Let me love you/ Stay with me 2

33

,,No nic, měla bych jít." Podívala jsem se na čas na svém telefonu, přičemž si všimla zprávy od Weedona.

,,Cass...můžeš se o tom se mnou bavit, kdykoliv budeš potřebovat." Chytil mě Harry za rameno a mírně se pousmál.

Rychle jsem mu pouze zakývala a úsměv oplatila, avšak jsem uvnitř sebe cítila náhle nějakou rádoby trhlinu, která dost pálela.

,,Princezno....stejně vůbec nedokážu pochopit, že jsi všechno tolik let, tolik měsíců, tajila. Jak jsi mohla -" Klesnul hlasem jakoby si něco uvědomil.

,, - být takhle silná." Dokončil větu.

Pouze jsem se na něj nechápavě dívala. Stejně jako u něj, i u mě kolovalo několik myšlenek.

------------------------------------

Snažila jsem se všechno srovnat v hlavě, a za tu dobu, co jsem se snažila znovu najít samu sebe a všechno si promyslet, jsem se snažila Weedonovi vyhýbat. Jenomže to by nemohl být Weedon, aby se nesnažil do mého procesu "obnovy" zasáhnout.

Přemýšlela jsem nad tím hlavním důvodem, proč se tohle všechno odehrálo, ale mé myšlenky mě vedli zpátky k mému sebezklamání.

Weedon tenkrát řekl, že se mi chce pomstít. Doslova se mu to povedlo pomocí mé jedné výrazné slabiny - cítit se sama, zklamat a ztratit rodinu a přátelé. Tohle stačilo pro naprosté zničení Cassandry Watsonové. Jenomže teď po tom, co jsem si pořádně promluvila s Harrym, mě mírná část toho všeho znovu postavila na nohy a pomohla aspoň trochu racionálně myslet.

Věděla jsem, že teď mě čeká další záležitost. Kvůli tomu, jak jsem si promluvila s Harrym, ve mě hlodalo svědomí. Stále jsem sama v sobě udržovala bitvu mezi temnotou a sama sebou. Jakobych to už byla já, ale zároveň to ve mně neustále všechno vřelo. Tomu právě mohlo pomoct to, koho se budu držet. Musela jsem si vybrat mezi Weedonem a Harrym.

Weedonův vliv je docela silný, ale Harry je zrovna ten jeden, který by mi mohl pomoct se z toho dostat. Jenomže to pozitivum od Weedona je, že všechno mi tak docela bylo jedno a že jsem téměř nic necítila, jakobych byla zabalená v ochranném plášti.

,,Cassie!" Vyrušil mě z přemýšlení Harry.

Opatrně jsem k němu otočila hlavu a zamračila se.

,,Co kdybychom si od toho všeho odpočinuli a udělali si pěkný výlet?" Zeptal se.

Zahřálo mě u srdce, že se snaží zlepšit mi tu pochmurnou náladu, kterou jsem pořád cítila, ale zároveň mě moje moje hrdost nutila vypadat před ním dost vyrovnaně.

,,Zítra musím do školy na seminář." Zamumlala jsem potichu.

Harry se zastavil a povzdychnul si.

,,To je ale až zítra, dneska máš volno a jsem si docela jistý, že na seminář jsi se už několikrát dostatečně připravila, takže si nemusíš dělat starosti." Řekl klidně.

Ruce jsem si složila pod prsa a věnovala mu jeden nepatrný úšklebek, který se později z ničeho nic přeměnil do úzké linky.

,,To, že jsi se mě před Olivii zastal a naprosto ji ignoroval, pro mě nic neznamená. Nemusíš si cítit dobře, jako že jsem ti odpustila, protože opak je pravdou." Zavrčela jsem a nepatrně si zkousla ret.

Harry se pousmál a pohladil mě po paži.

,,Jasně, jasně, princezno." Zasmál se sarkasticky.

,,Znamenalo to pro tebe hodně věcí. Akorát se pořád bojíš se znovu se mnou sblížit." Zasmál se znovu.