Přímořskej klan: Stůj při mně

31: první pacient

Úterý dopoledne, 78 fahrenheitů. Zlehka pršelo. Déšť se nad rudou planinou držel už od večera, kdy se rozpršelo asi přesně v momentě, kdy se Cestovatel se Spánkem vracel od vany. Trochu zmokli, ale byla to sranda. Prohánět se v dešti a tak. Sranda pak přestala v momentě, kdy Spánek mokrou srst musel vysvětlit Plyšákové. Měl se přeci loučit v mučednickém doupěti s vrstevníky, ne? Naštěstí stačilo říct, že takhle zmokl v táboře při nějaké finálním loučení. To je loučení, jak kdyby odjížděl na kolej, tyjo!

Spánek teď seděl s Plyšákovou v ordinaci. Ukazovala mu nějaké čerstvé bylinky, které měla zrovna u sebe, a vysvětlovala, k čemu jsou. Jeho první noc v novém peleši byla fajn, protože byl dobře naladěn. Těch nůžek se před ulehnutí opravdu zbavil. Hodil je někam mezi kamení na druhé straně doupěte, a pak konečně mohl v klidu zaspat. ,,Takže tohle je proti viróze?" ptal se na jednu konkretní bylinu, dobromysl.

,,Ano, ano! A tady pelyněk – ten se používá na problémy se zažíváním, stejně jako i voňatka, jenom pelyněk je na vážnější problémy. Třeba po operaci! Po operacích se používá taky tymián, ten pomůže proti infekcím," vyprávěla Plyšáková. Jo, něco si Spánek už pamatoval z nějakých minulých dobrovolných hodin, co tu strávil, ale moc rád si to zopakuje.

,,A s jakou operací se tak nejčastěji můžu setkat?" zajímalo ho. No, tady se asi moc operovat nedá, ne? Tohle není žádná Růžovka!

Plyšáková se na vteřinku odmlčela. ,,Nejčastěji? Tak to fakt nevím. Operace tu nejsou moc časté, víš? Já už  mám za sebou nějaké trhání zubů, rovnání kostí, a i amputaci, hah!" Spánek opravdu netušil, co je na tom vtipného, ale dobřee? Představa, že Plyšáková už někomu amputovala nějakou část těla, ho značně děsila. Né, že by jí nevěřil, ale celá ta představa byla trochu creepy.

,,Amputovala jste nohu Abrazivnímu Článku?" zeptal se ještě. Prosil si nějaké detailnější info, ať je připraven na vše.

,,No, ano!" odkývala to Plyšáková a mínila se podělit o storytime. ,,To se stalo nějak začátkem roku, když mu na benzínce přejela nějaká kára nohu. Stejšn. Pořádnej. Pro mě je samozřejmě na prvním místě záchrana všech končetin, ale v tomhle případě to nebylo možné. Ta noha byla na sračky." Hezký story, ale jak k té amputaci dojde? Eh, Spánek si to stále jen špatně představoval.

,,A jak jste mu tu nohu tedy amputovala?" No? Prosím?

,,Víš, co je tady nejhorší? Neexistuje žádný anestetikum, který by při takovym zákroku pacienta dostatečně uvedlo do limbu. Takže jsem počkala, až mu tkáň nohy odumře, aby jí už necítil, a pak jsem mu jí prostě ohlodala. Jako veverka! Haha, Čumáček pomáhal!" svěřila se Plyšáková. Byla opravdu hodně nadšená, že to může někomu vyprávět, ale Spánek byl tak trochu zděšen. Radši by si tu nohu ukousnul sám, než nechat Čumáčka, jéžiši! ,,Článek přežil. A ani se moc necukal! Horší jsou pacienti, kterým se snažíš zachránit živou tkáň, ale s tím se setkáš asi jen párkrát v životě. Hlavní je zachovat chladnou hlavu!"

Spánek jen nepřítomně zakýval hlavou. No to byl zvědavý, jak by dokázal zachovat chladnou hlavu, kdyby před jeho zraky začala Plyšáková někomu ohlodávat nohu. Tohle bude tedy ještě náročné, ale počítal s tím. Ze snění nad děsivými scénáři ho vyrušilo mňouknutí u vchodu do ordy. ,,Dále!" zařvala Plyšáková, div Spánkovi vedle ní nepraskly ušní bubínky. Do ordy přišel Hora. Ey!

,,Ahoj," pozdravil ho Spánek s úsměvem. Hora mu pozdrav i úsměv oplatil, ale vypadal přitom stále trochu přejetě, jak včera večer. ,,Pořád je ti zle?" ptal se ho.

,,No jo, pořád mě ještě bolí žaludek, tak bych si radši něco vzal." Svěřil se a vypadal, že se za to stydí. No jo, to se vám stane, když se přejíte fast foodu. Spánek kývl a koukl po Plyšákové, jako by se jí ptal, jestli se toho může zhostit. Ta zastříhala ušima, a čekala.