Mockingjay - The boy who was hijacked

11. Kapitola - Srdce trpí nejvíc

Pro Tebe. Vím, že už jsi jednu kapitolu dostala, ale v tomhle jsme my dvě spolu a spolu budeme i trpět :(

Všechna moje bojovnost znenadání zmizela. Mírotvorci mě sice stále drží za ruce, ale já už nekladu žádný odpor. Moje oči stále shlížejí dolů na mrtvé tělo. Na tělo člověka, kterého jsem já sám poslal na onen svět.

"Pusťte ho, už nic neprovede," houkne Pain a já najednou cítím, jak tíha na mých rukou povolila. Má pravdu, teď už opravdu nic neprovedu. Teď už se propadám zpět do hlubin zoufalství. Veškerá energie je pryč a já už toužím jenom zavrtat se do deky na zemi své cely. Potřebuji ze sebe dostat veškeré emoce dnešního večera a odplavit je pryč.

"Musíme si promluvit, chlapče," pokládá mi z ničeho nic Pain ruku na rameno a mírně mě postrčí dál. Mechanicky se rozcházím. Kladu jednu nohu před druhou, aniž bych přemýšlel. Pravá. Levá. Pravá. Levá. Hlavu mám pořád plnou Livie. Mám neuvěřitelný strach. Vůbec jsem s ní neměl chodit. Měl jsem zůstat v cele a nikam se nehnout. Co ji teď čeká? Předpokládám, že soud a ten může vést jenom v jeden jediný závěr - popravu.

Jakmile dorážíme do mojí cely, čekají tam na nás dvě židle. Na jednu z nich váhavě usedám já a na druhou generál Pain. Nemohu si nevšimnout, že místnost je momentálně čistá a bez mlžného oparu. Jistě, že nechce, aby ho omámily účinky jedu. Ale to mu nemohu mít za zlé. Mě na rozdíl od něho absence mírně štiplavého zápachu téměř chybí.

Pain spíná ruce před sebou a opírá je o svá kolena. Chvíli vypadá, že neví, jak začít, ale nakonec se pouští do vysvětlování. "Mrzí mě to, co se teď stalo, Peeto. Rozhodně jsem nechtěl, aby to takhle dopadlo, ale teď už to nemohu změnit. Slečna Creedová udělala rozhodnutí, za které bude muset nést následky. Je mi to líto." Z jeho hlasu zaznívá určitá dávka hořkosti. Možná ho to skutečně mrzí. Začínám věřit, že na mě nehraje žádnou habaďůru, proto pozorně poslouchám dál.

"Je tu ovšem ještě jedna věc, kterou bys měl vědět a my ji před tebou neměli tak dlouho tajit," na okamžik zaváhá, ale ihned pokračuje dál. "Určitě nechápeš, jak je možné, že Katniss Everdeenová se celou dobu chovala tak... zvláštně. Skutečnost je trochu děsivá. Není to ten člověk, kterého si znal. Prezident Snow ji nechal řekněme 'přeprogramovat'. Takže její chování a vlastně celá její bytost je uměle vytvořená. Vzpomínáš si na muty v aréně?" Tázavě povytahuje obočí a já mu visím na rtech. Poslouchám každé jeho slovo a ukládám si je hluboko do paměti.

Váhavě přikyvuji, "pamatuji. Jak ty vlky, tak opice," zamumlám tiše.

"Výborně, tak potom chápeš, jak skuteční mohou mutové být. A ona je jedním z nich. Jenže se vymkla kontrole, Peeto. Přestala být ovladatelná a teď je smrtelně nebezpečná. Je nebezpečná každému kolem sebe, ale nejvíc tobě, rozumíš? Kdybys jí ještě někdy potkal, musíš si od ní držet odstup. A pokud se přiblíží moc blízko, nezaváhej, ano?"

Dlouhou dobu přemýšlím nad jeho slovy. Převaluji si je neustále v hlavě a pokouším se je pojmout ze všech možných stran. "Jak je něco takového vůbec možné? A hlavně... proč?" ptám se nejistě.

"Proč? Kvůli hrám. Kvůli sledovanosti. Je to reality show. A jak? Jsme schopni vytvořit arény, muty i různé pasti. Proč si myslíš, že vyrobit nestvůru z člověka je tak obtížné? " ptá se a upřeně mě sleduje. Má pravdu. Kapitol má rozhodně spousty různých metod. Ve skutečnosti se jim podařilo změnit i mě, proč by se jim to bývalo nemohlo povést s Katniss?

"A co chcete po mě?" nakláním hlavu na stranu a nedůvěřivě ho sleduji.

"Nic. Jenom, abys byl opatrný. Je možné, že se tě Třináctý kraj pokusí unést. Kdyby se mu to povedlo, musíš být připravený."