Let me love you/ Stay with me 2

21

S Lindou jsem si vyměnila vražedný pohled. Poslední dobou jsem měla pocit, že prožívám deja vu. Všechny postavy, situace z minulosti se prostě ke mně znovu vrátili.

Na tohle jsem už neměla.

Rezignovaně jsem zvedla ruce a vyšla ven, kde jsem si potřebovala pořádně oddechnout a nadýchat se čerstvého vzduchu.

,,Cassandro?" Chytil mě za rameno Weedon.

Jeho ruku jsem setřásla a stále sledovala obzor přede mnou.

,,Lásko, já vím, že ona a ty jste jako oheň a voda a že za to můžu hlavně já, ale potřebuji ji, aby ti připomněla, jaká jsi bývala." Zamumlal láskyplně.

Moje ruka se sevřela v pěst.

,,Jsem taková jaká jsem, změnila jsem se, vyrostla jsem. Nech mě už být." Zavrčela jsem nešťastně.

Začínala jsem být zoufalá, nevěděla jsem co dělat. Své zoufalství jsem proto zakrývala pod tunou vzteku a hněvu, který ve mě koloval.

Weedon se pousmál, chytil mě za pás a přitáhl blíže.

,,Pořád je v tobě ta vlčice, pořád je v tobě ta obávaná Cassandra se kterou neměl nikdo čest si zahrávat." Díval se mi do očí.

Ten jeho hlas, jeho slova, zněla tolik příjemně a mile.

Má introvertní stránka se opět zapojila. Slova jsem jaksi nenacházela, styděla jsem se, pouze jsem pozorovala jeho oči, které mě s něhou a láskou pozorovaly.

,,Pamatuješ na tu dvojici, které se každý vyhýbal obloukem? Na tu dvojici Cassandry a Weedona?" Zeptal se.

To mě vrátilo zpátky do reality. Odtáhla jsem se z jeho sevření a podívala se za něj, kde stála Linda.

,,Lásko? Na Jima se nezlob, je to můj nejlepší kamarád, slíbil mi, že ti o mě nic neřekne. Jo, jinak, připravil jsem si pro tebe takový úkol, jistě se ti bude líbit, ale o tom si řekneme zítra, Ano?" Políbil mě do vlasů a otočil se na Lindu, na níž přikývl hlavou.

Tohle gesto jsem nepochopila. Ale věděla jsem, že se něco velkého chystá.....

,,Chceš sladkou pomstu, Sandro?" Přešla ke mně blíže Linda.

,,Nejmenuji se tak, Lindo." Protočila jsem oči v sloup.

Linda přikývla hlavou a palcem si mírně masírovala bradu.

,,Ale, prosím tebe, Sandro. Neumíš odpovědět?" Zeptala se.

Ruce jsem složila pod prsa a věnovala jsem jí dlouhý pohled plný nevraživosti. Znovu jsem si připadala jako bych vypadala jako vraždící maniak.

,,Není to nutné, Lindo. Nenamáhej si práci." Zamumlala jsem poněkud tiše.

Linda stála u mě natolik blízko, že jsem dokázala cítit její dech, který se odrážel od mého čela. Dokázala jsem cítit její vnitřní klid.

,,Možná ti způsobím to, co jsi cítila většinu svého života. Prázdnotu, osamocenost. Co když tvý přátelé zjistí, že jsi před pár lety vedla v předních příčkách v krádeži? Nejspíš budou zklamaní, že?" Zavrčela a kolem prstu si obmotala jeden pramínek vlasů.

Karma vrací úder, Cassandro.
Kryj si záda, protože tvá temná minulost tě dostane.

,,Fajn. Co chceš, abych udělala?" Protlačila jsem svou drzost skrz introvertní stránku, která mě oslabovala.

Linda mě pohladila po vlasech, sledovala jedovatým pohledem.

,,Ale Sandro....já nechci nic. Chci jenom, aby jsi si uvědomila, že ve skutečnosti jsi sama. Dřív nebo později by tě stejně opustili nebo ty je." Protáhla a chytila mě za ramena.