The Last Hero

Část 35.

O pár dní později:

Liam:

Ufo, které se vznášelo nad domem Paynů, sneslo pomocí paprsků Liama na zem. Jeho tělo dopadlo na betonovou silnici a on si s mírným syknutím přitáhl ruce k tělu, které byly popáleny. Byla to celkem změna od mrazivé pustiny sněhu a chladných zdí, až po žhavě rozpálené skály.

Liam se postavil na své nohy a rozešel se směrem ke svým starým dveřím od domu. Otevřel menší dřevěná dvířka a vešel do domu, který vypadal úplně stejně, jako když ho opouštěl.

Jeho hrdlo se náhle stáhlo nervozitou, když uslyšel z obýváku zvuk televizních zpráv a z kuchyně mlácení pánviček a talířů. Vše bylo jako při starém. Vzpomněl si na to, jak vždycky přišel domů ze školy, v obýváku seděl jeho otec s první sestrou a v kuchyni umývala máma s druhou nádobí. Ovšem nyní to už nebude stejné. Přišel se rozloučit před tím, než bude vyslán na Zem. Nevěděl, jak jeho rodiče tuto informaci přijmou, jen doufal, že zpráva, že znovu odejde, jim nezlomí srdce.

Jeho kroky se rozešly směrem do obýváku. Přesně jak tušil, na gauči seděl jeho otec společně s Melanie, kteří sledovali místo televizních zpráv sportovní utkání. Jelikož byl jejich obývák propojen s kuchyní, mohl vidět i matku, která umývala nádobí a jeho druhá sestra Kelly ho utírala. Liam si dal před pusu ruku a odkašlal si, aby upozornil na svoji přítomnost, jelikož jejich rušná domácnost ho přehlédla.

Matka se podívala jeho směrem a následně upustila pánvičku, kterou zrovna umývala, na zem. V místnosti nastalo ticho, všichni úpěnlivě sledovali Liama, který si připadal nepříjemně. Normální oblečení, které měl pár dní na sobě, musel opět vyhodit a na jeho těle se opět obepínal oblek.

"Liame," šeptla jako první jeho matka, která se probrala z menšího transu a rozběhla se přímo ke svému synovi. Pevně ho objala a tiskla, jako by ho viděla naposledy. Liam okamžitě reagoval a obmotal ruce kolem jejího pasu.

"Bráško!" vyjekly obě sestry naráz a také se k němu rozběhly. Jako matka ho pevně objaly a on jim nadšeně objetí opětoval. Když se odtáhly, měly slzy v očích. I jeho otec se postavil a došel k němu s úsměvem na tváři.

"Mysleli jsme si, že jsi mrtvý." začala Kelly, která neudržela slzy na uzdě. Slané kapky se jí kutálely po tvářích a ona se je snažila bezúspěšně zastavit.

"Nebo, že tě někdo unesl." promluvila tentokrát Melanie a objala svoji sestru kolem ramen. Nikdo z nich netušil, kde se Liam nacházel. Ale byli nesmírně rádi, že je zpět.

"Já," začal Liam, ale ztratil slova, když spatřil bolestí zkroucené tváře jeho rodiny. "Omlouvám se. Unesli mě a dělali na mě testy." dostal ze sebe Liam. Okamžitě si uvědomil, jak to vyznělo, a tak se to rychle snažil zamluvit. "Byla to nějaká zkouška. Skoro všechny kluky v mém věku unesly a následně nás testovaly v různých prostředích. Bylo nás strašně moc a přežilo nás jenom pět." vysvětlil následně.

"Co to povídáš, Liame? Proč by to dělali?" zeptala se ho opatrně matka. Netušila, proč by někdo něco takového dělal. Byla to zrůdnost, ohavnost. Neznala důvod, ale už jen to, že kvůli tomu zemřelo tolik lidí, ji znechucovalo a děsilo.

"Ze Země vyslali nouzový signál a nás tam vyšlou, abychom Zemi zachránili, mami. Tvůrcové vám o tom později řeknou víc, teď už mi nezbývá moc času." zašeptal smutně Liam, načež spatřil překvapení a smutek v jejich tvářích.

"Tím chceš říct, že nás zase opouštíš?" zeptal se otec. Liam na to zklamaně přikývl. To už slzy neubrzdil ani on a pevně Liama objal. Nedokázal si ani představit to, že jeho syn znovu zmizí.