Let me love you/ Stay with me 2

12

Následující dny jsem se snažila nějak urovnat myšlenky ve své hlavičce, která neustále přemítala některé věci, které jsem radši chtěla vypustit.

Také jsem se snažila zjistit, jestli jsem opravdu už takový idiot nebo ne. Nechápala jsem totiž, proč mi v koutku mozku blikal nápis, že možná není všechno tak jak jsem si myslela a Weedon nadále žije.

Byla jsi u toho.
Objevil se v tu samou chvíli i hlásek, který vyprávěl přesně o opaku.

Na nějakou chvíli jsem myšlenku dokázala vytlačit a zaměřit se na rozvoj své osobnosti v podobě vycházení ven s přáteli a školy. Jenomže ne všechno zůstane v zapomnění, že?

,,Cassie. Mohu se tě na něco zeptat?" Chytil mě otec za ruku.

Stáhla jsem si proto svou sportovní tašku, měla jsem zrovna namířeno si dojít na box.

,,Mluvil jsem s Turnerovými. Ty víš, jak tě paní Turnerová měla ráda a o něco mě požádala -" Zamlknul.

,,Dneska by měl Weedon narozeniny a proto jsi pozvána k Turnerovým na večeři." Chytil mě za rameno jakoby věděl.

Náhle mou osobou proléval vztek a zároveň strach. Neměla jsem tu důstojnost večeřet někde se Sárou, neměla jsem náladu sledovat její kyselý obličej.
Doopravdy jsem tam nechtěla, ale zase mi napovídal protichůdný hlásek s tím, že jde o uznání Weedona.

Jde opravdu o uzná u Weedona?

Všechny myšlenky na toho Wesleyho, který se shodou okolností dost podobal Weedonovi.

Cassandro, zlato, to tetování tě tolik rozhodilo.
Ano, byla to pravda, protože to tetování mi akorát více zamotalo hlavu.

,,Opravdu tam musím?" Snažila jsem se tomu vyhnout.

Otec si povzdychnul, ustoupil o krok zpátky a podíval se mi zpříma do očí.

,,Jeho matka si to přeje." Zamumlal.

Pokusila jsem se o prostý úsměv, ale nějak mi to nešlo. V hrudi jsem najednou cítila bolest a zklamání.

,,D- dobře." Otočila jsem se a namířila si to do svého boxovacího centra.

--------------------------------

Těsně před centrem jsem napsala onomu Wesleymu, který se mi zahlodával do hlavy jako parazit, zdali se nechce přidat.
Ajj, neřekla jsem vám jak to, že mám na něj kontakt?
On si mě totiž potom přidal na skoro všech sociálních sítích, které jsem měla.

S úlevou jsem vkročila dovnitř, kde mě ovanulo příjemné teplo a ne moc příjemná vůně potu plynoucí po celé místnosti.

S úsměvem jsem zakroutila hlavou a ladným krokem se dostala ke své skříňce, kam jsem si odložila tašku.

Další mé kroky směřovaly k boxovacímu pytli. Nasadila jsem si červené rukavice a zadivala se na pytel.
V poslední době mě všechno tak štvalo.
Štvalo mě, že mě dohání nějaké věci z minulosti.
Štvaly ně vzpomínky na Weedona.
Štval mě Wesley.
Štvalo mě, že mi malinko skřípe vztah s Harrym.
Štvalo mě všechno na co jsem si mohla jen namátkou vzpomenout.

Zakroutila jsem hlavou a předala pytli další pořádný úder. Jakoby ta zlost, která protékala skrz mé tělo, náhle přecházela do toho boxovacího pytle, jakoby všechno záviselo jenom na tom. Jakoby nic nikde nebylo, jenom já a zlost, kterou jsem s chutí ze sebe dostávala.

,,Hey. V pohodě?" Chytil mě někdo za ruku.

,,Wesley. Přišel jsi." Pousmála jsem se, ale ihned jsem jsem se znovu zamračila.