The Last Hero

Část 20.

Niall:

Mezi tím vším, co se událo se Niall snažil udržet chladnou hlavu. Jenže takovéhle věci se lehko říkají a naopak těžko plní. Mladý blonďáček byl živým důkazem, že i taková menší procházka lesem vám může zpřetrhat nervy na týdny dopředu.

"Stupidní větvička." začal, když zrovna procházel krajovým bodem ostrova, kde se mírná zeleň míchala s pásem hustého pralesa.

"Stupidní šutr." zaklel znovu. Jenže pak se přírodních úkazů a nerostů začalo objevovat více a hrdinova cesta se skládala jen ze samého stěžování.

"Stupidní keř, kdo ho sem dal?"

"Jakej idiot postavil takhle ty tři balvany kolem sebe?!"

"Přísahám, že až se osobně setkám s tvůrcem tohohle terénu, tak ho donutím si to celé osobně projít a nakonec se vyseru ještě někde tady za keř, aby do toho mohl šlápnout!"

"Stupidní větvička! Kolikrát to budu muset ještě-" začal Niall, ale konce věty se už nikdo nedočkal.

"No počkat," poškrábal se na zátylku a zvědavě si prohlédl kus povědomé větve, která trčela do strany. Celé to až moc podivně bilo do oka. "Vždyť tohle je ta samá větev, kterou jsem odhrnoval už třikrát před tím!"

Na chvíli se zamračil a začal horlivě přemýšlet.

Několik hodin nepil, nejedl a hodiny spánku, které získal za ty dva dny by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Proto se nemůžeme divit, že jeho mozkový pochod byl trošku pomalejší.

"Ale to znamená..." přimhouřil oči. "To znamená..."

"Že chodím stále dokola!" vyjekl podrážděně a naštvaně se rozmáchl po větvičce.

"Děláte si ze mě srandu?!" začal se tahat za vlasy. Byl zkrátka velice naštvaný. "Děláte si ze mě kurva prdel?! To tu už celé čtyři hodiny obcházím ten samý zkurvený ostrov?!"

"Do hajzlu!" dokončil svůj extra cenzurovaný monolog, za který by na něj nebyla pyšná ani jeho matka.

Unaveně si povzdechl a pohled upřel ke třem balvanům, které stály opodál, a kterými tak opovrhoval. Tentokrát mu to však bylo jedno a on sám se k nim z vlastní vůle vydal. Chtěl si na ně sednout, jelikož se zdály čisté narozdíl od všeho ostatního tady, ale sotva se jednoho z nich dotkl, začal se podivně třást.

Dunění kamene se rozléhalo všemi směry, dokud se nerozlomil na dvě půlky. Vytvořil tak menší prasklinu, která pokračovala dál a dál. Byla to jediná změna, která se tu udála a tak se jí Niall rozhodl následovat.

Oči stále upíral na to samé místo a ani na chvíli se nepodíval kolem sebe. Až když u svých nohou pocítil ostré kameny a tmu, uvědomil si, že už není v tom samém místě jako předtím.

Místo toho teď stál před jeskyní, která vyhlížela kolem všemi způsoby, jen ne příjemně.

Hrdina se nepatrně zachvěl, ale jelikož se mu zdálo jako dobrý nápad jedinou jeskyni na tomhle ostrově prozkoumat, vytvořil si v dlani elektrickou kouli, která měla posloužit jako jeho provizorní světlo a vydal se do tmy kupředu.

Liam:

Zatímco se Niall ztrácel v temné jeskyni, Liam bloudil lesem a místo Zayna hledal vodu. V krku měl sucho a potřeboval se nutně něčeho napít. Stejně se už dávno vzdal naděje, že by ho mohl najít.

Třeba mu byl právě na blízku, ale on si toho nevšiml. Tento prales byl tak matoucí. Možná si to nikdo neuvědomoval, ale pomalu přicházeli o zdravý rozum.