Přímořskej klan: Stůj při mně

35: následky

Velitel se do léčitelského doupěte dostal v sobotu po obědě. Měl s sebou i Uličku Hanby, která mu poreferovala o tom, co se stalo. Ale sama jen tlumočila něco, co jí řekla Nehoda. Spánek doposud nebyl schopen nějaké svědectví podat. Když se včera vrátili do tábora, Plyšáková se rozhodla, že Cestovateli zlomenou nohu srovná okamžitě. Aby prý měla větší šanci se pak zregenerovat a srůst. Ulička Hanby i Spánek pomáhal, ale bylo to hotové martýrium. To je ta absence anestetik, o kterých mluvila Plyšáková začátkem týdne. Bylo více než jasné, že Cestovatel byl počas zákroku ve velkých bolestech, ale nedalo se nic dělat. Ulička ho držela, Plyšáková rovnala nohu, a Spánek podával, co bylo potřeba. Držel baterku, převážně. Zkrátka horor. Spánek navíc naspal tak hodinu, protože Cestovatel nemohl usnout. Bolest mu to nechtěla dovolit, no, totální vyčerpání se ho pak těsně nad svítáním zmocnilo.

,,Takže co? Jak je na tom?" ptal se Hořící Keř-Měsíc Plyšákové v ordinaci. U ní teď seděl i Spánek, který konverzaci vnímal jen napůl. Pořád jen měl flashbacky z noci předešlé.

,,No, takhle," začala Plyšáková s povzdechem. ,,Má dost ošklivou otevřenou zlomeninu na levé noze, kterou jsem teda už večer napravila. To jste asi mohli slyšet, ehm," odkašlala si. Ano, to nejspíše slyšel celý tábor. ,,Dále má dislokaci kyčelního kloubu na noze pravé. To opravím, až mu bude lépe, to tolik nespěchá. Ztratil trochu víc krve, ale kdyby to bylo hodně vážné, tak už by byl kaput. Teď konečně usnul, až se vzbudí – jestli –, tak budu moudřejší."

Hořící Keř-Měsíc si promnul oční důlky. To je velmi oblíbené gesto zdejších koček. ,,Pokud to teda chápu, tak z něj bude ležák, když přežije?"

,,To není tak jednoznačné! Jestli mu ta zlomenina sroste, tak třeba bude i chodit. Když ne, tak budeme mít nového trojnohého reprezentanta klanu!" Plyšáková zase mluvila ve verzálkách. Nebo skrývala pod trochou vtipu svojí bezradnost.

Velitel si povzdechl. ,,Ach bože, a to vše, protože si ti fakani chtěli udělat procházku za hranice? Já se poseru! S tímhle učedníkem jsem měl plány, a on si zláme nohy!"

,,Umh, myslím, že kdyby měl na výběr, tak se rozhodne na ten výlet nikdy nevydat," poznamenala Plyšáková, a nyní si povzdechla i Ulička Hanby. Byla z toho opravdu hodně zdrcená.

,,Co už. Od tebe budu chtít později slyšet svědectví," ukázal velitel na Spánka, a ten se probral z tranzu, v kterém doposud byl. Nic na to ale neřekl. ,,Doktorko, informujte mě, kdyby se cokoli změnilo." S těmito slovy byl na odchodu. Plyšáková mu to odkývala, ale ještě ho zastavila.

,,Ještě něco," mňoukla, a velitel se na ní otočil. ,,Na místě se našly ostatky. Kočičí, ovšem. Možná patří té pohřešované," mňoukla a nemohla si vzpomenout na jméno. Ano, Ochlupená Záď, na tuhle skutečnost Spánek třeba úplně zapomněl. V době, kdy Ulička ty ostatky objevila, on už příliš nevnímal.

,,Ochlupená Záď?" ptal se Hořící Keř-Měsíc. On by na existenci této učednice úplně zapomněl, nebýt její otravné matky, která za ním chodila snad týden co týden, aby vyžebrala nějaké informace o pátrání. Nikdo po ní samozřejmě už nepátral, a tak její návštěvy po nějakém tom měsíci začaly být velmi otravné. Svědibřízka byla velmi vytrvalá, no, teď už je s ní amen. Bohužel nedostane odpovědi na své otázky. Ale v Božskym klanu se stejně dozvěděla pravdu, tak co už. ,,Hm, Smilný Cestovatel tedy není první, kdo tam zahučel. Měl ale větší štěstí. Tak zařiďte, aby byl i posledním," to pronesl ke své zástupkyni, a byl definitivně na odchodu.

Ulička Hanby to odkývala, a pak ještě chvíli zůstala v ordinaci, ale nějak nemohla najít vhodná slova. ,,Dáte mi vědět, až se vzbudí?" zeptala se nakonec.