Přímořskej klan: Stůj při mně

40: rozladěná Televize

Další středa nastoupila bez zbytečných okolků. 86 stupňů fahreinheita, slunečno. Teď poslední dny po večerech pršelo, ale přes den bylo víceméně horko. Vzduch byl pročištěný. Od znovuobnovení rány Telky uběhlo už dvanáct dní, a bolest pominula. Tedy ta obnovená bolest, kterou mu způsobil Hora. Ta původní tam pořád byla, protože Telka nechodil za Plyšákovou, a neléčil se žádnými bylinkami. Měl by brát něco na bolest, ale to je pro sračičky, že jo. On je odolnej chlapec, a zvládne se vyléčit sám! Kdyby mu však došlo, že s pomocí léků by se uzdravil rychleji, možná by svůj stupidní postoj přehodnotil. Dokonce i Cestovatel na to velmi rychle přišel!

Nejvíc teď Telku sralo, že netrénoval. Dítě Kukuřice s ním normálně trénoval i přes bolest – takový ty věci, který trénovat mohl –, ale Americký Sen s ním nechodil vůbec. Jako učitele ho ale nemá moc dlouho, takže se rozhodl za ním dnes zajít a přemluvit ho k nějaké aktivitě. Jak víme, Telkovým životním smyslem je s někým neustále soutěžit, a to ani vedle sebe nemusel mít Cestovatele. Vlastně se docela divil, že Cestovatel nebyl teď ještě mnohem vzteklejší, protože na jeho místě už by se nejspíš zabil. Bez funkčních nohou by byl na odpis, a takový život by pro něj nic neznamenal. Radši smrt, opravdu.

Cestovatel ho sice sral neskutečně, ale cítil, že zadostiučinění tentokrát přišlo samo. Chtěl se mu pomstít, ale zkrátka a jednoduše už nemusel, protože karma si ho podala. Tak tomu aspoň věřil. Na jednu stranu blbý, že se mu nemohl pomstít on sám, ale na druhou stranu jak se znal, tak by z těch jeho plánů stejně nic nebylo. Nějak mu chyběl drive ty svoje vedlejší plány realizovat. Vytáčet do běla ho tedy hodlal už jen z přirozenosti, prostě miloval, když nahodil ten svůj typický  nasraný pohled.

Telkovi se povedlo Amerického Sna odchytit ráno před tím, než se vydal na hlídku s Uličkou Hanby. No jo, tito dva jedinci jsou teď bez učňů, tak to se tedy mají. ,,Zdravím," pozdravil Telka. Americký Sen byl takřka na odchodu, ale když viděl svého nového učně, věděl, že bude nejspíš nějaký problémek. Od velitele dostal report, co je toto za učně, a tak byl na něj tak nějak připravený. Koneckonců, předtím ho měl na starost Dítě Kukuřice, že? Bylo jasné, že týpek nebude nejspíš žádné ořezávátko.

,,Pěkný den," pozdravil Americký Sen bez větších emocí. ,,Co se děje?" rozhodl se třeba tento tvrdohlavý učedník, že začne chodit na zdravotní prohlídky? Ano, i o tom Sen věděl.

,,Už je mi mnohem lépe, a tak jsem si říkal, kdy začneme konečně trénovat," ptal se ho Telka. Aha, jistě, jak jinak.

,,No, já jsem slyšel, že se neléčíš, takže ti úplně nevěřím zlepšení tvého stavu," mrskl Sen fousky. ,,Plyšáková říkala, že jsi za ní od tvého zranění byl tak dvakrát, a to z úplného začátku. To mi tedy vysvětli," ptal se. Né, že by ho chtěl za to sprdnout, spíš chtěl vědět, kde má týpek práh bolesti. Muselo to bolet fakt dost – zlomeniny prostě bolí, a zrovna tahle je na takovém citlivém místě! –, takže pro Sna bylo trochu nepředstavitelné, že si vzal léků na bolest v takovém minimu. Jo, to bylo ještě v čase stmelováku, to si k Plyšákové Telka fakt došel, ale jelikož se potom cítil mega dizzy, přestal s tím.

,,Potřeboval jsem se soustředit na trénink s Dítětem Kukuřice, a ty bylinky mě tak akorát uspávaly, takže proto jsem je vysadil," přiznal zcela narovinu a švihl přitom ocasem. Ano, takto to opravdu bylo.

Sen si povzdechl. ,,A to je právě ono – měl ses léčit, a né běhat na trénink s Dítětem. Jeho tréninkové metody byly absolutně nepřípustné!" Kdo kdy viděl, aby učitel trénoval se zraněným mučedníkem? To je jako kdyby Ulička Hanby vytáhla chtě nechtě ven Cestovatele, a chtěla po něm nějaké výkony! Je to prasárna, a Sen nechápal, že se na to nepřišlo, nebo neřešilo!