Mockingjay - The boy who was hijacked

3. kapitola - Náročný rozhovor

pro KatieCat716, děkuji za všechny krásně komentáře :)

Ta slova na mě doléhají ještě dlouho poté, co prezident Snow opustil místnost. Prvních pár minut si nejsem dokonce ani jistý, jestli jsem ho správně pochopil. Jak může být Dvanáctý kraj pryč? To přece není možné.

V mysli se mi vybavuje všechno to, co jsem tak dobře znal - náměstí plné drobných krámků, jejichž majitele jsem všechny dobře znal. Obchod s obuví, ve kterém každý víkend vypomáhala i Delly. Ach, Delly. Co se s ní jen mohlo stát? A nejenom s ní, ale s ostatními obyvateli Dvanáctého kraje. Měli čas utéct? Nebo je všechny pouze popravili jako hladové psy.

Potom mi na mysl přichází moji rodiče a bratři. Pokoušel jsem se nepřipouštět si tu skutečnost, že se něco mohlo stát i jim. Ale co když ano? Co když už mě nikde nečeká dokonce ani má rodina?

Zatínám ruku v pěst a snažím se potlačit návaly vzteku, které třesou s celým mým tělem. Potom jim ale dávám volný průběh. Dopadá na mě skutečnost, že všechno tohle se stalo jenom z jediného důvodu. Někdo měl svůj vlastní plán, který nám zosnovali za zády. My chtěli pouze dostat z arény jeden druhého a oni nás, bez jakýchkoliv otázek nebo upozornění, postavili na šachovnici. Z Katniss udělali královnu a kolem ní postavili spoustu postradatelných pěšáků.

Jestli jim šlo o ochranu vítězů, proč to nechali dojít tak daleko? Proč všechny neunesli ještě předtím, než nás vůbec poslali do arény? Jistě. Já vím proč. Protože vzdor vítězů posloužil jako rozbuška. Ten šíp letící k silovému poli ji zažehl a pak přišla exploze. Odvetné bombardování na Dvanáctý kraj byla jenom nutnost, která posloužila k vyburcování dalších krajů.

Zvedám ze stolu vázu s čerstvou růží. Chvíli jí otáčím v dlani a sleduji její dokonalost. Každý okvětní plátek má svoje místo a pečlivě zapadá do dalšího. Ale co záleží na dokonalosti? Je to jenom pomíjivá iluze. Nic není věčné, což jsem si tentokrát jenom znovu připomněl.

Vzteky svírám skleněnou vázu čím dál pevněji v ruce, až se bojím, že ji rozdrtím a pořežu se o ni. Nakonec ji vrhám přes celou místnost směrem ke krbu. Tříští se o hranu a do ohně dopadá pár kapek vody, které ovšem ohni téměř neublíží. Dál plápolá v plné síle. Pár jednotlivých kapek ohni neublíží, ale velká vlna ho uhasí. A vzbouřenci posledními Hladovými hrami způsobili právě tu pomyslnou vlnu, která má uhasit Kapitol.

"Proklínám tě, Haymitchi," syčím skrz zaťaté zuby. Jsem si naprosto jistý, že náš mentor o všem věděl. Možná byl jedním z těch, kteří tenhle plán zosnovali. Téměř na tom vidím jeho podpis. V prvních hrách se mu podařilo spolu s Katniss sehrát celou tu habaďůru za mými zády. Teď ovšem odstrčil do pozadí oba dva a udělal z nás jenom pouhopouhý nástroj revoluce.

Katniss a vedoucí vzbouřenců? To by nikdy nevzešlo z její hlavy. Ona není řečník, nedokáže stát před davem lidí a vlévat jim do žil nenávist a touhu po boji. Její prioritou bylo vždy zachránit svůj život nebo život jejich milovaných. Víc nikdy nechtěla.

Vzteky si z hřbetu ruky vytrhávám kanylu s morfionem, stejně tak jako hojivý lék z loketní jamky. Z té se spouští tenký pramínek krve, který provizorně vážu odtrženým kouskem košile. Už nechci nic Kapitolského. Radši zemřu, než bych se nechal léčit těmi šarlatány posedlými dokonalostí.

Odkopávám od sebe kovový stojan, který s řinčením dopadá přes stůl a po zemi se rozlévá tekutina naplněná v lahvích. Jak mizí z lahve ona, tak i ze mě pomalu vyprchává všechen vztek, který nahrazuje zoufalství.