Přímořskej klan: Stůj při mně

3: první hlídka

Ono první vyšetřování, první ofiko hlídku, naplánovali mučedníci na pozdní noc následujícího dne. Tábor byl sice v noci hlídán, nebylo však těžké se vypařit z doupěte zadním vchodem. Ten, kdo zadní vchody vymyslel, musel být génius! Nebo debil.

Telka s Nehodou a Woodym zůstali v doupěti, mezitím, co se ostatní vydali do akce. Zítra se vystřídají, takže půjdou na hlídku zase oni. Teď se rozhodli zkrátit si čas trochou durmanu. Ale nebyli žádní feťáci, takže to rozhodně nepřeženou! Ehm. Cestovatel, Hora a Spánek byli tou dobou na cestě k rudým skálám – místu, kde kojot usmrtil Svědibřízku. Tam začnou s pátráním.

Cestou na místo vedli jen jakýsi small talk. ,,Už se těším, až budu válečníkem. Máma bude pyšná! A když bych ještě pomohl vyřešit tenhle případ, to by bylo ještě lepší!" rozvášnil se Zkrocená Hora, nejurostlejší týpek z učedníků. A v dospělosti bude možná i největším členem klanu vůbec.

,,Taky na to sázím – že si šplhneme u dospělých, hlavně u velitele," přitakal Cestovatel kráčející uprostřed mezi vrstevníky. Kvůli ničemu jinému to vlastně nedělal, chtěl hlavně to uznání. Jeho učitelka ho vedla cestou k vrcholu, a on byl rozhodnut jí ujít až do konce. Mířil až na místo zástupce, a to už teď, v polovině mučednického výcviku.

,,Jo, jen si to představ! Vyřešíme případ desetiletí, a klany nám budou do smrti vděčné! Zachráníme tolik životů!" Zkrocená Hora byl očividně taky trochu snílek, ale takhle to Cestovatel bral. Když se střemhlav nemínil pouštět do fajtů s třikrát větším zvířetem, tak to bylo v pořádku.

,,Zní to zkrátka jako splněný sen, hm?" Cestovatel nepatrně šťouchl do Spánka, který se k tomu ještě nevyjádřil. Ten se asi právě vrátil na zem, a s vyhrknutím se oklepal.

,,Co? Jo, já jsem teď trochu nevnímal, promiňte," stáhl omluvně uši Spánek. ,,Být válečníkem s vyznamenáním bude super." Řekl to ale bez jakéhokoli nadšení, takže se tomu dalo jen těžko věřit. Cestovatel už to ale dále nerozváděl, protože se učedníci ocitli na místě.

Rozprostřel se před nimi obrovský skalní útvar, který nic nepřipomínal. Všude kolem ležely šutre a skále, které sem tam připomínaly zadek tvojí mámy, ale jinak nic více konkrétního. Tady někde zahynula členka jejich klanu. Tady přišla o život. Co se jí asi honilo poslední minuty hlavou? To vlastně nebylo moc těžké uhodnout, protože poslední roky nemluvila Svědibřízka o ničem jiném, než o pohřešované dceři.

,,Tak tady zahynula. Tragické." Hora to řekl s nefalšovanou dávkou emocí, div se nerozbrečel. Týpek byl trochu cíťa, ale nevadí, každý máme právo emoce projevit svým vlastním způsobem.

,,Chudina se nikdy nedozví, co se stalo s její ztracenou dcerou," povzdechl si i Spánek a zvláštním způsobem jí vzdal hold – sklonil hlavu k zemi, a zůstal tak nečinně stát dobrou minutu dvě.

,,A proto tu jsme, přátelé – její vrah musí být dopaden. Musí pykat za to, co našim klanům způsobil, musí si uvědomit, že s námi si takhle hrát nemůže." To byla od Cestovatele silná slova, ale věřil, že byla oprávněná. Kojot sice mohl mít jen hlad, no, měl si najít něco jiného k žrádlu. Teď bude muset odčinit vše co způsobil. Na kontě už má čtyři kočky ze čtyř různých klanů, takhle to přeci dál nejde!

Zkrocená Hora i Probdělý Spánek na tato slova přikývli. ,,Takže jdeme hledat?" ptal se řečnicky Hora, přičemž už pomalu začal větřit nějaké pachy. Cestovatel to odsouhlasil kývnutím, a sám se šel podívat kolem.

