Přímořskej klan: Stůj při mně

17: důtka

Následující den, ve středu, byl Cestovatel natolik zdráv, aby mohl naklusat na trénink. Nemluvil od včera zatím s nikým z party, a aktuálně o to ani nestál. Plyšáková se včera vyslovila, že vše nahlásí jejich učitelům, takže se dnes mohl těšit na moc příjemné vysvětlování. Postaví se tomu však čelem, protože byl přeci zodpovědný, ne? Čekal na svojí učitelku, Uličku hanby, před doupětem válečníků časně z rána. Ta se neobjevila dřív, než ve smluvený čas.

,,Ránko, Cestovateli," pozdravila, když se objevila. Cestovatel jí pozdrav oplatil. ,,Mám blbou zprávu. Velitel chce od tebe slyšet, co měla znamenat ta tvoje šarvátka s Televizním Kanálem." Oznámila mu s přísným pohledem. Oof, to Cestovatel opravdu slyšet nechtěl. Ale mohl čekat něco jiného? Jen těžko by se to zametlo pod koberec. Teď jen, aby se utajil klub rváčů, to hlavně.

,,Chápu. Hned?" ptal se učitelky. Raději by to měl hned za sebou, ať nemusí předtím trénovat. To by se nedokázal plně soustředit.

,,Hned," povzdechla si Ulička Hanby. ,,Neříkala jsem ti, ať se zbytečně nezapleteš do konfliktu? Myslím, že na pochvalu můžeš zapomenout." Cestovatel si přál, aby na tohle myslel ještě před klubem. V momentě, kdy si vylosoval Telku, se mu ale totál zatmělo před očima, a myslet na následky bylo zbytečné. ,,Pojď," pobídla ho a zamířila k doupěti velitele. Cestovatel jí takřka bez zaváhání následoval. Psychický trest, který teď nejspíš dostane, mu bude dostatečnou karmou.

Ulička Hanby před doupětem velitele dvakrát mňoukla a pak vstoupila dovnitř. Cestovatel jí opětovně následoval. V téhle jeskyni už jednou byl, když mu dával velitel pochvalu poprvé. No, a tak je tu znovu, jen si jde pravděpodobně pro důtku. To chceš. ,,Hořící Keř-Měsíci," oslovila ho mramorovaná kočka.

Hořící Keř-Měsíc seděl u svého stolu a zrovna snídal. Těžko říct, co to měl před sebou, ale vonělo to hezky. ,,Hm? Jo, to jste vy. Tak prosím, mluv," dal okamžitě prostor Cestovateli. Neměl rád, když se mrhalo drahocenným časem, takže šel opravdu hned k věci. Dále se ale věnoval svému pokrmu. Cestovatel stál mlčky, protože se mu začal v krku tvořit knedlík, ale když ho i Ulička pobídla, aby hovořil, musel se donutit k aktivitě. Co mám jako říct?

,,Trochu jsme se s Televizním Kanálem chytli. Nic vážného," pronesl nervózně. Nic vážného myslel ve smyslu, že už si to vyříkali. Tedy aspoň oficiálně. Neoficiálně určitě bude nějaká dohra, s tím Cestovatel tak nějak počítal. Telka není typ, co by se za něco podobného nepomstil.

,,Aha. Ten učeň má prý zlomenou čelist," pravil nezaujatě velitel a dál se krmil mase ze svého stolu. ,,Myslím, že máš zkreslené představy o brutalitě svých činů. A to je sakra nebezpečné," podíval se Cestovateli do očí. ,,Nebo je to jinak?"

Cestovatel nevěděl, co na tohle odpovědět. Žádné představy o tomhle neměl, prostě se to semlelo? ,,To si nemyslím. Spíš jsem to přepískl, neměl jsem v úmyslu mu takhle uškodit," zamumlal. ,,My už jsme si to vyříkali."

,,No, a to je právě ono. Nemáš pud sebezáchovy. V pondělí jsem řešil jeden brutální útok na učně, dnes další. Myslíš, že mě to baví? Takové násilí tu nestrpím, a je mi jedno, jestli jste si to vyříkali, nebo ne. Máš důtku. " Hořící Keř-Měsíc to myslel zcela seriózně, ale Cestovateli jako by se snad srdce zastavilo! On a důtku?! Samozřejmě, že ho napadlo, že jí dostane, ale nedoufal v to. Věřil, že on, premiant, dostane nějakou výjimku, ale opak byl pravdou. A to ho dostalo do kolen. Obrazně, prozatím. ,,Ještě jednou přešlápneš, a budeš bez vyznamenání. Příští týden tě prozkouším z toho boje, a jestli tam bude jen náznak nějakého přehnaného násilí, máš po srandě. Jasný?" ptal se ho velitel. Cestovatel tam jen připosraně seděl.