The Last Hero

Část 6.

Mladý kudrnatý chlapec seděl na posteli a koukal se do prosté bílé zdi. Tak moc si přál být zase doma. Jen s Louisem, rodinou. Harry pokroutil hlavou a radši si lehl. Přikryl se dekou a zavřel oči. Zítra ho čekal velký den a on se potřeboval pořádně vyspat.

***

Zayn jen ležel a upřeně sledoval strop. Chyběly mu hvězdy. Chybělo mu jeho večerní čtení knih o magii a pozorování sluneční soustavy. Chyběl mu jeho starý život. Připadal si jako nějaká pokusná myš, která je tu uzavřená za účelem vědeckého zkoumání. Navíc pokaždé když přemýšlel nad zítřejším úkolem, tak se jeho srdce rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí. Voda. Jeho úhlavní nepřítel. Nesnášel vodu. Od doby, co se stala ta nehoda s jeho sestrou, při které utonula se jí bojí. S hlavou plnou myšlenek si Zayn povzdechl a lehl si na bok. Zavřel oči a po chvíli se mu podařilo usnout.

***

Mezitím Louis ležel v tureckém sedě na chladném kovu a přemýšlel taktéž jak ostatní. Byl rád, že má Harryho a i Liama. Bez nich by byl ztracený. Louis věděl, že je sice extrémně rychlý, ale neobjevil jeho další schopnost. Snad ji má. Nebo v to aspoň doufá. Změnilo by to spoustu věcí. Nakonec si lehl na postele na břicho a pevně k sobě stiskl oční víčka.

***

Naopak Liam hned padl do postele  jakmile přišel a snažil se usnout. Jeho myšlenky zaháněl úspěšně do nejzazšího kouta jeho mysli a snažil se jen usnout. Po nějakém čase se mu to taky podařilo.

***

Jediný bloňďáček neměl klidné spaní. Usnul, ale pořád se probouzel. Nakonec se na to vykašlal a opřel se o kovovou stěnu. Příjemně chladila jeho rozpálenou pokožku. Byl rád, že má Zayna. Neví o jeho moci sice moc, ale je si jistý, že je silný. Je si jistý, že společně přežijou. Nakonec i jeho neklidné mysli bylo dopřáno trocha spánku.

***

Ráno, ještě než se slunce vyhouplo nad obzor, se do cel chlapců vypravil tým ochránců. Přesně těch, co je tam taky včera zavedli. Rozdělili se a podle nařízení, se po dvou vypravili pro všechny chlapce. To byl příkaz vedoucího. Sice věděl, že nikdo odporovat nebude, ale jistota byla přeci jen jistota.

Kolem sedmi hodin ráno už všichni chlapci stáli seřazeni ve stejné místnosti s obkrouhlým stolem, jako včera. Někteří vypadali čerstvě a možná že i odpočatě, ale velká většina jich tam prostě jen tak tak stála a jediné co si přála bylo vrátit se zpátky do postele. Nejhůře na tom byly chlapci z vyšších provincií. Ti na tohle brzké vstávání nebyly ani omylem zvyklí. Zato Liam na místě poskakoval, jako ranní ptáče, třel si dlaně proti sobě, aby nachytal aspoň trochu tepla v tomhle chladném počasí a už se duševně připravoval na další úkol, neboli jak už bylo zmíněno - voda. Zayn civěl do blba, nikdo nevěděl jestli tam opravdu je, nebo to je jen jeho duch. Harry tam prozměnu nejistě postával a přemítal nad tím, jestli se má zneviditelnit nebo ne.

"Dobré ráno, chlapci," ozval se hlas z reproduktoru, který musel patřit vedoucímu a taky všechny chlapce značně vylekal.

"Začíná vaše první zkouška. Mnoho z vás je určitě hladová. Takže," na chvíli se odmlčel, "Přejděte nebo spíš přeplavte přes tuhle překážku a se zbylými se sejdu v jídelně."

Se zbylými. To slovo všechny chlapce nabudilo tak, že byli rozhodnuti, že se jen tak nevzdají. Zbylo jich tu osm. Dle zatím skrytého plánu se do jídelny měli dostat všichni kromě jednoho. Zayna... Vůdce věděl, že se mladý černovlasý chlapec štítí vody. Chtěl si ho tedy prověřit. Jestli měl někdo sestoupit na planetu zemi, musel se postavit vstříc svému strachu. A tak se otevřeli ty dveře, kterými včera všichni přišli z té chatky a všem chlapcům se naskytl pohled na smrtelně vyhlížející krajinu. Bláto a nekonečná voda. Jenže to ještě nikdo jistě nevěděl jestli v té vodě náhodou něco neplave s nimi. Každý si stoupnul na vlastní plošinu a čekal. Znovu se ozval hlas z reproduktoru.