Přímořskej klan: Stůj při mně

19: drama queen

Pátek, pátý den nového měsíce července. Půlnoc, kdy teplota klesla k 62,5 stupňům fahrenheita. Během posledního měsíce byla v tuto hodinu teplota i nižší, ale dnes to taky nebyl žádný zázrak. Aspoň se bude příjemně rvát, protože je čas na klubík! Na řadě je Spánek, jako druhý nejstarší z mučedníků. A ač mu bylo snad všemi přítomnými doporučeno, ať si dá chill, on se rozhodl se na just zúčastnit. Chtěl se fakt snažit, a přesvědčit sám sebe, že tu maturu dá. Zároveň si uvědomoval, že ho pondělní vylágoš trochu víc traumatizoval, ale věřil, že to na něm nezanechá moc následků. Věřil, že to rozchodí, jak mu jeho máti říkala. Je přece simulant!

Jediný, kdo se rozhodl dnes losování zdržet, byl Telka. Prý mu stačí, že musí se zlomenou držkou chodit na tréninky s Dítětem Kukuřice. Podle něj ho bral jen na nějakou teorii a hlídku, ale kdo ví, co s ním doopravdy dělal. Známe jeho praktiky, že? A Cestovatel se o Dítěti Kukuřice náhodou ve středu dozvěděl další zajímavou věc. Sdělila mu jí Hnijící Podlaha, a jemu se při vzpomínce na její slova otevírala kudla v kapse. Ten týpek musí z klanu vysmahnout.

,,Vážně se ti do toho chce?" ptala se Spánka Nehoda. A ptala se ho na to už asi zase po sté, nebo dokonce dvousté.

,,Zkusím to," povzdechl si Spánek. Vadilo mu totiž, že před partou vypadal jako největší sračka roku, a chtěl dokázat nejen jim, ale i sobě, že to tak není. Sice nebyl vůbec přesvědčený o tom, že to tak není, ale nevadí. Když si vylosuje Horu, tak to třeba zvládne. Třeba to nebude faux pas.

,,Tak teda do toho," pobídl ho Woody, a podal mu pazourek. Všichni už u vany seděli v kroužku, a čekali jen, na koho šipka ukáže. Třeba zrovna Woody by ocenil, kdyby to dnes padlo na něj. Spánek se na šutr nějakou tu chvíli díval, a když se pořádně nadechl, roztočil ho. Už teď byl v hrozné křeči jen z toho, jaký výsledek padne.

Kámen se točil zas jen malou chvíli, a spočinul na šedivém učedníkovi. Spánek si neslyšně povzdechl. No, opravdu si nechtěl dávat duel s Cestovatelem. Nejen, že trošinku pochyboval, že ho nezmlátí do němoty, ale hlavně jeho schopnosti nebyly absolutně srovnatelné. Neměl žádnou šanci se proti týpkovi nějak ubránit. Kdyby se s podobným jedincem setkal někde ve válce, zazvonil by mu umíráček. Tak hlavně, aby mu nezazvonil teď.

,,Je to ok?" ptal se ho Cestovatel. Pochopil by, kdyby se s ním Spánek fajtit nechtěl, neboť vypadal, že se mu ta úterní scéna nelíbila ani v nejmenší. Vlastně s ním ani od té doby nemluvil.

Spánek ale pokývl. ,,Je to ok." Pro něj byl skoro každý neúměrný soupeř, takže to bylo vesměs jedno, jestli ho zmlátí tady Cestovatel, nebo Nehoda, nebo Dítě Kukuřice. Ehm.

,,Varuju tě, kámo! Ať se neopakuje to úterý!" štěkla Nehoda po Cestovateli a pohrozila mu prstem. Cestovatel protočil oči vsloup. Chápal jejich obavy, ale nemuseli z něj hned všichni dělat Herodese, ne? Umí se ovládat. Snad.

,,Žádný úterý už se nezopakuje, neměj péči," sdělil jí a pak jí gestem požádal, ať se vypakuje s Woodym a Horou pryč. Odešel trochu do prostoru, a počkal, až ho bude Spánek následovat. Ten byl sice v křeči, ale následoval ho. Neměl žádný plán o tom, co tu bude předvádět. Prostě to nechá plynout?

Cestovatel chvíli počkal, až se jeho protivník zmátoří. ,,Musíš se uvolnit. Vidim, v jaký seš křeči, vidím to až sem," střihl uchem. ,,A dýchej. Bez toho to nepůjde. Je to jen hra." No, tohle bude tedy ještě náročné. Fajtit se s někým, kdo má až nesmyslným strachem ovlivněné reakce, to je prostě radost.

Spánek zkusil použít radu z prvního klubu s Telkou a Nehodou v akci – zkusil v sobě najít vztek. Měl vztek sám na sebe a svojí neschopnost. To byl jeho největší životní boj, ten vnitřní. Zkusil se trochu uvolnit, a ač si myslel, že tak učinil, žádný rozdíl to moc nebyl. Nestál od Cestovatele daleko, ale cenil, že mu dával prostor k tomu, aby zaútočil první. Pak se pořádně nadechl a vystartoval. Snažil se co nejrychleji a nejsilněji drápnout Cestovatele směr jeho levé rameno, které měl raněné ještě z úterní fajtky.

