Let me love you/ Stay with me 2

16

Má zmatenost nepřestávala nabírat na síle. Mé rozrušení opravdu už mohl vidět každý kdo kolem mě prošel a to jsem se snažila všechno skrýt, ale marně. Všechno kolem mě náhle bylo tak zpomalené a nudné.

,,Blíží se nám pobyt v zahraničí. Prosím, dejte tyhle lístky svým rodičům, ať to podepíší." Podala každému jednotlivé papírky.

,,Odevzdáme si to cestou na letiště."

Vzala jsem papír a podívala se na něj. Chtěla jsem si ho přečíst, ale má mysl mě dovedla zase zpátky a tak jsem pouze papír pozorovala bez známky zájmu k jeho obsahu. Dívala jsem se jenom prostě na jedno místo.
Neustále jsem musela totiž přemýšlet nad Weedonem a jeho tehdejšími slovy.

A jak to probíhalo s Harrym? Ne moc dobře. Poslední dobou se kontakt mezi námi pomalu vytrácel a s tím jsem nebyla smířená.
Ještě k tomu mi Weedon dal úkol - měla jsem se s Harrym pohádat.
Věděla jsem proč to chtěl. Z toho důvodu, abychom náš vztah více ohrožili a rozrušili, ale také abych nemohla být tolik silná na to, abych se mohla jeho narážkám bránit.

Myslela jsem, že Weedon pouze blafuje. Jak by mohl Harrymu ublížit, když je tady se mnou? Ta myšlenka, že může mít známého v Londýně mě bohužel napadla až déle, protože jsem jeho slovům nevěřila. Jenže on překročil meze a o tom vám teď chvíli povyprávím.

Po škole jsem chtěla jet s autobusem. Jenomže na školním parkovišti mě upoutalo černé naleštěné auto o které se opíral mě známý Weedon, kterému před ostatními budeme říkat Wesley.

Weedon se pousmál a kývnul na mě, tím mi dal jasné najevo, že mám za ním přijít.
Trochu jsem se ošila, když jsem si uvědomila, že ten jeho úsměv neznamenal nic dobrého.

,,Ahoj, lásko. Jak se máš?" Objal mě.

Kupodivu to jeho objetí bylo ale dost příjemné. Zkrátka takové, jak mě objímal kdysi, s plnou láskou a respektem. Přepadla mě chvilka nostalgie, kdy ještě všechno bylo ještě v pořádku.

Po chvilce jsem se odtáhla a podívala se do jeho očí. Dívaly se na mě tak pohrdavě a vášnivě, dokázala jsem z nich vyčíst i tu žář, kterou vyzařovaly tenkrát.

Nasucho jsem polkla.
Tenhle Weedon mi chyběl, ten co se o mě dokázal postarat a chránil mě před vším tím rizikem a nebezpečím, které se naskytlo.
Jenže to je jako ticho před bouří. Za krátkou dobu tu zase bude ten Weedon, který mě úmyslně či neúmyslně neustále podrážel a pro zocelení mé psychické kondice mě vystavoval všem možným rizikům všeho druhu.

Weedon mě uchytil za tváře a palcem masíroval líčka. Pokoušel se svým pohledem tolik proniknout do mé duše a vyčíst všechny mé myšlenky, jenomže neúspěšně. Moje kamenná tvář nepolevila.

,,Ptal jsem se, jak se máš?" Zavrčel mi do obličeje.

Snažila jsem se nadále odolávat všemu tlaku, kterým na mě náhle působil. Za celou tu dobu se zatím dařilo...

,,Měla jsem se dobře." Polkla jsem a odtáhla se od něj.

Weedon mě chytil za ruku a mírně si s ní prohrával. Přitom se díval do mých měděných očí a přemýšlel.

,,Dneska jsem byl na průzkumu a zjistil jsem, že má matka chce, aby jsi se usmířila s mou sestrou." Začal.

Poté si odkašlal a pustil mou ruku.

,,Pozvání příjmeš, ale slib mi, že jim o mě nic neřekneš." Procedil skrz zuby.

Momentálně to byl on kdo se bál. Bál se, že to na něj řeknu. Jenomže mé racionální myšlení mi napovídalo, že kdybych se o to pokusila, tak mi to vrátí i s úroky.