Jenže najednou, jako by někdo vycítil jeho náhlou změnu nálad, otočil se Niall dozadu. Zrakem proskenoval celé své okolí, měl totiž dojem, že něco slyšel. A opravdu, ani ne dva metry od něj se objevily dva jeho odrazy v ledových odrazech paláce, načež začali horlivě diskutovat.

"Myslíš, že si Niall uvědomuje, že nemá svoje schopnosti?" otočil se jeden na druhého s šibalským úsměvem na tváři. Moc dobře věděli, že je Niall slyší.

"Já nevím," odvětil druhý. "Proč se ho nezeptáme? Hej Nialle, uvědomuješ si, že jsi jen normální člověk?" křikl po něm, načež se oba dva začali chichotat.

"Zase vy?" zavyl otráveně hrdina. "To si snad tvůrci musí dělat srandu. Vždyť jste byli i u těch zrcadel, už jednou jsem prošel touhle zkouškou, proč musím znova?"