A zadařilo se! Cestovatel sykl, protože tohle místečko měl ještě citlivé. Považoval to za podpásovku, pff! A ač to tak trochu nečekal, byl odhodlaný ukázat Spánkovi, o čem klub vlastně je. O kontaktním boxu, nikoli o praxi z hodin školní docházky. Ohnal se po něm a zakousl se mu do zad. Spánek začal syčet a snažil se do protivníka kousnout, ale to se mu nedařilo. Cestovatel ho velmi rychle poslal k zemi, tak, jak to má zkrátka být.

Spánek se na zemi kroutil jako žížala, a snažil se vší silou ze sevření dostal, ale tím se akorát vyčerpával. Máchal kolem sebe drápama, což zapříčinilo, že sem tam sekl Cestovatele do ksichtu. Ten si totiž nedával takový pozor, jako třeba u Telky, který věděl, co dělá. Jedinec, který ale neví, co dělá, je nebezpečný snad dvakrát tolik. Uštědřil mu pár facek s drápama, kterými ho chtěl možná i trochu uklidnit. Výsledkem byla tržná rána na čele Spánka, která spustila trochu krve směr oči. Zase. Zase Cestovatel někomu zkazil výhled.

,,Uklidni se! Takhle se akorát vyčerpáš!" Cestovatel měl dojem, že dobře míněná rada trochu Spánka uklidní, ale nikoli. Ten, jak teď přes krev neviděl, panikařil snad ještě víc. Jen už neměl absolutně žádnou sílu, aby se z Cestovatelova sevření dostal. Cítil se naprosto bezmocný, a naprosto neschopný. To byl super nápad, jít na klub, že?

,,Nech mě!" Definitivně se rozbrečel. Chtěl utéct z reality, chtěl se vypařit, protože si udělal snad ještě větší trapas, než u Dítěte Kukuřice, ale nemohl. Teď jeho neschopnost viděli totiž všichni kamarádi. Neměl jak utéct, a chtěl, aby mu to Cestovatel umožnil. Ten ho ovšem pustil. Takový fajt v něm stejně žádný adrenalin nevzbuzoval, maximálně strach o to, aby týpkovi něco neudělal. Byl trochu vykolejený z té hysterie, kterou Spánek předvedl, ale vlastně asi nečekal nic jiného. Vzhledem k tomu, co se v pondělí stalo. 

Spánek se z posledních sil velmi rychle zvedl a schoval svůj pohled k zemi. Měl na jazyku nějaká slova, ale nevěděl která, tak odešel prostě jen beze slov. Utekl, tak jak chtěl, když ještě před vteřinou ležel na zemi. A mířil výš na planinu. ,,Počkej!" zavolal po něm Cestovatel. Nikdo nesmí chodit nikam sám!

,,Varovala jsem tě!!" zařvala Nehoda na Cestovatele, a ten se po ní podíval dosti nechápavě. Tentokrát v tom byl nevinně, ne?

Telka do sestry šťouchl. ,,Hele, nic mu neni. Cestovatel mu nic neudělal, viděl jsem to." Nu, vida, Telka ho po sto letech trochu obhajuje. Ale před kým? Před Nehodou? Však ta nemá ani právo dělat nějaký soudy. ,,Spánek je jen drama queen!" zasmál se ještě rezavobílý učedník.

To do něj zas šťouchla Nehoda. ,,Každej to prožívá jinak!" řekla bratrovi a propálila ho pohledem. Ten se jen šklebil. ,,Půjdu za ním!" rozhodla se náhle, a už chtěla vypálit za svým zmláceným vrstevníkem. V tom jí zastavil Cestovatel.

,,Ne. Vy se vraťte normálně do tábora, já to vyřídím," řka skálopevně. Stejně na tom Spánkovo zhroucení měl nyní největší podíl, takže bylo třeba svinčík co způsobil uklidit. Zase. Navíc bude lepší, kdyby kojot zakousl jeho, a né ještě Nehodu. Ta s ním teď trochu telepaticky bojovala. Přemlouvala ho pohledem, ale Cestovatel jí to nemínil dovolit.

Až po chvíli polevila. ,,No, fajn." A odkráčela k bratrovi. Ten obdařil Cestovatele úšklebkem. Jasně, zase se vysmívá cizímu neštěstí, jak je pro něj naprosto typické. Nestačilo mu vlastní neštěstí? Jeho nová imidž mu zatím prospívá. Třeba včera se zúčastnil s Cestovatelem a Horou hlídky, a skoro nepromluvil. Když neotevírá hubu a neplodí z ní ty svoje kecy, dá se to s ním docela přežít. Naštěstí ale s Cestovatelem souhlasil, že se od příštího týdně vrátí k původnímu rozvržení hlídek. Sláva.

Teď se Cestovatel vydal za Spánkem. Už ho ztratil z dohledu, ale stopu neztratil. I tak si mínil pospíšit. Stát se může cokoli, a to i v pouhých vteřinách. A on by si nikdy neodpustil, kdyby se mu teď něco stalo. Tohle bude nejspíš ještě dlouhá noc...

----

Spánek = já v autoškole xd