Let me love you/ Stay with me 2

4

Druhého dne jsem se probudila s bolestí hlavy. Ospale jsem se natáhla po mobilu, abych zjistila, kolik je hodin. Na již rozsvíceném displayi se ukázalo přesných 7:04. To bylo na mě a můj víkend ještě moc brzy.

Zívla jsem si a protáhla si ruce. Převrátila jsem se na druhý bok a narazila do něčeho, nebo spíše do někoho?
Čelem jsem se opřela o svalnatý břišní bok. Zavřela jsem oči a oddychávala.

Při neúspěšném pokusu usnout jsem ucítila pohyb. Jeho dlaně se dotkly mého ramene.

Pousmála jsem se a on si toho všimnul.

,,Dobré ráno, princezno." V jeho hlase jsem mohla slyšet uvolnění.

,,Dobré ráno, zlato moje." Odvětila jsem stále se zavřenýma očima.

Pocítila jsem na svém těle ještě větší stisk.

,,Jak ti je? Včera jsi přišla domů docela...uvolněná." Zamumlal.

Jeho dech mě pohladil u ucha, bylo to téměř příjemné. Mým tělem projela vlna bezpečí a lásky. Musela jsem se pousmát.

,,Hmm...chci spát..." Zachraptěla jsem ospalým hlasem.

Poté mi ale něco málo došlo. Jakoby se všechny vzpomínky chtěly vrátit, ale byly pokryty mírnou mlhou.
Proč mám pocit, že jsem včera udělala nebo řekla něco divného?

,,Nechovala jsem se jako idiot, že ne?" Otevřela jsem konečně oči.

Konečně jsem mohla spatřit jeho tvář, tu kterou jsem nejvíce milovala. Díval se na mě s takovým zaujetím se špetkou radosti, možná i hrdosti? Tomu nasvědčoval jeho mírný úsměv. Ten úsměv se mi líbil, ten jsem naprosto milovala.

,,Ne. Byla jsi jako vždy klidná jako beránek." Zašeptal.

Chvíli se mi hluboce díval do očí. Bylo to jako psychické napojení mezi sebou. Jakobych cítila, že je na mě pyšný, že mě miluje. Každou vteřinou jsem se do jeho pronikavých očí více a více topila a tím více jsem i mohla vycítit jeho pocity. Jak jsem už řekla, byla tu pýcha, láska, skromnost i pokora, ale bylo tu ještě něco navíc.

Starost.
Ozval se můj chytrý hlásek v hlavě, který jsem ale po celý svůj život ignorovala.

Jenže ta starost to opravdu byla.... tentokrát jsem se rozhodla vzít tento hlásek v úvahu.

Pohladila jsem svého milého po rostoucích vousech, abych ho trochu uvolnila z tohoto podivného pocitu, který mi vysílal.

,,Včera...." Začal větu.

Zvedla jsem rychle hlavu, poslouchala jsem ho bez ohledu na to, že má hlava vysílala tep bolesti.

Poznala jsem, že se zamyslel. Podíval se na deku, poté za mě a potom až na mě.

To bylo divný....

,,Připravil jsem ti vodu, napij se, pořádně." Pokynul hlavou.

Převzala jsem si sklenku a napila se. Bylo to osvěžující.
Ale i tak, něco bylo divně. Něco mi tajil...?

Povzdychla jsem si. Nahlas a zřetelně.

,,Co se děje?" Zamumlala jsem a sklenku položila na stolek.

Harry se mi znovu podíval hluboce do očí. Jeho rty byly téměř bez úsměvu.
Neodpovídal, stále neodpovídal.

Proto jsem si hlavu zabořila do polštáře a přetočila se na druhou stranu.

,,Jsem unavená, ještě budu spát." Zamumlala jsem.

Když už jsem se dostávala do bodu zlomu, kdy jsem už byla v polospánku, ucítila jsem jemný dotyk na mém boku. Jeho ruka odhrnula lem mého trička, aby mě mohl hladit po pokožce, po mé kůži.
Kroužil jemně prstem kolem mého raženého znaménka, které se mi před pár měsíci stalo při potyčce s psychicky nemocným chlápkem a učitelem ve škole, který v minulosti se hluboce dvořil mé matce. Jenže má matka si vybrala mého otce. Odplatou jsem tedy přilehla já, ale vskutku jsem z toho všeho vyvázla živá a zdravá.