,,Zůstaňme si na očích, jasný?" připomněl jim a oba vrstevníky ještě zkontroloval pohledem. Pak až se šel plně věnovat případným stopám, ale trochu pochyboval, že něco najdou. Jejich válečníci to tu prý prohledali, no, byli opravdu pečliví? Jsou to pořád jen boomeři, a ti občas nepřemýšlí hlavou, myslil si Cestovatel. A navíc pokud byl třeba ve vyšetřovací skupině Fosforeskující Chlup, tak u toho už je delší dobu známé, že blbě vidí. Klidně by nějakou stopu mohl přehlédnout!

Policejní pásky na exaktním činu chyběli, ale podle pachu se dalo poznat, kde kojot na Svědibřízku zaútočil. Bylo to mezi dvěma menšími kameny. Zkrocená Hora tam dokonce našel i trs chlupů, které vzal do tlapek, aby na ně mohl zdrceně hledět. ,,Našel jsem chlupy! Je z nich cítit krev," zamumlal skoro neslyšně. Ostatní se na to přišli podívat.

,,No jo, ale kromě chlupů tu nic není. Ani stopa. To je divný, ne? Když je venku 80 fahrenheitů a deště s větrem jsou pasé," přimhouřil Cestovatel oka. Z těla Svědibřízky se našla jen oháňka, hrůza. Ani příliš krve se na místě nenašlo, stopy také ne. Co byl tenhle kojot zač? Kouzelník?

,,To je strašně divný. Všechno." Spánek se zdál trochu vykolejený, možná až zděšený. On se ale většinu času tvářil tak trochu vyplašeně, takže těžko říct, jak to opravdu cítí.

,,Jo. Jak takhle něco najdem?" otočil se s dotazem Hora na Cestovatele. Ten musel chvíli přemýšlet. Jak chytí fantoma? Žádný stroj na lovení duchů nemají. A pokud je to živoucí jedinec, tak je to Kaprfíld, a toho jen tak chytit nepůjde.

,,Budeme muset vypátrat čerstvé stopy. Musíme projít celé území a zkontrolovat, jestli někde není čerstvý pach." Rozhodl, ale Hora ani Spánek se na to moc netvářili.

,,Teď? Teď celé území neprojdeme," poznamenal tiše a nesměle Spánek. Cestovatel chtěl velmi rychle říct, že to zvládnout budou muset, ale když Spánka viděl jak se tváří, tak bylo rázem těžké mu nějak odporovat. Celé to fakt neprojdou, vždyť to jsou desítky až stovky čtverečních kilometrů.

,,No, neprojdeme. Zkontrolujme to aspoň celé tady, a Telka se zbytkem zítra checknou jinou část území," pravil Cestovatel definitivně, a to už se Hoře se Spánkem zamlouvalo mnohem víc. Na to se tedy vydali prozkoumat ještě zbytek skal. Všude samé šutre, takže se tam hodilo docela blbě, ale dalo se.

,,Dejte pozor, ať si něco neuděláte," ozval se Spánek. Ten se vždy zajímal o zdraví a spokojenost ostatních. Byl bezkonfliktní a starostlivý, v jejich partě vcelku nepostradatelný, protože nikdo jiný neměl žádné základy léčitelství. On ano, ačkoli byl stále v přípravce na válečníka. Kdo ví proč.

Mučedníci s maximální opatrností prohledali zbytek skalstva, ale nic nenašli. Ani žádný náznak, že by se tu v posledních dnech kojot zdržoval. Tím bylo asi definitivní, že nikde v blízkém okolí nebyl, a nadále tu jen ztráceli čas. Kromě těch pár trsů chlupů totiž nenašli už vůbec nic. ,,Nic tu není, tak se vraťme," uznal Cestovatel za vhodné.

,,Hele!" ozval se však Spánek, a ostatní si už mysleli, že narazil na nějakou stopu. Omyl byl však pravdou – Spánek běžel k nějaké rostlině vyčnívající zpod jednoho z šutrů. ,,To je svlačec! Ten se bude Doktorce Plyšákové hodit." Výborně. Takže z vyšetřování se stalo hledání léčiva, to si Cestovatel povzdechl. Spánkovi to ale zjevně udělalo radost jak malému děcku, takže to nijak nekomentoval.

,,Heh, já myslel, žes našel stopu! Chceš s tím nějak pomoct?" ptal se Zkrocená Hora Spánka, který se snažil posbírat co nejvíc svlačce do tlamy.

,,Můžeš," zamumlal skrze plnou tlamu. Cestovatele napadlo, jestli vůbec bere tohle vyšetřování nějak seriozně, nebo jestli ho to vůbec baví. Přeci jen, né každý musel s tím nápadem souhlasit, a zrovna u Spánka by se vsadil, že by ani nesouhlas nijak nevyjádřil. Bude se ho na to muset někdy zeptat, až si vzpomene. Teď se přidal k natrhání svlačce a zavelel k odchodu zpět do tábora.