22: neděle od slova nedělat

25 4 0
                                    

Probuzení ze sobotní noci bylo šokující. Spánek se probudil a nevěděl, kde je nebo kdo je. Vyhrkl, jako by lapal po dechu. Nebo jako by ho vzbudila ta blbá píseň od Asia. Jak se rozkoukal, došlo mu, že je v mučednickém doupěti. Ale kde se tu vzal? Nebyl naposledy na vrakovišti? Eheh. A proč nebyl na svém pelechu? Ležel na random uprostřed doupěte. No, až ho dnes chytnou záda, tak ví, proč. Však si tolik šanty nevzal, ne? Ne?? Taková mučednická párty už dlouho nebyla, to teda ne.

,,Ránko," ozval se Woody a něco dělal u kusu rozbitého zrcadla, které leží už odjakživa opřené o skálu doupěte. To aby se měli mučedníci do čeho dívat. Jako správní týnejdžři přeci zrcadlo mít musí, ne? ,,Co si pamatuješ?" Podíval se po něm zrzavý učedník s úšklebkem na tváři. Nikdo jiný v doupěti nebyl. To proto, že dle teploty vzduchu bylo už minimálně deset hodin dopoledne.

Spánkovi trvalo, než se ke slovu dostal. ,,Eh, ani nevím. Asia. Zpívala se Asia. A taky mě balil Cestovatel s Nehodou," jo, to si pamatoval. Ale víc už nic moc. A bůhví, jestli i to se mu jen nezdálo. Zpětně mu to tak připadalo.

Woody se zasmál. ,,A tak to si nepamatuju, ale nejspíš to bude pravda," mňoukl. Spánek zaostřil na postavu svého vrstevníka, aby identifikoval, co to tam dělá. Jeho vrstevník měl na hlavě nějaký věnec. Věnec z pouštní trávy a nějakých kabelů. Asi kabelů z auta.

,,Co děláš?" ptal se Spánek a pomalu a s těžkostí se posadil. Ta záda opravdu trochu bolela.

,,Já jsem zaspal na trénink hele. Marná Lásky Snaha mě zabije, ale mám pro ní neodolatelnou výmluvu," odpověděl Woody a konečně od zrcadla poodešel blíž ke Spánkovi, aby se mu ve věnci ukázal. ,,Celou noc jsem vyráběl tenhle věnec, abych se jí zalíbil." Na tuhle výhovorku byl nejspíš hodně pyšný, protože se i po vyřčení náležitě vyprsil. ,,Sice nevím, kdo to včera spletl dohromady, ale dotyčný mi ušetřil práci s výmluvou," uchechtl se. Spánek se na něj díval trochu zmateně. Nebyl si jist, jestli taková výmluva na matku Hory zabere, ale budiž.

 Nebyl si jist, jestli taková výmluva na matku Hory zabere, ale budiž

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Hezké, moc hezké. Sluší," vztyčil palec hore, ale o pravdivosti svých slov nebyl tak docela přesvědčený. Rozhodně věnec z kabelů vypadal vtipně. ,,Jak jsme se dostali zpátky do tábora si asi taky nepamatuješ?" A kdy? Kdy?? Však pařili až do rána.

,,Pěšky? Autem určitě ne, haha!" zasmál se Wooďas opětovně. ,,Nevím hele, ale vím, že někteří pak nešli už ani spát. Cestovatel, Telka a nejspíš ani Nehoda." No jistě, nač taky chodit spát, když musí brzo vstávat na trénink, že? Budíky tu nikdy nikdo neměl, takže nebylo možné se budit na přesný čas. Museli jste mít budík v hlavě, a ten by mohl selhat, pokud jdete spát v pět ráno a vstávat musíte o hodinu a půl později.

Spánek zakroutil hlavou. ,,Já si to vůbec nepamatuju," zamrmlal. Bylo to děsivé, ale pokud se nestalo něco vyloženě špatného, tak asi dobrý, ne? Pokud třeba někoho nezabili. Ale to by snad nezapomněl! Nejspíš si na korbě pick-upu dal ještě šantu s Cestovatelem a Nehodou, jinak by si toho pamatoval více.

Přímořskej klan: Stůj při mněKde žijí příběhy. Začni objevovat