Přináším vám další příběh z kroniky klanu Přímořského! Mezi klany se šíří velké nepokoje - kočky jsou terorizovány záhadným kojotem, který vraždí déle jak měsíc. Parta mučedníků z Přímořského klanu je rozhodnuta spojit své síly a přijít tomu na klou...
Spánek s Cestovatelem čekali na JIPce se zatajeným dechem. Od doby, kdy je přišla Ulička Hanby vyslechnout, si neřekli takřka ani slovo. Cestovatel skoro bez mrknutí sledoval tábor, a to i v době, kdy mu Spánek vyměňoval mech. Plyšáková po desinfekci nohy zaplula k sobě do ordinace, a k situaci se také příliš nevyjádřila. Spánka jen informovala, že zůstane vzhůru, až se vrátí válečníci s jejich vrstevníky zpět. Jestli.
Cestovatel myslel na to, jak chtěl být dokonalým premiantem třídy, a namísto toho byl jen zklamání. Byl zklamáním pro svojí učitelku, a nejspíš i pro své vrstevníky. Ač jim třeba tím nahlášením zachrání život, oni ho nejspíš budou považovat za zrádce. Mrzelo ho to, ale byla to pravděpodobně oběť za to, že měl na organizaci všech těch jejich nelegálních aktivit velký podíl. On by své vrstevníky nikdy ale na smrt nehnal, to cílem slibu opravdu nebylo. Cílem slibu pro něj neznamenalo uskutečnit sebevražedný atentát na kojota. To chtěl hlavně Telka, a ač měl Cestovatel mnohdy velkou chuť mu zakroutit krkem, ani jemu by nepřál smrt.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když pak po půlnoci, tedy v neděli, dvacátý devátý den měsíce července, se Spánkem v tichosti pozorovali tábor, v kterém se objevil Fosforeskující Chlup s třemi mučedníky, bylo Cestovateli jasné, že jeho obavy a modlitby přišly vniveč. Z výrazů, které vyčetl z tváří svých vrstevníků, mu bylo jasné, jak to dopadlo. A ponechalo ho to v prvotním šoku.
Spánek vyhrkl. „Doktorko Plyšáková!" Zavolal směr ordinace a vyskočil na nožky, aby svým vrstevníkům podal první pomoc. Zas a znovu ho čekala další nepříjemná situace, kterou bude muset ustát. Ale on to zvládne, teď už ano.
Nehoda se hned při svém příchodu do tábora sesunula k zemi, kde si zakryla packama hlavu, a brečela. Woody stál poblíž a svůj pohled upnul na přibíhajícího Spánka. Hora byl zas na pokraji svých fyzických i psychických sil, a očekával zhroucení. „Co–," chtěl se Spánek ptát, co se stalo, ale z výrazu na Woodyho tváři usoudil, že tato otázka není úplně ta nejvhodnější. Dalo se velmi snadno odvodit, co se stalo. Telka zde chyběl, takže bylo jasné, kde nejspíš skončil. „Jste zranění?" Ano, tato otázka zněla lépe.
„Ne. Tahle krev totiž není moje! Je bratrova, a měla by být na tvých tlapkách! A na Cestovatelových!" Obořila se na něj Nehoda hystericky. Moc krve na sobě neměla, přinejmenším né té vlastní. Kojot jí trochu ocákl, ale né tak, jako ráno Horu. To proto, že se do přímé blízkosti kojota s bratrem v tlamě dostala jen na chvíli.
Spánek před Nehodou ucouvl. „Cože?" vydal ze sebe nejistě, protože opravdu tato otázka byla ta jediná, která mu na mysl teď přišla. Proč by on měl mít na tlapkách jeho krev? Proč? A proč by jí měl mít Cestovatel? Tahle akce byla jejich rozhodnutí, ničí jiná! Ale bylo třeba brát v potaz, že Nehoda byla total v píči.
„Neptej se tak debilně! Kdybys tam byl, tak by to takhle dopadnout nemuselo! Ale ne, ty ses prostě rozhodl skákat jak Cestovatel píská! A kdyby se ten věčně s bratrem nehádal, a nesral ho, tak by Telka neměl důvod si něco furt dokazovat! Je to vaše vina!" řvala Nehoda dále. Spánek oněměl. Vážně na tom nějaký podíl měl? Nebo je teď jen Nehoda jednoduše v šoku, a neuvědomuje si vlastní vinu na celé situaci? Házet vinu na ostatních je vždycky méně bolestivé, než si jí přiznat, že ano?
