Přímořskej klan: Stůj při mně

15: rvačka snů

Úterý, čas klubu rváčů. Učedníci odcházeli k vaně na planinách společně, aby se zamezilo tomu, že se jim něco stane. Spánek se k nim opravdu nakonec přidal, ač měl na týden omluvenku z výcviku. To byla pro něj výhra, protože se nemusel stresovat, a mohl pomáhat dobrovolně Doktorce Plyšákové. A nikdo ho za to nebude jebat. Snad.

,,Ty už seš zdravej?" ptala se ho Nehoda cestou k vaně. Byla překvapená, že se během dvaceti čtyř hodin postavil na nohy, ale očividně mu toho zas tolik nebylo.

,,No, nejspíš? Plyšáková říkala, že když nezvracím a nemám výpadky obrazu, tak můžu klidně jít. Jen bych teď neměl pár dní cvičit," odpověděl jí. Původně přemýšlel, že si dnes ještě odpočine, ale nemůže nechat kamarády ve štychu. Můžou ho potřebovat, když se zas zmlátěj do němoty.

,,Tak to asi v pátek na klub nepřijdeš, ne? Budeš na řadě," vložil se do toho Cestovatel, který konverzaci odposlouchával. Na to poslouchání cizích rozhovorů si jeden rychle zvykne jako na nehezký zlozvyk.

Spánek přelétl Cestovatele pohledem a pak se na chvíli odmlčel. Přemýšlel. ,,Já bych přijít chtěl, ale uvidím." Byl z té čočky od Dítěte Kukuřice ještě více traumatizován z boje, než předtím. Jako vždy ho ale nenapadlo nic lepšího, než se přinutit tenhle strach překonat. Netušil, že tímhle nucením si může akorát ještě víc ublížit. Myslel si, že je to pro něj to nejlepší. To říkala přeci máma. A neříká se, že matky mají vždycky pravdu, i když jí nemají?

,,Kdybys chtěl s něčím pomoct, tak jsem ti k dispozici, jak už jsem říkal," připomněl se Cestovatel. Neviděl smysl, aby ses v tom Spánek plácal sám, když mu může pomoct.

,,Já ti taky ráda pomůžu!" Přidala se Nehoda. Ta v tom zas viděla příležitost, jak se se Spánkem více sblížit, ovšem. Navíc považovala své schopnosti za srovnatelné s těmi Cestovatelovými, takže nechápala, proč by se do toho on musel srát, když je tu přeci ona!

,,Heh, díky," odbyl je Spánek. Jo, možná si fakt nechá pomoct, ale určitě ne od Nehody. Byl z ní trochu vyděšený, a nemínil s ní zbytečně trávit nějaké chvíle o samotě. Stačilo, že teď s ní má hlídku, ale naštěstí tam byl i Woody. Zrovna zítra je jedna čeká – včera byla kvůli jeho scéně zrušena.

Netrvalo dlouho, a učni se ocitli na místě. Měsíc byl menší než poloviční, a aktuálně couval. Počasí bylo příjemné, 78 fahrenheitů. Za poslední měsíc asi nejlepší teplota, ale zase vlhkost nebyla žádný zázrak. No, jedinec zde žijící si na to velmi rychle zvykne tak, že už se nad tím ani nepozastavuje. ,,Tak, jsme tady, přátelé," zvolal Telka a vzal z vany onen šutr, který připomínal pazourek. Minule si ho tam odložil, aby se neztratil. ,,Dnes je, jako nejstarší z nás, na řadě náš drahý Cestovatel," dodal s bodavou ironií. Ach, měl to Cestovatel vůbec nějak komentovat?

,,Sedněme si do kruhu, ať to můžem roztočit!" Nehoda všechny popohnala k aktivitě. No, Spánek si do kruhu nesedl, protože dnes nechtěl být do výběru zařazen. A nikdo se ani neptal, proč to, protože to všem bylo jasné. Občas nejsou hloupí, ne ne. Všichni ostatní se ale do kruhu stmelili. Tehdy položil Telka šutr mezi ně, a poukázal na něj gestem packy.

,,Prosím. Do toho," pobídl Cestovatele s pohledem na něj upřeným. Ten ho sledoval dost nezaujatě. Měl trochu pochybností o funkčnosti šutru, ale nedalo se svítit. S lahví by se točilo asi lépe, ale ta zrovna po ruce nebyla. Roztočil tedy tenhle kus nerostu, a napjatě očekával, na kom to spočine. Kámen se ale netočil nijak dlouho, a spočinul na něm samotném.

,,Hm," zamrmlal pochybně. Ve filmu by se klidně porvat sám se sebou mohl, ale takovéhle divadlo zde předvádět nehodlá, takže roztočil šutr znovu. Tentokrát se točil tak o vteřinu déle, a nespočinul na nikom jiném, než na Telkovi. Ano! Ano!! Cestovatel byl přesvědčen, že manifestací si k sobě tenhle výsledek přitáhnul! Tak moc si to přál, až mu to osud splnil! Přehnanou radost se ale snažil skrýt.