Přímořskej klan: Stůj při mně

6: Cestovatel je zkoušen

Středa, dva dny před další vraždou. Cestovatel s časovým předstihem čekal na svojí učitelku v pouštním lesíku – tak se včera domluvili. Předešlého dne mu oznámila, že si ho dnes vyzkouší z toho, co už všechno umí, takže měl aspoň čas se připravit na to, že to bude sakra dlouhý den. Ještě, že hlídku s učedníky dnes nemají. Tu už si odběhali včera, a opět to nepřineslo žádné výsledky. Předešlého večera se dostali k benzínce a vrakovišti, ale po kojotovi nikde ani stopy. Je dost možné, že se zrovna skrývá na území jiného klanu, ale musejí to všechno prověřit.

Cestovatel ale teď tyhle myšlenky odsunul stranou, jen si opakoval nějakou teorii ohledně lovu. Nebál se, že by zkoušení nezvládl, protože on vše uměl. Nemyslel si to, on to věděl. Veškeré ego stranou, tréninky už ho nudily, protože pro něj nebyly žádnou výzvou. Byl ze svých vrstevníků nejstarší, ale jen v řádu několika týdnů. I přesto byly mezi ním a některými z party markantní rozdíly ve schopnostech. Věřil, že je to jeho tvrdou pílí a nikdy se nevzdávající povaze. Byl na sebe sice pyšný, ale nechlácholil se tím tak nahlas, jako třeba Telka.

O Telkovi prostě každý musel vědět, že je sakra dobrej v lovu, a sakra dobře vám rozbije hubu. Hlavně měl pocit, že na všechno by stačil nejlépe sám, a v tom se s Cestovatelem nemohl nikdy shodnout. Díky některým Telkovým přiblblým nápadům měl Cestovatel pocit, že za něj zodpovídá. Nechtěl, aby na učedníky starší válečníci pohlíželi jako na nějakou generaci debilů. Chtěl, aby byli v očích velitele dobře reprezentující mládeží klanu.

Když Cestovatele z přípravy na zkoušení vyrušily blížící se kroky, bylo jasné, že nepatří jen jeho učitelce, Uličce Hanby. Ukázalo se, že s sebou vzala i někoho dalšího, a to přímo velitele. Jo, tak to trochu Cestovatele vyvedlo z míry. Má se předvést před Hořícím Keř-Měsícem? To jako vážně? Nemohl se tím ale nechat zastrašit, naopak – tady má tu svou vytouženou výzvu. Před velitelem své schopnosti totiž ještě nikdy neměl šanci ukázat v plném rozsahu. Tak teď jen aby to neposral na plné čáře.

,,Zdravím," pozdravil Cestovatel už trochu zmátořen. Řekl by, že Hořící Keř-Měsíc dnes vypadá, jako by vylezl z pelechu špatnou nohou, ale jelikož se tak tvářil většinu času, nešlo to tak úplně zhodnotit.

,,Dobrej den," zafrflal velitel svým upířím hlasem. Byl to hlas jak letitého kuřáka, ale k tomu zněl ještě jako samotnej Drákula. Možná týpek pochází z Transylvánie, to koneckonců nikdo neví, ale vzhledem k tomu, jak daleko se Rumunsko od Arizony nachází, to asi moc pravděpodobné nebylo. Leda by přiletěl nějakým cargem. ,,Slyšel jsem, mladíku, žes udělal opět velký pokrok. Než ti k té maturitě udělím vyznamenání, budu ty pokroky chtít vidět."

Cestovatele rázem napadlo, jestli jsou pod takovým drobnohledem i ostatní, nebo proč to. Táhne mu na desátý měsíc života, takže nechápal, proč o maturitě mluví velitel už nyní, ale budiž. Rozhodl se využít příležitosti se vytáhnout, a okamžitě to vzal do vlastních pacek. ,,Jistě. Mám začít hlídkou?" ptal se.

,,Hlídka mě nezajímá, to zvládne i malé mimino. Dnes chci vidět výsledek kvalitního lovu," odbyl ho Hořící Keř-Měsíc. ,,Překvap mě nějakým zajímavým úlovkem." Oukej, to Cestovatel pochopil. Sice byl názoru, že kvalitní hlídku nezvládne každé mimino, ale dohadovat se nebude. Tím by si asi moc nepřilepšil.

,,Jdu na to," kývl jak na Uličku Hanby, tak i na velitele, a vyrazil vstříc poušti. Moc dobře věděl, čím bude chtít udělat dojem – kukačkou kohoutí. Tenhle pták je prostě highlightem místní fauny, a kdokoli ho uloví, je prostě hodný pochvaly! Učedníci si občas pohoní ego tím, že si zasoutěží o to, kdo jednoho uloví. Jemu už se to podařilo, ale podařilo se to i Telkovi, což ho příliš netěšilo. On tady chtěl být jedinečný!