The Last Hero

Část 17.

Harry:

Kudrnáč neschopně sledoval Louise, jak se mu hroutí před očima. Nesnesl pohled na něj v takovémhle stavu. Už dávno totiž věděl, že Louis mívá takové stavy, kdy si připadá postradatelný. Vždycky věděl jak mu pomoct, ale teď, když byly společně ve zkouškách... No, šlo to s nimi s oběma z kopce. Jejich vztah nebyl stejný jako na začátku. Koneckonců, Louis na vlastní oči viděl jak Harry zabil člověka.

Nechtěli už dále ztrácet čas. Proplétali se různýma chodbama, ale pořád jakoby se akorát zamotávali hlouběji a hlouběji do bludiště. Na každé straně viděli svůj odraz, ale ani jeden z nich už nepromluvil. Zastrašili je.

Celou dobu vládlo ticho. Ani jeden se nepokoušel navázat konverzaci a to jim vyhovovalo. Zato jejich mysl jela na plné obrátky.

Harry přemýšlel, jestli i jejich soupeři, neboli Niallův tým dostaly stejný úkol, nebo to byl jen jejich trest.

Ale jak by to mohl být je jejich 'osobní' trest, když tohle byla očividně zkouška?

Všichni tušili, že většinou musí někdo zemřít, aby se zkouška ukončila. Nebylo tomu tak vždycky, ale většinou, když nebylo cesty ven, tak se magické dveře otevřeli až v ten okamžik, kdy jeden z jakéhokoliv týmu naposledy vydechl.

No a když tuhle zkoušku absolvoval jen jeho tým znamenalo to tedy, že jeden z nich zemře? Na to Harry myslet nechtěl, ale nemohl se ubránit domněnce, že dneska večer tu jeden z nich zůstane navěky.

Liam:

Liam pořád bloudil chodbami a hledal východ, ale bylo to nekonečné. Pořád měl pocit, že je u cíle, ale ve skutečnosti byl zase na začátku. Jako by běhal v kruhu, pořád chodí tam a sem.

Co když celé bludiště nejsou jen chodby a stezky, ale kruh? A konec kruhu se dá získat dvěma způsoby. Vyjít ven nebo dojít do středu. Liam se porozhlédl kolem sebe a začal chodit chodbami do tvaru kruhu, při čemž šel stále hlouběji. Chtěl se dostat doprostřed. Při nejhorším se splete a začne odznova.

Zayn:

Zayn jen stál na tom samém místě a snažil se přemýšlet. Nechtěl si to přiznat, ale poprvé za život si přiznal strach. Strach z lidí, kteří ho podporovali a stáli při něm. Nebál se, že by se jim něco stalo, nebál se, že by jim ublížil. Bál se, že ho zradí. Tohle na něj bylo trochu moc. Posadil se na zem a bezradně koukal před sebe.

Louis:

"Harry? Kde to vše má konec?" zaskučel Louis jako malé dítě a rozhlížel se kolem. Poté uslyšel kroky a zastavil se.

"Slyšíš to?" zašeptal ke svému kudrnatému kamarádovi a rohlížel se všude kolem sebe. Po pár sekundách se před nimi objevila svalnatá postava.

"Liame!"

Liam se zastavil v půli kroku a otočil se směrem k Harrymu.

"Harry? Jsi to opravdu ty?" zeptal se nadějně.

"A kdo jiný?" odpověděl s úsměvem jmenovaný a společně s Louisem došli až k němu.

Liam se k němu nahnul a opatrně se dotkl jeho tváře, jakoby se bál, že může každou chvíli zmizet.

"Můžeš být jen odraz. Po dnešku už nechci zrcadla ani vidět." zamumlal Liam nazpět a nejistě se na chlapce usmál.

"Myslím, že vím, jak se odsud dostaneme."

"Jak?" chtěl vědět Louis.

"Najdeme cestu do středu." odpověděl klidně Liam.

"Do středu? Neměli bychom směřovat spíše k krajům?" zeptá se prozměnu Harry. Je si nejistý.