Přímořskej klan: Stůj při mně

20: nad planinou

I když si byl Spánek vědom faktu, že by se neměl po planinách promenádovat sám, sral na to. Připadal si jak ubulené děcko, a chtěl být někde v klidu a sám. Chtěl si zafňukat a zklidnit se, bez toho, aby tomu někdo přihlížel. Vylezl nahoru na pláně, přesněji na vyhlídkové místo. Byl odtud skvělý rozhled na zdejší přírodu, která byla dechberoucí. Spánka teď ale samozřejmě žádná vyhlídka nezajímala. Zajímaly ho jen jeho vnitřní pocity, které byly destruktivního charakteru. Dalo by se říct, že sám se sebou už ztratil trpělivost, a takhle se to projevilo.

Rozdýchával kopec, který vyklusal, a do toho vzlykal. Nechtěl být jako nějaký ufňukanec, ale už se to nedalo držet v sobě. Ostatní z něj budou mít leda tak dobrý den! Slyšel slova Telky. Drama queen. Ano, přesně tak si připadal, a nebyl za to vůbec rád. Měl pro sebe jen tak minutu dvě, než za sebou zaslechl kroky. Lekl se, že je to Nehoda, ale byl to ten druhej pitomec. Ten pitomec, jehož existence Spánka také vnitřně ničila, ale v lepším slova smyslu. ,,Nech mě být, prosím," mňoukl jeho směrem a odvrátil hlavu.

Cestovatel se zastavil pár metrů od něj. ,,To nejde. Nemůžu tě tu nechat samotného," namítl. No jo, ten kojot. Spánek občas ale stejně přemýšlel, že by nebylo od věci, kdyby ho zakousl. Už by nemusel žít sám se sebou, a všichni by byli happy. Ne?

,,Ale já chci být sám! Nemusíš mě takhle vidět!" štěkl Spánek. No, s Cestovatelem to nehlo.

,,No, už jsem tě tak viděl," odkašlal si. Dole už ho bulet viděl, tak o co go? A je mu to stejně šumák, na slzy má přeci právo každý. ,,Víš, že kdybys dnešní klub odmítl, tak by sis nějaký to trápení ušetřil?" ptal se ho, spíš řečnicky.

,,Jo, ale já blbec do toho stejně šel, abych si něco dokázal. A dokázal jsem maximálně to, jakej jsem lůzr. Teď ze mě budou mít všichni dobrý den," fňukl Spánek jako odpověď. Ne, neměl na klub chodit. To už teď bylo ale úplně jedno.

,,Kdo? My tě máme přeci všichni rádi. Telku neřeš," zakroutil Cestovatel hlavou. Telka je debil, to ví přeci každý, ne? ,,Já bych ti chtěl pomoct, víš? Ale nevím, jestli si necháš pomoct. Nějakou chvíli už tě sleduju, a nepřipadáš mi šťastnej nebo spokojenej. Klidně mě zastav, pokud se mýlím, ale nemyslím si, že tě vůbec baví studovat na válečnictví, hm?" Že je Spánek nespokojený na oboru válečnictví je jasné asi každému.

Spánek si povzdechl a trochu zklidnil svůj hlas. Už aspoň nevzlykal, takže se mu bude mluvit lépe. ,,Ne, nebaví mě to. Nejsem při těchto aktivitách šťastný, opravdu ne," dal mu za pravdu. ,,Ale připadá mi zbytečný teď měnit obor, když už jsem v půlce výcviku. Máma to říká, to jsi asi slyšel. A i Nehoda."

Cestovatel nechápal. Eh? ,,A to jsou veškeré důvody, aby ses tak mučil? Oni ti do toho nemají co kecat, ty jsi strůjcem svých myšlenek, a jen ty můžeš o svém životě rozhodovat. Tvoje máma nad tebou nemá absolutně žádnou moc. Ty to 'ne' umíš říkat moc hezky, tak jí to ukaž," řekl mu svůj názor. ,,A Nehoda? Ta má nějakou svojí představu o tom, že budeme mít společné promoce, ale to se stejně nestane. Je mi deset měsíců, a Hoře sedm, takže to prostě nevychází, ani kdyby se přetrhla. Tu ignoruj." Věřil, že on se stane válečníkem jako první, a až po něm ti ostatní. Nemělo smysl se držet na oboru, který Spánka sere jen proto, že Nehoda chce společné promoce. Je to nereálné tak i tak. 

Spánek věnoval Cestovateli svou pozornost. ,,Asi máš pravdu. Ale je fakt těžký to rozhodnutí konečně udělat. A ještě těžší je říkat 'ne'." Přišel asi stopadesátý povzdech. ,,Navíc bych se rád naučil se aspoň před nebezpečím bránit, víš?" zabědoval. Pokud se nenaučí aspoň nějaké základy, bude z něj brzy mrtvola.

Cestovatel přišel ke svému vrstevníkovi blíž. ,,Já ti s tím přeci rád pomůžu, to už jsem ti říkal. S Horou jsem už domluvený, tak si příští týden na hlídkách uděláme nějakou teorii s praxí, hm?" ptal se. Spánek mlčel, ale pak se pousmál a kývl. ,,Ale pod podmínkou, že do půlky měsíce podáš přihlášku k Plyšákový." Tak. Možná ho takto donutí k tomu udělat správnou věc.