The Last Hero

Část 27.

Everybody:

"Už tu pochodujeme celé hodiny a pořád je nemůžeme najít!" zaskučel otráveně Louis a objal své tělo rukama. Všichni byli promrzlí, bolely je končetiny a zima prostupovala jejich tělem.

"Musíme si najít nějakou skrýš." navrhl Niall a rozhlédl se kolem sebe, kdyby tu náhodou kolem něco vhodného bylo. I jemu už byla zima a chtěl se někde utábořit. Semkl rty do tenké linky a podíval se na Liama. Od něj přece pochází ty nejchytřejší nápady.

"Fajn, všichni se nejspíše shodneme na tom, že musíme najít úkryt a tam probrat co dále." zašeptal Liam a také se zadíval kolem sebe. Chladný vítr sílil a hrdinům už i drkotaly kvůli zimě zuby.

"Dobře, ale jediné co jsem kolem viděl, byly stromy a keře!" vykřikl Harry, aby ho slyšeli i přes ten vítr, který sílil jak naschvál.

"Co? Jeskyně?" zeptal se nadějně Niall a podíval se více doprava. Snažil se najít v té bílé mlze najít jakýkoliv náznak úkrytu, ale nic.

"Ne, stromy!" křikl nazpět Harry. Bylo opravdu těžké se tu teď dorozumět.

"Jeskyně? Nemyslím si. Byla v minulé zkoušce, spíš zkusíme najít nějaký kmen stromů." odpověděl Liam.

"A co tady celou dobu asi říkám?!" vyhodil ruce do vzduchu Harry nad Liamovými slovy.

"Lidi?!" uslyšeli po chvíli křik Zayna a tak se všichni hned rozešli k němu. "Toto byste měli vidět." zašeptal a pohled upřel na obrovský listnatý strom.

"A co má být?" odpověděl znuděně Harry. Zima už byla pomalu nesnesitelná a on se nemohl dočkat toho, až se toho pocitu zbaví. Tak proč Zayn tak mrhal časem? "Je to jenom normální strom."

Zayn se na něj podíval, jako by právě řekl tu největší hovadinu na světě a protočil očima. Harry se lehce zamračil, a i když ho Zaynův pohled donutil se znovu podívat, nic neviděl. Jenom normální strom pokrytý sněhem. Nic neobvyklého.

"Děláš si ze mě srandu?" vyjel na něj Zayn otráveně. "Neříkej, že mám vidiny. Podívej se ještě jednou." přikázal a natočil jeho tělo i s hlavou tak, aby směřoval k tomu podivnému stromu.

To už se i ostatní chlapci začali zběsile ohánět a hledat výjimku na tomhle jediném stromu od tisíci ostatních, co stály opodál.

"No, Zayne, já taky nic nevidím." poškrábal se na zátylku po chvíli Niall, když ať se snažil sebevíc, nic nacházel.

"Vidíš? Nic tam není, začínáš blouznit." odbyl ho kudrnáč a pokroutil hlavou nad tím, proč museli strávit drahocenný čas prohlížením si nějakého stromu.

"Proč jsem v týmu s takovými idioty." zaklel Zayn a všem dal jednotlivě lehký pohlavek jako otec synovi, který se nějak prohřešil. "Můžete být zatraceně rádi, že jsem v kómatu nezůstal doteď, jinak by ty vaše zadky zmrzly." popadl Harryho a Nialla za frak, načež je odtáhl tak blízko k tomu stromu jak to jen šlo.

Z dálky vypadal jako všechny ostatní. Ale takhle zblízka mohli hrdinové vidět malou skulinu, která vedla dovnitř.

"Ale, jak se tam máme vlézt když—" chtěl něco namítnout Harry, ale Zayn ho strčil dovnitř tak prudce, až se zapotácel. A najednou, najednou tu bylo více místa. Netušil jak se to stalo, ale z opravdu malé skuliny se stala obrovská místnost ze dřeva. Bylo to magické, ale zároveň děsivé.

Harry pro jistotu vyšel znovu ven. A opravdu - zvenku by jste vůbec neřekli, že je uvnitř tolik místa.

"Tak a teď všichni dovnitř." pokynul Zayn. "A ještě jedno slovo o tom, že je to normální strom a že mám vidiny a uvidíte jaký to je mít obličej zaražený v kupce sněhu." se smíchem se dovnitř dobelhal i Liam s Louisem, načež je konečně následoval i Zayn.