The Last Hero

Část 10.

Zayn už vysíleně uvolnil všechny svaly a vypl svůj mozek. Prostě už nemohl. Celé jeho tělo sláblo každým pohybem více a více. Proto se jen sklonil a začal zhluboka dýchat. Jestli toto přežije tak už vše.

Louis mezitím úhaněl lesem a hledal Zayna. Po cestě viděl jen rostliny a rostliny. Sem tam i nějaký hmyz, který ho na pár sekund oslepil. Nakonec doběhl k jezeru a začal se rozhlížet kolem sebe hledající Zayna. V dálce uviděl černý obrys postavy a tak se tam rozběhl.

"Zayne!!" vyjekl Louis a okamžitě si k němu poklekl. Sundal mu provazy na rukou a nohou a nakonec i látku z úst.
Zayn se okamžitě rozkašlal a vděčně se podíval na Louise. Zdálo se mu to nebo ho skoro každý zachraňuje? Louis vzal bledého Zayna kolem ramen a rozešel se napříč džunglí hledající kluky.

***

"Kde je tak dlouho?" zabručel nespokojeně Liam, který přecházel sem a tam celý nervní, kam se poděl jeho 'kamarád'. Přitom se také rozhlížel kolem sebe, aby jeho a skupinku nenapadl nějaký ošklivý hmyz způsobující halucinace.

"Za chvíli se určitě najde," zamumlá Jake a kreslí nějaké symboly do hlíny pod ním. Sedí opřený o strom, kde ani nevěděl, že leze nebezpečný had vpouštějící jed. Liam si toho ovšem po chvíli všiml a vykulil oči.

"Pozor, za tebou!" vykřikl a ukázal na hada, který chtěl kousnout Jaka. Ten ovšem hned zareagoval, vzal hada a někam ho hodil. Uslyšel zlostné syčení a věděl, že toto nebude konec.

"Sakra!" vyšlo zpoza stínu. "Jakej idiot to sem hodil?!" nebezpečně zasyčel chraplavý hlas, který jen značil to, že je to Harry.

"P-Promiň." vyšlo nakonec z Liama. Nechtěl nikomu ublížit. "Nestalo se ti nic?" zeptal se ho s obavou hlase. Podíval by se na něj sám, ale z téhle dálky ho moc dobře neviděl a nechtěl riskovat znovu opouštět Jaka, kterého by mezitím mohlo napadnout ještě něco nebezpečnějšího.

"Ne." ihned odpověděl Harry. Jeho pohled směřoval na celkem ošklivé kousnutí na jeho pravém lýtku. Látku si předtím ohrnul nahoru, protože mu bylo horko, ale teď byl rád, protože to tím aspoň mohl zakrýt. Vždyť to nic nebylo. Nechtěl aby se Liam nebo ostatní strachovali. Už tak stačilo, že zmizel Zayn.

"Nic se mi nestalo."

Kudrnáč vstal a i přes trochu bolestné pulzování v noze se usmál na ostatní.

"Opravdu?" pozvedl Liam nevěřícně obočí. "Moc to tak nevypadá."

"Opravdu." procedil naštvaně skrz zuby kudrnáč. Sám se divil, jak se jeho nálada příšerně rychle změnila. A očividně nebyl jediný.

Nejspíš by se byla strhla obrovská hádka, kdyby se v tu chvíli nevřítil mezi ně zpoza křoví udýcháný Louis se Zaynem na zádech.

"Musíme si pohnout. Zayn potřebuje lékařskou pomoc a to okamžitě." zasýpal. Jake se už chtěl natáhnout rukou k Zaynovu tělu, ale Louis ho zastavil.

"Žádná svatozář nám v tuhle chvíli nepomůže." řekl jistě. "Tohle je vážný. Našel jsem ho svázaného u jezera. Nejspíš to byl Niall a jeho parta, fakt netuším." začal pomalu. "Mezitím se mohlo stát cokoliv."

"Fajn, musíme rychle najít cíl, ať se stane cokoliv. Zatím mám takový pocit... že si tu na chvíli odpočineme, možná i přespíme. Času je dost," povzdechl si Liam a posadil se na zem vedle Jaka. Ostatní si sedli do kruhu a Louis se na ně jen nevěřícně koukal.

"Děláte si srandu?! Zayn tu umírá máme ho tu nechat?!" vyjekne a otočí se na bezbranného černovláska ležícího na zemi, který klidně oddechoval.

Harry se snažil vnímat jejich hlasy, ale cítil palčivou bolest v noze, která se postupně dostávala do celého těla. Bál se co nastane.

"A co máme dělat, Louisi? Musíme počkat, stmívá se!" zamračil se Liam a podíval se na oblohu. Jake jen na to přikývnul, ale pohled přemístil na mladíka u stromu. Vypadal špatně. Byl celý spocený a bledý. Klepal se, při čemž si něco mrmlal pod nosem.

