Let me love you/ Stay with me 2

10

,,Weedne, řekni mi to." Zasmála se maličká dívka a lehla si na pohovku.

Weedon přešel blíže, uchopil dívčiny ručky a stiskl jí je tak, až dívka zavískala bolestí.

,,Vidíš, tamhle?" Ukázal prstem přes silnici.

,,Tam pracuje moje matka." Zasmála jsem se.

Weedon se pousmál, pustil její ručky a otočil se směrem k podniku, kde pracovala Miriam Watsonová jako účetní.

,,Budou dělat inventarizaci podniku, že? Co kdybychom jim to trochu zkomplikovali?" Zavrčel.

Dívka věděla, že to není dobrý nápad. Hlavně nechtěla způsobit problémy své matce, která se připravovala na inventarizaci velice pečlivě.

,,Ani náhodou, se mnou nepočítej." Složila si ruce pod prsa.

Weedon pouze zakýval hlavou a rozešel se na přechod.
K jeho neštěstí si ale nevšiml, že vyšel na červenou.
Najednou dívka spatřila Weedona na zemi, srazilo ho totiž auto.

S bušícím srdcem jsem se probrala. Vydechla jsem a pořádně se nadechla. Celé tělo se mi tolik třáslo, byla jsem naprosto zpocená. Mé pocity nevyjadřovaly nic nového, jenom zmatenost a strach.

Takhle jsem se totiž probudila už po 5. noci. Děsilo mě to. Každý sen byl jiného charakteru, ale vždy končil stejně. Nechápala jsem, proč tak najednou. Přešla jsem to přece jak dávno, proč se to najednou vrací? Proč se vrací moje strasti, které už jak dávno skončili?

Přikryla jsem se, dlaň si položila na srdce, které stále bilo jako o závod. Cítila jsem paniku, tělo se mi třáslo. Weedon byl totiž snad jediná osoba, které jsem se kdy bála. Jak mě znáte, odvahy mám docela dost, ale u Weedona to vždycky bylo tak nějak jinak.
Spíše jsem nic nechápala.

Proč se mi o něm zase zdá?

---------------------------

Začínala jsem se poslední dobou cítit dost divně. Úplně zmateně a nervózně, poprvé za svůj život jsem měla hlavu v oblacích, byla jsem tak nesoustředěná.

,,Cass. Cassie!" Chytila mě za ramena Emily.

To mě vrátilo zpátky do reality. S prosebným pohledem jsem sledovala její starostlivý obličej plný očekávání. Její tmavé oči se vpíjely přímo do těch mých.

,,Zlato. Máš biologii, ne hodinu psychologie." Vytrhla mi z rukou učebnici psychologie a vrátila mi ji do otevřené skříňky.

,,Nechala sis i odemčenou skříňku. Co s tebou je?" Nechápala.

----------------------------------------------

Pohled Emily:
(Poprvé a naposledy, tak si to užijte)

,,Sethe!" Vyjekla jsem, když mě nečekaně objal.

Seth si položil ruku na moje břicho a pohladil ho.

,,Neměla by ses všeho tak bát." Naznačil mi.

Odstrčila jsem ho od sebe dále, poslední dobou měl totiž tolik ochranářského instinktu, který mi lezl pěkně na nervy.

,,Sethe, prosím, přestaň." Vydechla jsem a otočila se směrem k mé kamarádce Cassie.

Poslední dobou nebyla ve své kůži. Například dnes ráno si z ní utahovala nějaká druhačka a Cassie se jejím námitkám vůbec nebránila, stála před ní jako solný sloup a s neutrálním výrazem ji pouze sledovala a nechávala se trápit.
Celkově působila tak mimo. Chodila sem a tam jako ztracená.
Ona byla totiž ztracená.
Ztracená ve svých myšlenkách.
Hlavu měla v oblacích a neustále ji nešlo něco na rozum. Jako by její odhady, výpočty nevycházely. Jako by tu bylo něco, co jí muselo neustále otravovat.