"Asi se mu něco zdá," špitne Louis hledící na Zayna, který okem budoucnosti viděl strašlivé věci. Harry jen sklopil pohled na svoji ránu skrytou pod látkou kalhot. Přes to vše se bál, aby to vše nedopadlo špatně.

"No," zívl si unaveně Jake, načež se protáhl až skoro rukou uhodil Liama. "Nevím jak vy, ale já si asi opravdu na chvíli schrupnu." chlapci ani nemuseli dlouho čekat a už slyšeli mělké oddechování, značící klidný spánek.

"A máme prvního." věnoval Liam káravý pohled Louisovi, kterým chtěl jistě říct, ať příště neodmlouvá, protože bylo celkem jasné, že bude mít pravdu. Spánek byla věc, kterou měli všichni momentálně nedostatek.

"Harry, a co ty?" zeptal se kudrnáče po tom co modroočka řádně spražil pohledem.

Harry však neodpovídal. Dokonce se zdálo, že ho ani neslyšel. Jen se díval do dálky, jakoby hledal něco důležitého. Přitom se nepříjemně třásl. Kdyby se na něj Liam nedíval déle, ničeho by si nevšiml. Harry se totiž každou chvíli třást přestal a pak zase ve velké dávce začal.

"Posloucháš mě vůbec?!" vyjel na něj naštvaně. Měl dojem, že před ním něco skrývá, a to on nesnášel. "Proč se tak třeseš?"

Harry okamžitě přepl a podíval se vyděšeně na Liama, jakoby až zas tak nechápal, proč po něm řve. Hodnou chvíli mu trvalo než odpověděl.

"Je mi zima." odvrátil od něj pohled a aby to bylo důvěryhodné, tak své tělo objal pažemi.

"Je to možné." ozval se najednou Louis. "Mě je zima taky." A aniž by se nějak dál vyjadřoval, tak se přitulil k Harrymu. Hlavu mu položil na hruď a rukama mu objal hruď. Cítil, jak jeho srdce rychle bije a taky cítil, jak se nesnesitelně třese, ale rozhodl se to být zticha. To mu vždycky šlo nejlíp. Pevněji ho stiskl ve svém objetí, které mu kudrnáč nejistě opjetoval. Jakoby už pomalu ani nevěděl, co dělá.

"Dobře," vydechl Liam. "Tak my si se Zaynem vezmeme první hlídku. Třeba z něj něco dostanu." přisedl si j Zaynovi. Bylo mu divné, že je těm dvoum zima, protože byli koneckonců přece v tropech. Ještě víc se mračil nad tím, jak se k sobě tisknou, ale přece jen... Nedával najevo zmatení. Byli to skoro jako bratři, neměl by se divit.

"Myslíš, že to přežijeme?" šeptl Zayn koukající se na Liama. Ten jen pokrčil rameny a hned na to hrdě přikývl. Nikdy si nepřipustí prohru. I kdyby byl konec, prostě ne. Tušil, že něco není v pořádku, ale nikdy si nepřipustí porážku.

Oba mladíci pohled přemístili na Jaka, který v klidu spal u stromu. Vypadalo to, že má klidný spánek. Zayn se pousmál a poté si začal prohlížet oblohu, hledající souhvězdí.

Zato Liam pohled přesunul na Louise a Harryho. Louis hned usnul v objetí kudrnatého hocha, který ne a ne spát. Pořád musel přemýšlet nad tím kousnutím. Pohled měl němě zabodnutí do stromu a snažil se cokoliv říct nebo pohnout. No nešlo to. Jako by najednou neovládal své tělo.

"Harry, jsi v pořádku?" zeptal se ještě pro jistotu Liam, který ho podezřele sledoval. Harry nakonec stěží přikývl, ale nadále mu nevěnoval žádnou pozornost.

"Nejspíš je jen unavený," šeptl Zayn sledující Harryho a Louise. Nepřipadalo mu to divné, naopak. Sám s bratrem se k sobě takto chovali. A to ještě nebyli v aréně, kde se mohlo stát cokoliv.

"Liame já-já..." začal Zayn a podíval se na nedočkavého Liama. "Já to viděl. Viděl jsem útržky toho, co se stane." šeptnul Zayn s hrůzou v jeho karamelových očí. Liam se na něj překvapeně podíval a štěstí ovládlo jeho tělo. Mohli znát budoucnost a určit co se stane!

"Jak to vše dopadne?" vyhrkl ze sebe okamžitě Liam, sledující skleslého společníka. Něco mu na tom nehrálo.

"Já... to zapomněl," šeptl Zayn sledující překvapenou reakci kamaráda. Lhal. Už po několikáté. Tyhle věci se nedaly jen tak zapomenout. Ale nemohl Liamovi přece říct, že celé jejich snažení přijde vniveč. Že jejich rodiny jistá skáza nemine. Nemohl mu ani říct, co za divy je čeká na zemi. Ale nejhorší na tom bylo, že mu nemohl říct, že Louis brzy zemře.